Část 3. Sen?

70 6 0
                                    

Ráno jsem vstala s postele a řekla si díky bohu je to snad jen sen, tohle jsem si neustále opakovala "je to snad jen sen"! Doufala jsem ze slova které říkám jako je to jen sen je opravdová pravda. Jako každé ráno jsem se podívala do zrcadla. A zakřičela jsem!!! Neměla jsem na sobě pyžamo které normálně nosím. Měla jsem na sobě černou dlouhou košili nad kolena. Rychle jsem si ji ze sebe sundala a jela na vozíku pro snídani, dala jsem si jenom čaj, nemám totiž vůbec žádnou chuť k jídlu. Neustále na to myslím! Zavolala jsem Ketty, Ketty jé nejlepší kamarádce aby přišla! Ketty mi pomohla s uklízením a najednou mi řekla - Elis co to máš na zádech? Viděla mi na zadá, protože jsi mela vykrojené triko. A já řekla že o ničem nevím koukla jsem se do zrcadla a byly...

Mezi snem a skutečnostíKde žijí příběhy. Začni objevovat