🇨🇿Multiship oneshots🇨🇿

~Konec Samoty~(🇨🇿&🇷🇺)

Russia pov:

Byl jsem doma a boxoval do svého boxovacího pytle. Dělám to vždy když mám na hovno náladu. Od doby co jsem přestal
Bydlet se svou rodinou, jsem začal být hrozně osamělý. Nemám už žádné kamarády ani přítele. Ame mi chybý. Když mě jednoho dne opustil kvůli Číně, byl jsem dost na dně, ale rodina mi pomohla. Teď když jsem se osamostatnil se bojím že mi nikdo nepomůže. Po chvíli jsem se na kojení svích pocitů boxováním do boxovacího pytle vykašlal a rozhodl že bych si mohl něco dát. Nechtělo se mi ale už vařit, tak jsem si jídlo obědnal. Nezáleželo mi na tom co to je, chtěl jsem se jen nažrat.

Za 15 minut uslyším zvonek a tak du otevřít dveře, jak jinak. Člověk co v nich ale stál mě zarazil. Byl... Nádherný.. Měl pocucháné vlasy a na nich čepici s logem fyrmi, bílou košily a černé kalhoty, byl vysoký asi po můj hrudník a tak musel zvednout hlavu aby se mi mohl podívat do oblyčeje, a já se zase musel podívat dolů. Když mě viděl ani se nelekl, Ne jako ostatní co se ze mě můžou na místě pochcat. Líbilo se mi to.

? :"dobrý den, tady je vaše jídlo. Bude to 100 korun. "

Řekl klidně. Jeho hlas byl úžasný a uklidňující. Mohl bych ho poslouchat hodiny. Předal jsem mu peníze a vzal si jídlo které jsem následně odložil na šuplík co byl po ruce na chodbě. On si peníze převzal, schoval si je do kapsy a už plánoval odejít, já ho ale nemohl nechat odejít jen tak.

🇷🇺:"h-heej,jak se jmenuješ? Nechtěl by ses někdy sejít?"

Řekl jsem a jemně ho chytl za paží aby neodešel.

🇨🇿:"jsem Česko. A ty si byl vlastně poslední kdo mi zbíval do konce směny, takžeee.. Proč ne rovnou? Stejně bych se dneska doma nudil. "

Souhlasil a podíval se na mě s úsměvem. Já sem si stoupl na stranu aby vešel a on tak taky udělal. Sedli jsme si spolu na pohovku v mim obývacím pokoji a začali se vyptávat jeden druhého na různé otázky aby jsme se líp poznali. Zjistil jsem že mu je 16 a poslíčka dělá jako brygádu, má jen jednu sestru, narozdíl ode mě. Taky bydlí mimo město u lesa kde je klid a že je taky docela sám. Máme toho vlastně docela dost společného, až na věk, protože mě je 25. Pak jsme si řekly nějaký vtipy. Smáli jsme se až do doby dokud se nezeptal-

🇨🇿:"a proč si tak sám? Přeci jen tohle město je docela dost přátelské"

Zarazilo mě to. Chvíli jsem nevěděl jak odpovědět a jestly se mu mám vůbec svěřit, ale pak jsem na sucho polkl a začal.

🇷🇺:"vždy když chci s někým začít konverzaci tak se ostatní leknou. Mají mě za monstrum protože můj tátá byl... Chladná a zlá osobnost vůči ostatním. Na mě a mé sourozence byl ale moc hodný a vždy by pro nás udělal všechno a cokoli, to už je teď ale po jeho smrti jedno.. "

Poslední věta co jsem řekl mě zlomila a po tvářích mi sjelo pár slz. Snažil jsem se to skýt a nedat to na jevo, ale Čech si toho stejně všiml. Obejmul mě a já mu spadl do hrudi. Spadl na roh pohovky a já si lehl a z jeho hrudi si udělal polštář. Hladil mě po vlasech a uklidňoval. Takhle jsem se naposledy cítil s mím tátou.

Potom mi Česko řekl že to má se smrtí rodiče stejně, akorát s mámou a že se s ním nedávno přítel taky kvůli někomu jinému rozešel.

🇷🇺:"ale semnou se přítel taky nedávno rozešel kvůli někomu jiněmu. "

Řekl jsem překvapeně a koukl na něho.

🇨🇿:"a kdo to byl z tvé strany?"

🇷🇺:"ame, a z tvé? "

🇨🇿:"Srbsko. "

Odpověděl jednoduše.

🇷🇺:"tak to v tom případě udělal Srbsko největší chybu svého života! Vždyť jsi dokonalí! "