🇨🇿Multiship oneshots🇨🇿

~Díky..~(🇨🇿&USSR)

(jen připomínám že tohle nemá mít nic společného s realitou a je to jen příběh. Nesnažím se nikoho naštvat ani očišťovat jméno ussr nebo dalším :3)

 Czechia pov:

Je to už dlouhá doba co mě Nazi unesl do tohohle smradlavího místa. Nevím kde přesně jsem ani jak dlouho, ale mě to připadá jako celá věčnost. Jediný co Nazi dělá že jednou nebo dvakrát za den příde a začne mi něco řezat do kůže, a když neřvu tak mi dá za odměnu takovou nechutnou polívku, která se pomalu ani nedá strávit, takže jí stejně většinou vyzvracim. Momentálně jsem seděl v rohu místnosti se svázanýma rukama za zády a koukal do zamě. Ze začátku jsem měl naději utýct, takže jsem skoušel různé varianty útěku, časem jsem ale podlehl. 

Z nekonečného přemýšlení mě nakonec vytáhly otevírající se dveře. Jen jsem zavřel oči a čekal kdy začne. 

. 

. 

. 

Nic... Žádnou bolest jsem neucítil. Do místnosti vstoupilo světlo baterky, která objela místo kolem mě a když na mě dopadla já přivřel oči protože jsem světlo už dlouho neviděl- a navíc mi s ní svítil do očí. 

??? :"haló? Jsi na živu? " 

Zašeptal hlas neznámého muže. 

Cz:"j-jsem.. " 

Řekl jsem potichu a on si oddych, přišel ke mě a klekl si. Já se jen vyděšeně díval přímo na něj. 

??? :"neboj, přišel jsem ti pomoct, ale musíš být potichu. " 

Řekl a prohlížel si mě. Když si všiml provazů kterými jsem měl svázané ruce tak z kapsy vytáhl kapesní nožík. Instinktivně jsem zavřel oči, ale jediné co jsem cítil bylo, jak se provazy z mích rukou uvolňují a nakonec spadli úplně. Byla to úleva, protože provazy byli hodně utažené. 

??? :"řekni kdybych tlačil na nějakou z tvých ran, ale musím tě vzít do náruče abych tě odsud dostal" 

Řekl klidně. 

Cz:"d-dobře.. " 

Na mojí odpověď mě opatrně podebral a vyzvedl mě do výšky jeho hrudi, já se chytl kolem jeho krku abych nespadl a sledoval jak mě z té hrozné budovy vede ven pod rouškou tmy k velkému jeepu. Posadil mě na sedačku spolujezdce, připoutal mě bezpečnostním pásem, zabouch dveře a obešel auto aby mě mohl odvíst pryč. 

Cz:"kam jedeme? " 

Zaptal jsem se vytřepaně zatímco jsem stále nemohl uvěřit tomu že je tohle realita. 

??? :"byl si na tom místě dost dlouho na to aby tě vykopli z domu, takže tě vezmu k sobě domů. Ošetřím tě, a ubytuju v pokoji pro hosty dokud nebudeš zcela v pořádku. " 

Oči se mi rozzářili štěstím. Díky němu můj život nebude jen utrpení! On je můj hrdina! 

Cz:"oh.. d-děkuji pane.. Eee-" 

Zamotal jsem se když jsem si uvědomil že neznám jeho jméno. 

??? :"ussr, ale říkej mi prosím sovět" 

Zasmál se. 

Cz:"děkuji sověte.. Děkuji mockrát.. Nevím kde bych bez tvé pomoci byl.. " 

Řekl jsem a on se usmál. 

Za tak 16 minut jsme zastavily u budovy kterou jsem tipoval na jeho dům. Když jsme jeli vedli jsme konverzaci ohledně všeho toho svinstva, a já zjistil že na místo kde jsem byl reich jezdí jen přez den, a přez noc vždy někam zmizí, a že sovět se takhle postupně snaží jako jediný společně s amerikou pomoct všem co dopadli jako já. Sovět je taky táta samoživitel a má 4 děti.