Teeth

Doufám

Ten hlas si budu ještě dlouho pamatovat. Byl tak krásně hluboký s něžností uvnitř, ale nevěděla jsem, komu tak krásný hlas patří. Najednou jsem cítila něčí dech na svých zádech když jsem se otáčela na barové židli abych se mohla podívat kdo tam stojí začal ke mně a Myře mluvit Maurice. ,, Myro, Laro, tohle je můj přítel Josh.'' popravdě jsem si myslela že večer už nemůže být lepší ale když jsem uviděla Joshe, uvědomila jsem si jak moc jsem se mýlila. ,, Moc mě těší Laro" a podal mi ruku já se zvedla z barové židle a oplatila gesto. Hleděla jsem se do jeho krásných hnědočerných očí a ani jsem si neuvědomila že jeho ruku držím déle než se sluší. Myra se bavila s Mauricem ale nenápadně pozorovala nás. Nevěděla jsem jakou mám navázat konverzaci, tak jsem vsadila na klasiku. ,, Nechceš něco k pití?'' vykoktala jsem celkem pisklavým a neklidným hlasem a doufala že mě přes hlasitou hudbu neslyšel, mýlila jsem se. ,, Ano, '' otočil se na Myru a s úsměvem dodal ,, dvakrát whisky.'' Když Myra položila whisky přímo před něho, vzal jednu a posunul ji po barovém pultu až ke mně. Myslím že tenhle večer pro mě nedopadne nejlépe, já a alkohol není zrovna nejlepší kombinace. ,, Děkuji, ale myslím že bych už dnes neměla, nebo se nedostanu zpátky domů.'' zasmál se nad mojí připomínkou, vzal do ruky skleničku whisky a dal mi jí před obličej. ,, Nic ti to neudělá.'' Má opravdu krásný úsměv, který mě přinutil vzít si skleničku a napít se.

 Asi po dalších dvou skleničkách whisky a hodinové konverzaci, jsem cítila že mě začíná trochu bolet hlava. Bylo mi to jedno, protože jsem se bavila s ním. Bylo na něm tolik záhad, o kterých ví určitě jen on sám. A já je chtěla všechny znát. ,, Myslím že dnes mám dost.'' křikla jsem tak aby mě slyšel jenom on a Myra. Myra se ke mě natáhla přes bar a dala mi pusu na čelo ,,Dobrou, a dávej pozor na chodník.'' ironicky jsem se na ni zasmála a šla směrem k Mauricovy abych se mohla rozloučit. ,, Ráda jsem tě poznala, ale opravdu už musím jít domů.'' usmála jsem se na něho a podala ruku na znamení rozloučení. Místo toho aby mi potřásl rukou mě objal a řekl ,, Nemyslím si že je bezpečné aby si šla sama domu takhle...'' do věty mu skočil Josh a chytil mě za loket ,, Neboj Mauricy, ona nepůjde sama.'' a odtáhl mě před vchod baru. Byla jsem trochu zmatená, ale cítila jsem se v bezpečí. ,, Nemusíš mě doprovázet, zvládnu to sama.'' v mém hlase byl slyšet naprostý opak toho co jsem řekla a k tomu všemu ještě jak mi drkotají zuby. Sundal si sako a přehodil mi ho přes ramena ,,Je to lepší?'' zeptal se mě starostlivým tónem, chtěla jsem zakývat hlavou a dát mu znamení že ano, ale něž jsem tak učinila zamotala se mi hlava a podlomily nohy. Chytil mě. Byla jsem sice opilá ale tento moment mě přinutil být naprosto soustředěná. ,,Jsi v  pořádku? Nechceš si sednout?'' Byl tak milý a starostlivý, pohledný a usměvavý. ,, Ne, jsem v pořádku. Děkuji za záchranu.'' pomalu mě zvednul na nohy ale stále nepouštěl jeho ruce z mých boků. Pod světlem pouliční lampy jsem si ho konečně mohla prohlédnout. Tmavě hnědé vlasy, někdo by řekl že jsou až černé a lícní kosti mu přidávali na jeho hlubokým pohledu a já se stále více topila v jeho hnědočerných očích. Rychle jsem se od něho odtrhla, věděla jsem že by stačila jedna sekunda a moje já pod vlivem alkoholu začne toužit po tom ho políbit. ,,Bydlím tady za rohem. Myslím že už to zvládnu sama. A znovu ti děkuji za záchranu.'' usmála jsem se a při poslední větě oddychla. ,, Moc ti nevěřím že seš v pořádku, nerad bych aby se ti něco stalo...'' tentokrát jsem mu skočila do řeči já ,, Sbohem.'' zdálo se to jak kdybych se s ním loučila navždy. Lidé přece říkají ahoj nebo uvidíme se příště, proč zrovna já musím použít sbohem, co mě to jen napadlo. Nečekala jsem na jeho odpověď a vydala jsem se směrem ke svému bytu. ,,Laro, doufám že tě ještě někdy potkám!'' slyšela jsem ho ale neotáčela jsem se, ,,Taky doufám...'' zašeptala jsem do větru.