Fucking life

Harryho příběh

Harry ,,Mami, tati?" dojdu za rodiči do obyváku. Je večer a k tomuhle sbírám odvahu už hodně dlouho. Musím, chci jim to říct. Je to pro mě důležité. Jen nevím jak budou reagovat, co mě čeká. Doufám, že se nic nezmění, že dál budu mít svou úžasnou rodinu. Nikdy jsem neviděl, že by se rodiče chovali nějak odmítavě k homosexualitě a já jen doufám, že jim to nebude vadit ani u vlastního syna. ,,Ano Harry?" podívá se na mě mamka. Posadím se naproti nim do křesla a zhluboka se nadechnu. 

Uvědomil jsem si to už minulý rok, když mi bylo patnáct. Kluci ve třídě se začali bavit o holkách, jaká se jim líbí, jaká má dobrý zadek a mě došlo, že mě to nějak nebere, ale nepřikládal jsem tomu velkou váhu. Postupně začali randit s holkama a mě jen z té představy naskakovala husí kůže. Ale nebyl to ten dobrý pocit, tenhle byl špatný. Jako by se mi sevřel žaludek, někdo mě do něj silně uhodil a mě bylo na zvracení jen z představy, že bych snad holku měl políbit nebo s ní mít dokonce sex. Začal jsem více pozorovat své okolí, kluky ve svém okolí. Na internetu jsem našel dokonce gay porno a ověřil si své domněnky. Nevím ani jestli to pro mě byl šok, nejspíš ne. Nebyl jsem tím nějak zaražený, prostě to tak bylo. Cítil jsem, že takhle je to správně. Prostě jsme se tak narodil, je to mou součástí. Posledních pár týdnů přemýšlím jak to říct rodičům, nechci čekat do chvíle kdy si dovedu nějakého přítele. Chci, aby měli možnost se s tím srovnat, ne to na ně vybalit stylem 'hele tohle je můj přítel'. Proto se již několik večerů odhodlávám za nimi dojít. Vím, že to bude v pohodě, nic se nestane, ale je ve mě určitá nervozita. 

,,Musím si s vámi promluvit." vydechnu těžce. Tím upoutám už i pozornost táty. Vypne televizi a zadívá se na mě. ,,Tak mluv. Máš nějaký průser ve škole?" Zakroutím hned hlavou, jsem třídní premiant, udržuji si výborné známky abych se dostal na dobrou universitu. Má rodina není zrovna bohatá. Máma pracuje v místní kanceláři jako sekretářka a táta jako kuchař v malé místní hospodě. Nemáme moc, ale na malý baráček pro nás tři to stačilo. Stejně tak dokážeme měsíčně tak nějak vyjít. Někdy hůř, někdy líp, ale jde to. I tak, ale na universitu se dostanu jen díky stipendiu a rodiče to moc dobře vědí, stejně jako já. Proto i oni chtějí, abych měl co nejlepší známky. ,,Ne, to nemá se školou nic společného." zadívám se na ně a jemně se pousměji. Teď nebo nikdy. Bude to v pořádku, jsem jejich jediný syn, vždy mě budou milovat. ,,Tak už to vyklop Harry." zamračí se podrážděně táta. On je hodný, jen ne dost trpělivý. 

,,Jde o to... že... že já." nadechnu se. ,,No prostě, zjistil jsem něco důležitého a mám v tom jasno. Myslím, tedy chci aby jste to věděli." začnu to okecávat. To není dobré. ,,Harolde!" už i mamka se mračí. Nesnáší když něco okecávám. ,,Jsem gay." vypadne ze mě. Vykulím oči jak to překvapí i mě. Netušil jsem, že to takhle vyhrknu z ničeho nic. ,,Cože jsi?" vydechne mamka. ,,Gay." tentokrát už to řeknu pevně a zvednu bradu. ,,Ty si děláš srandu že jo." zasměje se táta. Není to, ale veselý smích. Spíš jako by tomu nechtěl věřit. Ale ne, tohle nebude dobré. ,,Nedělám." odpovím mu opatrně a trochu se přikrčím. ,,JÁ NEMÁM SYNA BUZERANTA!" Vystřelí na nohy a zlostně se na mě dívá. ,,Já... já se omlouvám, ale nedokážu to ovlivnit. Takový prostě jsem!" rozhodím rukama. ,,Harry zlatíčko." vstane mamka a položí tátovi ruku na rameno. ,,Jsi v pubertě, jsi zmatený. To jen ty seriály a filmy, kde to všude je." 

