Když jsme dorazili domu, šla jsem okamžitě do pokoje, flákla jsem s dveřma a sedla jsem si uraženě na postel.
,, Juliano?"
,, Ano mami?"
,, Proč tak mlátíš s těma dveřma?"
,,Vztek"
Do pokoje přišel Dominik.
,,Lady je uražená víš, mami. Měl jsem zrovna souboj, což víš, a ona tam jen tak přišla, jak kdyby se nechumelilo."
,, Tak ze mě přestaň dělat malou holku"
,, Stačí!" Mamka zařvala na půlku domu a oba jsme rázem ztichli.
,,Oba se uklidněte"...,, Vůbec si tam neměla chodit Juliano"
,,Jsem ti to říkal" Přidal se okamžitě Dominik
,,Ale ty jsi jí sebou vůbec brát neměl, byla ti tam úplně k ničemu...Juliano, dalších bojů se zúčastňovat nebudeš"
,,Hm"
,,Neurážej se hned" ... povzdechl si Dominik
,, Nikdy si ve mně neviděl nic pořádnýho, proč mě třeba netrénuješ?"
,, Já tě to učit nebudu, protože ty bojovat prostě nebudeš"
,,Chci jít ve šlépějích svých předků"
,, Hlavně tátových, že?"
,,Ano, mami"
,, Zlatíčko, pochop, až bude tvůj čas tak to poznáš, zatím toho nejsi hodna"
,,Kecy... samý kecy"
Odešla jsem ven. Šla jsem do parku. Sluchátka v uších, písničky na max, jenom rychle pryč z reality.
Všimla jsem si, že mi někdo napsal, tak jsem se koukla, ale do někoho jsem narazila.
,, Omlouvám se"... řekla vysoká mužská osoba vedle mě
,,Ne, já se omlouvám" pousmála jsem se
,,Jsi celá?"
,,Jo... úplně v pohodě"
Odešla jsem. Možná jsem byla trochu chladná, ale vážně teďka nebudu milá, jak sluníčko.
Pak mi přeplo v hlavě. Otočila jsem se a šla jsem domu. Vzala jsem si potají nějaké věci na cvik a šla jsem pryč z města. Šla jsem sakra dlouho, ale stálo to za to.
Začla jsem v klidu a pomalu, osobně bych řekla, že mi to šlo, ale těžko říct no.
Cviku jsem dala hodinu, pak už se začalo stmívat, tak jsem se vydala domu.
Normálně bych šla zítra do školy, ale přerušila jsem studium, takže až za půl roku.
Doma byl klid, mamka pracovala,. Dominik pracoval na svých písničkách. Klasika. Já si vzala knížku a šla jsem se ponořit do světa fantazie. Čtení mě nikdy nebavilo, ale postupně tomu přicházím na chuť, jak se říká.
