,,Zkus to a podříznu tě" Richard osobu v černém obtočil a držel mu u krku nůž.
Bylo mi tak zle, ale když jsem ho uviděla udělalo se mi trošku líp.
Bylo mi vážně zle, hlava mě bolela, tak že jsem myslela, že zachvíli praskne. Chtělo se mi zvracet. Nohy mi úplně zdřevěněly.
,,Uteč!" Křičel na mě Richard
,, Nemůžu, nejde to"
Osoba v černém dala dolu ruku a pistol spadla na zem.
Tak hrozně se mi ulevilo.
Richard ho vzal za ruce, pořád mu držel nůž u krku a šel s ním pryč
Snažila jsem se zvednout, nešlo to.
Vzala jsem do ruky mobil a chtěla jsem zavolat Lubimu, ale přiběhl Richard"
,,Jsi v pořádku?" Kouknul se na mě ustrašeně.
Nic jsem neřekla, jen jsem ho pevně obejmula. Pak mi bliklo.
,,Doggy!"
,, Cože?" Kouknul na mě nechápavě
,,Garáž... musíme do garáže!!"
,, Pojď...a jo, ruku" pomohl mi se zvednout. Vzal mě do náruče a běžel semnou dolů.
Dole jsem šla sama.
Doggy ležel na zemi a kňučel...tekla mu od nohy krev.
,,Doggy!" Richard se k němu rozběhl.
,, Musíme ho okamžitě vzít na veterinu"
,, Kde máš obvaz?"
,,V kuchyni, Polička u dveří"
,, Vyběhla jsem"
Ránu jsme mu obvázaly.
Rychle jsme vyjeli. Seděla jsem vzadu s Doggym.
Přijeli jsme na veterinu. Začli jsme klepat na dveře.
,, Počkej si prosím" vyšla nepříjemná sestra.
,, Můj pes je postřelený"
,,Tak to pojďte okamžitě dovnitř...moc se omlouvám"
,, Někdo ho střelil" řekla jsem
,,To Vy?" Podíval se na Richarda doktor.
,,Ne!"
,, Jděte teď prosím ven" sestra nás vyhnala.
Sedli jsme si do čekárny.
Ríšovi se začaly klepat nohy.
Chytla jsem ho za stehno.
,,Doggy to zvládne" pošeptala jsem mu.
On mi chytl ruku a zmáčknul mi jí.
Zvedl se mi kufr. Nechtěla jsem mu přidělávat starosti.
,,Hned jsem zpátky"
Vyběhla jsem na záchod. Zaplula jsem k nejbližšímu a vyzvracela jsem všechno co šlo. Chytla jsem hrozný pocit viny, že to co se stalo je moje vina.
Omyla jsem si pusu a šla jsem do čekárny.
,, Dobrý?" Zeptal se
,,Jo" usmála jsem se. Vzala jsem mu ruku, obmotala jeho prsty mezi mímy a opřela se o jeho rameno.
,,Doggy je semnou už od doby, co jsem byl v náhradní rodině"
Zvedla jsem hlavu z jeho ramena a upřeně mu koukala do očí.
,,Bylo mi deset... táta mlátit mojí mamku, občas i mě"... ,,jednou už to vážně přehnal, šel po mně s nožem, byl totálně na sračky, mamka přede mě vlezla a schytala to do břicha"... ,,Zavolal jsem záchranku, jenže bylo pozdě, toho parchanta zavřeli a já se dostal do pěstounské péče"
,,To mě moc mrzí Richarde"
,,Byli ke mně hrozně hodní, věděli co jsem si prožil a snažili se mi to vyhnat z hlavy...Doggy byl od nich"... ,, Díky němu jsem na to tak nemyslel" začaly mu stékat slzy. Chtělo se mi taky brečet, ale snažila jsem se být silná.
Objala jsem ho.
Vyšla sestra.
,, Můžete jít dál"
Richard mě pořád držel za ruku. Skoro mi jí rozdrtil, ale nechala jsem to být.
,, Váš pes bude v pořádku"
Cítila jsem, jak z něj opadl všechen strach.
Usmál se a pustil mě.
,, Můžu za ním?"
,, Samozřejmě"
,, Počkám v čekárně" odešla jsem.
Začala jsem brečet štěstím. Všichni tam na mě čuměli, jak na debila. Šla jsem ven.
Volal mi Lubi.
Uklidnila jsem se vzala jsem to.
,,Ahoj, tak co?"
,,Ahoj, docela zajímavý to tady je"
,,Je ti něco?"
,, Není, proč by mělo?"
,, Zníš divně"
Už šel Ríša.
,, Musím jít, pa"
,, Nechají si ho tady přes noc, možná dvě...tys brečela"
,,Ne nebrečela" usmála jsem se
,, Tohle poznám"
,,Pojedeme už prosím?... není mi dobře"
,, Jasně"
Chtěla jsem spát, ale pokaždý co jsem zavřela oči, měla jsem před sebou pistol namířenou na moje čelo.
Dojeli jsme domu, teda k němu.
Šla jsem si lehnout, ale spát jsem tam prostě nemohla. Měla jsem na sobě jen tanga dlouhé triko. Šla jsem k Ríšovi.
,, Můžu dál?" Nejistě jsem se zeptala.
,, Samozřejmě" usmál se.
Byl jen v boxerkách. Snažila jsem se nemyslet na jeho bouly a mluvila jsem.
,, Bojím se tam spát, pořád mám před očima tu pistol...mohla bych tu spát s tebou prosím?"
,,Jen pojď...dojdu se osprchovat a hned jsem tu"
Vlezla jsem si do postele a koukala jsem do mobilu.
Po pár minutách přišel. Měl ještě trochu mokrý vlasy, byl tak sexy.
,,Co tak zíráš?" Ríša se začal smát
,,Jen tak" usmála jsem se.
Vlezl do postele.
,, Richarde?"
,,Ano?"
,,Co si s ním udělal a vůbec co chtěl?"
,,O to, co se s ním stalo si nedělej starosti... nemám tušení, kdo to byl"
,, Já se hrozně bojím"
,,Neboj se, jsem tu já"
Obejmula jsem ho.
,, Říkej mi Ríšo" kouknul na mě.
,, Dobře Ríšo"
,, Tvůj brácha by si měl vážit, že si jeho ségra" na to jsem nic neřekla, jen jsem si užívala, toho jak jsem se ho mohla dotýkat.
