Milý Harry Pottere (SNARRY)

11.kapitola

**O tři roky později**

Zabralo to několik měsíců, než se Harry obtěžoval vejít do přístěnku pod schody. Ruce se mu třásly, když se díval na malé dveře před sebou, i přes to, že věděl, že jeho strach je iracionální. Nebyl důvod se bát.

Severus z toho udělal únikové místo. Byl plný blikajících světel a zářivých barev a byl třikrát větší, než byla jeho původní velikost. Bylo to bezpečné místo, kam mohli jít když byli v nebezpečí nebo když byl jejich život příliš chaotický.

Harry byl vděčný za všechnu práci, kterou na něm Severus provedl, spolu s celým domem, ale stejně bylo těžké do toho malého prostoru vstoupit. Stejně ale neměl moc možností, protože Teddy trval na tom, že z toho udělají jeho klubovnu. Harry věděl, že nemůže svého kmotra ignorovat napořád. Věděl, že to musí zvládnout.

Takže si s třesoucíma rukama klekl na podlahu a otevřel malé, bílé dveře. Hlasitě zavrzaly a s posledním hlubokým nádechem se začal soukat dovnitř.

S mávnutím hůlky zapnul všechna světla visící ze stropu. Ta se pomalu rozsvítila a rozzářila tak místnost jasným světlem. Harry se rychle rozhlédl, aby se ujistil, jestli je místo pro Teddyho čisté a bezpečné.

Chystal se odejít, když jeho pozornost upoutala velká krabice v rohu místnosti. Byla plná pergamenů, všechny byly popsané Severusovo písmem. Opatrně vytáhl pár pergamenů ven a zalapal po dechu, když si uvědomil, že jsou to dopisy adresované jemu. Byly to staré dopisy, psané před třemi lety.

Jeho oči rychle projely celý text, po chvíli ho položil stranou. Zíral na krabici s dopisy, neschopen uvěřit tomu co vidí.

Byla jich tam celá hromada. Hromada dopisů, všechny adresované jemu.

Posunul se tak, že měl nohy pod sebou a opřel se o zeď za sebou. Tiše seslal na dveře přístěnku zamykací kouzlo a začal se probírat dopisy.

To bude dlouhá noc.

****************

O dvě hodiny později Harry z krabice vytáhl poslední dopis.

Milý Harry,

Jsou dny, kdy se na tebe podívám a myslím na naši minulost. Myslím na válku, hádky, nespočet nocí strávených vařením lektvarů. Není to představa většiny lidí o dokonalém životě. Ani já jsem si nic takového nepředstavoval a myslím si, že ty taky ne. Ale tak to je.

Jsme svázaní poutem, Harry. Poutem tak silným, že cítím tvoje emoce a ty cítíš ty moje. A možná jsem blázen, ale část mě chce víc.

Změnil jsi mi život, Harry a teď je řada na mně, abych změnil ten tvůj. Takže se tě ptám,

Vezmeš si mě?

S úctou,

Severus Snape.

Dopis vypadl z Harryho rukou, když se snažil přijít na to, co se děje. Bylo to skutečné? Tohle se nemohlo dít. Severus by se ho na něco takového nikdy nezeptal, že?

Ale když pročítal všechny ty dopisy, uvědomil si, že to nebyl vtip. Bylo to skutečné.

Párkrát se nadechl, vrátil všechny pergameny do krabice a pak vylezl ven z přístěnku. Kuchyní prakticky proběhl nahoru do schodů do jejich ložnice. Rychle prohledal Siriusův starý stůl, dokud nenašel pergamen a inkoust.