Můj skvělí učitel.

Za pět

Ráno jsem běžela do školy o 20 minut dříve. Samozřejmě za Adamem.
S: ahoj
A: ahoj lásko
Přišla jsem k němu on si mě stáhnul na klín a dal mi pusu.
Jdeme dnes ke mě?
S: jo a taky už o nás ví máma
A: aha a jak reagovala
S: no nelíbilo se jí to a chce tě poznat.
Chvíli jsme si povídali a já pak šla na hodinu. Měli jsme nudnou chemii. Ta mi docela jde jen mě nebaví to zdlouhavé vysvětlování, mnohem lépe se mi učí z učebnice než když to učitelka vysvětluje. Samozřejmě nejlíp se mi učí s Adamem.
Už se nemůžu dočkat až ho uvidím. Učitelku jsem samozřejmě neposlouchala no co? Naučím se to doma. Nebo s Adamem. V tu chvíli mě vyrušila učitelka.
Uč: Sidonie!! Jste tady?!
S: co? Jojo jsem.
Uč: tak pojď k tabuli.
Ajaj tohle dopadne špatně.
Začala mě zkoušet a já nevěděla vůbec nic.
Uč: Můžeš mi vysvětlit co jsi dělala celou hodinu?! Křičela na mě. Já netušila co ji odpovědět tak jsem mlčela. Pak se ozval Albert.
Al: Paní učitelko, tak ji už nechte.
Uč: jdi si sednout máš za pět.
S: dobře odvážila jsem se promluvit. A šla jsem si sednout. Hodně mě ale překvapilo jak se mě Albert zastal. Po asi třech minutách zazvonilo. Já se sbalila a se špatnou náladou vyšla do kabinetu Adama. Ale zastavil mě Albert.
Al: nechceš někam zajít??
S: ne dík a čau. Řekla jsem s nezájmem je mi jasný že mě chce dostat do postele. Já se ale nenechám.
Al: počkej! A nezasloužil bych si nějakou odměnu?
S: ne ahoj. A už jsem šla za tím Adamem. Zaťukala jsem a hned vešla. Adam zvednul hlavu a kouknul na mě. Začínal se usmívat ale když mě viděl tak mu úsměv zase spadnul. Ale i přesto se snažil nedát na sobě znát že moje nálada ho znervózňuje.
A: ahoj lásko snažil se říct co v největší pohodě ale opak byl pravdou.
S: Ahoj řekla jsem neutrálně a šla k němu. Adam se nadechnul že by chtěl něco říct ale nakonec vydechnul. On si stoupl a políbil mě.
A: půjdeš dnes ke mě? Řekl nervózně.
S: jo ráda řekla jsem jako by mi ulítli všechny včely. Objala jsem ho. Nějak jsem to potřebovala. Bylo mi líto té pětky.
A: lásko stalo se něco? Zeptal se starostlivě.
S: ne, jen jsem dostala zbytečnou pětku. Je mi to jen líto. A učitelka mě dusila před tabulí. A nejhorší na tom je že Albert se mě zastal a teď si nárokuje nějakou "odměnu". Řekla jsem poměrně otráveně. Pak mi ale došlo co dělám. Promiň.
A: a co?
S: že jsem na tebe takhle nepříjemná.
A: to nevadí vždyť víš jaký jsem byl bručoun. Trochu se zasmál.
S: no vím ale chápu to. Odtáhla jsem se ale jen tak aby jsme si viděli do očí. Políbila jsem ho a on mě hned začal líbat. Pak jsme se jemně odtrhli.
A: budeš dnes zase spát u kamarádky.
S: ne
A: proč? Já jsem rád když tě mám u sebe.
S: no budu ale ofiko. Mamka už to ví. Viděla nás v parku.
A: aha a jak reagovala? Zeptal se překvapeně.
S: no nadšená nebyla. To je jasný. Ale když viděla jak moc zamilovaná jsem tak byla možná i ráda. Jen ty okolnosti jsou na houby.
A: já vím ale takhle jsme do toho vztahu šli. Vysvětlil mi trochu podrážděně.
S: já to vím a jsem ráda že jsme spolu.
A: já taky a to mi připomíná že jsem zařídil ten výlet.
S: tak to je super. Já už poběžím. Dala jsem mu rychlou pusu a chtěla odejít ale chytl mě za ruku.
A : buď tady ještě. Prosím.
S: já musím uvidíme se na hodině.
A: ale tam nemůžu udělat tohle. A políbil mě rovnou jazykem. Samozřejmě jsem spolupracovala. Ale zazvonilo tak jsem šla na poslední hodinu. Adam šel kousek za mnou. Hodinu jsme nějak přežili a nakonec jsem počkala na Adama.
Když jsme byli ve třídě už sami tak promluvil.
A: Musím ještě pro testy do kabinetu.
S: jasně... co budeme dnes dělat?
A: můžeme se jít projít. Klidně vezmi i Ell.
S: tak jo zastavíme se u nás. Tak napíšu mamce.
A: tak jdeme do toho kabinetu?
S: jojo
Vyrazili jsme ale ne za ruce stále tu byli studenti a nějaký učitelé.
Otevřel mi dveře a já pozadu šla a smála jsem se.
S: můžeme jít i nakoupit. Nic doma nemáš.
A: to je pravda to mužem. Taky se zasmál.
A: ta lednička bude asi poprvé plná. Když nad tím tak přemýšlím tak od války jsem byl nakoupit asi třikrát. Vidíš co se mnou děláš. Koukali jsme si do očí.
S: to víš kouzlo osobnosti. Řekla jsem s nadsázkou.
A: jo kouzlo osobnosti. Já také nějaké mám? Chtěla jsem říci jo ale ozval se hlas za námi.
Někdo: jo, třeba kouzlo nevšímavosti. Oba jsme se koukli směrem toho hlasu.

.................................................................

Omlouvám se že jsem nebyla aktivní. Ale začala jsem vydávat i na ig a celkově jsem na prázdniny odložila tuto povídku. Netušila jsem jak bude pokračovat teď už to vim. Taky pro vás píší novou a ta bude asi hodně dlouhá. Ale zatím tady je tato. Jo a ještě jedna věc! Začala jsem vydávat povídky na ig. Pro vás nepodstatná informace ale chtěla jsem vám to říci. Nebojte povídky napřed tam nejsou zatím tam není ani tato. Ale kdyby jste si to chtěli zopakovat tak se jmenuji @povidkysidam_zoo.
A pozor!! Budu se teď snažit vydávat 1 denně nebo alespoň ob den.😘