Je další den. Doma panuje od včera velice zajímavá nálada.
Vstala jsem z postele, bylo něco kolem devátý, a šla jsem do kuchyně.
Všichni už byli pryč. Zapla jsem telku, sedla si na pohovku a zírala do mobilu.
Psal mi kamarád Luboš, ale neměla jsem náladu mu odepisovat.
Ptal se, jestli nechci zajít ven až bude mít po škole.
Hodila jsem mobil na pohovku a šla jsem si udělat snídani, mezitím co se moje tousty pekly, osprchovala jsem se a upravila. Vzala si nový hadry a starý hodila do koše na prádlo.
Po snídani jsem se teda rozhodla, že mu odepíšu.
Nebyl aktivní, takže jsem se na to vykašlala. Vzala jsem si pomůcky na cviky a šla mimo civilizaci někam na louky, a tam jsem trénovala. Ze začátku mi to absolutně nešlo, ale po dobrý hodině, jsem se do toho dostala.
Bylo dvanáct, šla jsem domu, protože měl přijet domu Dominik a nemůže mě s těmi věcmi vidět.
Naštěstí jsem to měla jen tak tak. Potom co jsem uklidila cvičící pomůcky a sedla si na pohovku, tak Dominik přijel a dokonce i s obědem.
,,Cos přivezl?"
,, Čínu" položil sáčky s krabičkama na stůl
,,Hm...mňamky"... protočila jsem oči a šla jsem do pokoje. Nesnáším čínu. To jídlo prostě dobrý není.
Volal mi Luboš.
,,Zdarec...v kolik se sejdeme?"
,, Já jsem doma... můžu v kteroukoliv hodinu"
,, Ok... sejdeme se za půl hoďky na náměstí"
,, Ok, čus" típla jsem to a šla jsem pomalu, protože cesta je dlouhá a cíl daleko.
Přišla jsem na náměstí... nikde ani noha... nedivím se. Sedla jsem na lavičku a čuměla po lidech. Nekoukala, ale na féra jsem koukala na lidi svým upřeným pohledem.
Zachvíli jsem slyšela pozdrav.
,,Ahoj Juli" sedl si ke mně Luboš
,,Ahoj..."
,,Zas zíráš po lidech?"
,,Hm"
Otrhla jsem pohled od pána co vedl psa a zvedla se z lavičky.
,,Kam jdeš?...Juli?!"
,, Pojď za mnou" šla jsem bez zastavení dál.
Došli jsme na louku.
,,A co jako tady budem dělat?"
,, Prát se"
Luboš se začal smát.
,, Proč bych se s tebou měl prát?"
,, Protože potřebuju být silná... musím trénovat"
,, Absolutně tě nechápu"
,, Prostě na mě zaútoč"
,, Já se s tebou prát nebudu, kolikrát to chceš zopakovat?"....,,a vůbec...co to meleš o jakým trénování?" Hodil po mně nechápavý pohled.
,,O tom někdy jindy... teď se jdem prát!"
Zařval jsem a skočila jsem na něj.
Luboš to absolutně nepobral. Ležel na zemi. Rychle jsem se z něj zvedla a začala jsem do něj bušit ránu za ránou. On se po chvilce začal bránit. Vzájemně jsme si dali tolik ran. Dost brzo jsem byla vysílená. Už jsem nemohla. Padla jsem k zemi.
,,Jsi v pohodě?"
,, Totálně kaput"
On se začal smát.
,, Tos toho teda moc nevydržela"
,,Ticho buď"....,, teče ti krev"
,,Nojo...to nic není...v pohodě" jenom mávnul rukou
,, Vážně?"...ani nevím proč se ho ptám... wtf...co to semnou je?
,,Ano... pojď musíme jít" podal mi ruku, aby mi pomohl se zvednout.
,,Ooo... gentleman, to si nechám líbit"
Luboš mě doprovodil ke mně domu. Tam jsme se rozloučili.
,,Jsem doma!"
,,Juli...." Mamka za mnou přišla...byla taková naštvaná, smutná a zklamaná zároveň.
,,Co se děje?"
Mezi dveřma stál Dominik.
,,No sedej"
,, Něco jsem udělala?" Zeptala jsem se hrozně nejistě
,, Musíme si promluvit"