Až nyní si začínám uvědomovat štiplavé poznámky, které rodiče vždy měli, když se v nějakém filmu objevil gay pár. Dřív jsme si toho vůbec nevšímal. Jak mi to uniklo? ,,Ne, já.... já opravdu." zakroutím hlavou a chce se mi brečet. ,,VEN! VYPADNI Z MÉHO DOMU!" Zaburácí otec. Polekaně k němu vzhlédnu. To nemůže myslet vážně. ,,Harry řekni že si děláš srandu, že to nemyslíš vážně." sykne máma. 

S kroucením hlavy rychle vstanu, vyběhnu do svého pokoje, kde začnu házet věci do tašky. Popadnu toho co nejvíc, všechny věci které bych popřípadě mohl prodat, teplé oblečení a především mé úspory. Ze zdola slyším další křik táty, jeho nadávky na mou osobu. Jako poslední popadnu telefon a sprintuju dolů. ,,Harry no tak řekni že to není pravda." naléhá mamka když mě vidí ve dveřích. ,,Je to pravda! Jsem gay! Jsem prostě gay!" vyjeknu na ně. ,,VYPADNI!" Burácí znovu táta a já na ni nečekám. Oblékám si bundu, boty a spěšně opouštím dům. Jaká to byla blbost mi dochází o půl hodiny později, když sedím sám, vyděšený na lavičce v parku. 

-----------o dva roky později----------

 Ne nevrátil jsme se k rodičům, neviděl jsme je od toho večera a ne neskončil jsme ani dobře. Do školy jsme už taky nikdy nešel, své osmnáctiny jsem oslavil na ulici. Jediné co jsem dokázal bylo se dostat za poslední peníze do Londýna. Naivní šestnáctiletý kluk. Tak hloupý, dnes bych si za ně koupil jídlo. Ale tehdy jsem věřil tomu, že se dostanu do Londýna, seženu práci a dokážu se o sebe postarat. Hodně rychle jsem dospěl k závěru, že nic z toho nedokážu. Zůstal jsem na ulici, naučil se přežít. Naučil jsem se komu se vyhýbat, jak si obstarat pár drobných i kde najít jídlo nebo přespat. Nikdy jsem se, ale nevzdal. Kdykoli jsem někde uviděl inzerát na práci zkusil jsem to. Oblékl si to nejlepší co jsem měl. Černou košili a džíny a vydal se na pohovor. Jenže nikde mě nepřijali. Moc mladý, bez zkušeností, bez vzdělání. Neměl jsem naději na záchranu. Věděl jsem, že já sám to nedokážu a nevěděl jsem co udělat, proto aby se něco změnilo. Dnes už vím, že jsem měl říct že to byl jen vtip. Šetřit si peníze a odejít co nejdříve to bude možné. Nechápu proč jsem to tehdy udělal, proč jsem se tak lehce vzdal.

 Problém je, že už to stejně nezměním. Ted se musím postarat o to, abych přežil do dalších narozenin. Zimy jsou nejhorší, naštěstí už je květen a otepluje se. I noci jsou lepší a dá se bez problémů spát venku. I dnes mířím na své místo k supermarketu v jedné ze zapadlých ulic Londýna. Je tu skvělé místo, které jsem vyhrál v šachách. Je tu přístřešek, málo tady fouká a navíc tu jsou zbytky z obchodu. Navíc zaměstnanci mě nijak neřeší a dělají, že mě nevidí. Přesně tak jak mi to vyhovuje. Jsem neviditelný. Dojdu až k sobě, kde se posadím na starší potrhanou deku, která zakrývá několik kartonových krabic, aby mi nebyla zima od země. Mám zde i cestovní tašku s oblečením, které si chráním a své poklady. Dnes třeba deset liber, to není zlé. Z tašky vytáhnu plechovku coly, kterou si šetřím už týden. Ale dnes už neodolám a rozdělám ji. Zadívám na na noční oblohu a povzdechnu si. Jednoho dne se budu mít lépe. Jednoho dne to dokážu a dostanu se odtud.

-------------------------------

Tak tohle je úplně poslední kapitola s náhledem do začátku Harryho života. 

Moc děkuju za všechny hvězdičky i komentáře. Jsem ráda, že jste tuhle blbost četli <3 

Fox_ie