I saw you in the corner || Calum Hood, Shawn Mendes

1.díl. - "Ne, že bys mi chyběla..."

S pohledem upřeným na svá chodidla jsem se vydala zaplněnou chodbou směrem k parkovišti, kde na mě jako každý den měl čekat Calum.

Úspěšně jsem ignorovala posměšné pohledy ostatních a dál se prodírala mezi svými spolužáky. Někteří se mi schválně stavěli do cesty nebo do mě prostě jen jednoduše strčili...

Čeho tím ale chtěli docílit...? Slz? Křiku? Hádky? Zoufalství? Nebo dokonce prosby, aby toho nechali?

Nikdy jsem nepatřila k těm "oblíbeným" a upřímně jsem o to ani nestála. Jediné, čeho jsem chtěla dosáhnout byl klid. Chtěla jsem, aby mě už všichni konečně nechali na pokoji a předstírali, že neexistuju, ale copak to šlo? Šlo ignorovat holku sedící v rohu učebny s tričkem kapely, která jasně vybočovala z repertoáru "vyvolených", s černou mikinou a kapucí na hlavě, jež jasně říkala, co si o všech ostatních myslí...

Už jsem měla kliku vchodových dveří téměř na dosah, když mě něčí ruka chytla za pas a prudce mě otočila opačným směrem.

"Ale kampak snad nám nechceš tak rychle utéct, vždyť jsme si dnes ani neměli příležitost popovídat," Vyděšeně jsem pohlédla do tváře o něco vyššímu klukovi a hlasitě polkla. V uvědomění jsem svůj strach skryla za nenávist a pokusila se vykroutit z jeho sevření.

"Ne, že bys mi chyběla..." Beze slova jsem stála uprostřed formujícího se davu přihlížejících lidí a jako tomu bylo vždycky, pomalu ale jistě se stávala terčem všeho posměchu.

Otráveně jsem přešlápla z chodidla na chodidlo a obrnila se proti všem hnusným věcem, které se v nejbližší době měly snést na mou hlavu.

"Pusť mě, Shawne!" S klidem v hlase jsem se naposledy pokusila vykroutit z jeho sevření, ale krom toho, že svůj stisk ještě o něco upevnil, se nic nezměnilo.

"Dej si pozor. Přece moc dobře víš s kym mluvíš," Zamračila jsem se nad jeho výrazem a sklopila tvář k zemi. Nechtěla jsem, aby viděl, jak se mi do očí ženou slzy.

"Ale no tak... to mi to dopřeješ tak rychle bez snažení? Vypadni!" Jeho dotek náhle zmizel, ale vzápětí se na okamžik objevil znovu, ale s jiným záměrem. Aniž bych se jen pohnula z místa, do mě Shawn hrubě strčil a se smíchem sledoval, jak padám na tvrdou kamennou zem.

"Nikdo nemá rád uplakánky." S tím nahodil svůj typický arogantní úsměv a rozešel se chodbou najít jinou oběť, která by nebyla tak lehce zdolatelná jako já.

Rychle jsem posbírala všechny své věci ze země a proběhla mezi rozpouštějícím se davem skrz dveře na školní parkoviště, kde na mě už čekal starý náklaďáček.

Bez váhání jsem otevřela dveře auta a nastoupila do něho. Bez pozdravu nebo jediného pohledu jsem padla kolem krku chlapci, který mě jen překvapeně sledoval a beze slova seděla na místě řidiče s prsty pevně obtočenými kolem volantu.

"Co se stalo Riley?!" Celé jeho tělo se v mé náruči silně napjalo a jeho paže mě překvapeně objaly a ochranitelsky přitiskly na jeho hruď.

"Nic, Calume. Neboj, jeď už se těším na ostatní..."