Vzbudila jsem se před takovým zvláštním domem.
,,Tak jsme tady" řekl a vystoupil z auta.
Nic jsem neřekla, jen jsem vystoupila. Vzal mi kufr a šli jsme dovnitř.
Jen co jsem vešla, uvítal mě u dveří velký pes... myslím, že to byl Ovčák. Rozespalá si nejsem ničím jistá.
,,Doggy, sednout!" Zařval po něm a on okamžitě sedl.
,, To je v pohodě, mně to nevadí" řekla jsem mu
,, Pojď, ukážu ti pokoj" následovala jsem jeho kroky.
Zevnitř ten dům byl daleko větší než se zdálo z venčí. Vyšli jsme schody. V patře byla koupelna, druhá, pak pokoj jeho, pro hosty a nějaký dveře se zámkem.
,, Doufám, že je ti jasný, že do těch dveří máš zákaz"... nic jsem neřekla. Jen jsem kývla na souhlas.
On, jehož jméno jsem si nepamatovala, odešel a já si v klidu vybalila.
Když jsem měla všechno vyndaný, šla jsem dolu. Zrovna si dělal vajíčka, byl bez trika.
,, Budeš na mě zírat dlouho?" Zeptal se trošku podrážděně.
,,Jo... teda co? Ne!" Odešla jsem pryč.
Vytočila jsem Lubiho.
,,Zdar kočko, co je?... chybím ti už?"
Zasmál se.
,,Budu teďka týden v Praze, mamka a Dominik mě odvezli k nějakýmu týpkovi a bojím se co si budem.
,,Je starej?"
,, Nádhernější stvoření jsem ještě neviděla, je mladej, svaly má... oči nádherný...ach...jen jsem zapomněla jeho jméno"
Luboš se odmlčel.
,,Tak se z něj nerosteč," začal se mu klepat hlas,, musím jít, čus"
,,Ahoj"
,,Jen tak mimochodem... jmenuju se Richard" ozval se hlas zamnou.
Okamžitě jsem ztuhla, došlo mi, že to celý slyšel, bože jdu se zakopat!
,, Dík" odpověděla jsem.
,,To já děkuju, docela pěkný popis"
,,Doma tě nenaučili, že cizí rozhovory se nemají poslouchat?"
,,Holka, kdybys ty jen věděla"... odešel.
Tadyten den je vážně hroznej.
,,Ríšo, promiň..."
On se zastavil a otočil se na mě.
,, Takhle už mě nikdy neoslov"
Nechápu proč. Proč mu to vadí?... třeba to někdy zjistím.
,, Můžu jít teda ven... prosím?... aspoň na zahradu"
,,Na zahradu"
Vyšla jsem ven. Miluju čerstvý vzduch co mi jde do plic. Jak kdybych se dostala do jinýho světa. Představila jsem si, že jsem v boji a musím se bránit. Tak jsem se bránila. Šlo mi to, byla jsem silná.
,,Co to děláš?" Smál se Richard.
,,Co?...co dělám?" Probrala jsem se
,,Bojuješ?... jestli takhle míníš bojovat, tak je brzo po tobě holka"
,,Nikdo mě to nenaučil" hlas se mi začal lámat.
,, Já tě to naučím, ale nesmíš to říct doma"
,,Nic neřeknu"
Začli jsme. Všechno co jsem doteď uměla, bylo špatně. Bylo mi tak trapně.
Cvičili jsme dvě hodiny, padla jsem k zemi.
,, Vstávej" řekl.
,, Necítím nohy" odpověděla jsem.
Nic neřekl, vzal mě do náruče, což jsem absolutně nečekala.
,,Co...co to děláš?" Udiveně jsem se zeptala.
,,Nesu tě do pokoje"
,, Gentleman" usmála jsem se na něj.
,, Osprchovat se zvládneš sama ne?"
,,Nooo..."
Začal se smát
,, Jasně že zvládnu"
Odešel a já šla do sprchy, byla jsem tam max dvě minuty. Vzala jsem na sebe župan a sedla si na postel. Během sekundy jsem usla.
