Můj skvělí učitel.

Pojď sem

A: i kdybych tě miloval nejvíc na světě tak to nejde. Já jsem učitel a ty moje studentka.
S: já to vím přerušila jsem ho s brekem ale já si nemůžu pomoct.
A: pojď sem nabídnul mi náruč kterou jsem samozřejmě přijala. A brečela mu do ramene. Já ani nevím jak ale najednou jsem mu seděla obkročmo na klíně a pořád jsme se objímali. Bylo to strašně hezký a příjemný až na to že vím že mě jen lituje. Pak se odtáhnul.
A: vždyť víš jak to mám. A asi jsem se taky zamiloval. Do tebe.
A než jsem se stihla vzpamatovat tak mě políbil dlouze a vášnivě. Rty nedával od mích asi čekal co udělám. Tak jsem ho začala líbat a on spolupracoval. Líbal tak něžně, vášnivě ani jsem nemohla uvěřit že se to děje. Po asi pěti minutách začala plakat Elenka. Museli jsme se odtrhnout. Bohužel. Slezla jsem z něj a vyndala ji z kočárku. Sedla jsem si s ní. A bylo trapné ticho. Vůbec jsem nevěděla co říct. Jak to bere? Jakože mě miluje ale nemůže se mnou být.
A: Sid já s tebou budu mluvit otevřeně

Budou spolu (teď) nebo ne?