Mezi snem a skutečností

Část 12. Odjezd

Úplněk byl až za 1 týden a 1 den. A Ketty nechtěla vidět jak se neustále trápím pomyšlením na les, šrámy a toho ducha nebo obrys. Rozhodla že s ní a Markem poletím do Turecka do pětihvězdičkového hotelu. Byla jsem na jednu stranu ráda že se budu moct také rozběhnout do moře a že poprvé mohu letět normálním letadlem a ne žádným pro postižené. Na druhou stranu se mi tam nechce z toho důvodu, ze jsem v životě naletěla nebo ze na to neustále myslím a chtěla bych kvůli tomu radši zůstat doma.  Jeli jsme na letiště. Dodalo mě když jsem viděla zájezd vozíčkářů a mezi nimi zrovna malé děti ve věku 5 let. Vzpomněla jsem si na své dětství a na nehodu kdož jsem naposledy viděla mé rodiče. Mamku si odvezl záchranáři a pro taťku si dojela pohřební služba. při tomto pomyšlení na dětství jsem zase rázem rozbrečela.