Fucking life

Picnic

Hned druhý den jsem zavolal rodičům, že mám manžela vybraného. Samozřejmě ho chtějí co nejdříve poznat, oba byli zaskočeni že jsem to zvládl tak rychle. Vsadím se, že čekali můj neúspěch. Na mě si ale nepřijdou. Zayn doručil Harrymu předmanželskou smlouvu, nebylo v ní nic neobvyklého. Prostě smí užívat můj majetek a peníze, je tam i dodatek o tom, že mě nesmí podvést. Což platí i pro mě. Nesmím Harrymu zahýbat s nikým jiným. Zayn to tam dal schválně a počítal s tím, že si smlouvu nepřečtu. Což měl pravdu, upozornil mě na to až večer Harry. Taky chytře podotkl, že bych si měl číst co podepisuji. Chytrolín. 

 Také jsme vzal Harryho na nákupy. Zařídil jsem mu telefon, laptop a dokonce i studium na jedné ze středních škol. Vysvětlil jsem řediteli situaci a našli jsme vhodné řešení. Harry za rok musí stihnout dva roky studia a složit zkoušky. Pokud to zvládne jeho cesta na universitu bude otevřená. Musím uznat, že jsme si s Harrym opravdu sedli. Je chytrý, vtipný, krásný a já si nemůžu vynachválit svůj výběr. Jenže poslední dny jsme měl hodně práce ve firmě a trochu ho zanedbával. Trochu hodně. Domů jsem se vracel až těsně před půlnocí a odcházel brzy ráno. Několikrát na mě Harry čekal v křesle v obyváku, kde usnul. Bylo to sladké. Se Zaynem jsme ale založili společnost na Harryho jméno a je to více práce než jsem si vůbec představoval. A kvůli tomu věčnému papírování se i Zayn s Harrym celkem skamarádil. No dobře, kamarádi ještě úplně nejsou, ale Zayn už dokáže nahlas přiznat, že je Harry skvělý. Taky v jeho přítomnosti není tak ostražitý a Harry se ho tolik nebojí. Mé výčitky mě dovedli až k tomu, že dnes končím už po obědě a jedu domů. Harry se v tom domě musí už nudit, i když může jít kamkoli chce celé dny leží v knihách. To je sice moc hezké a obdivuji jeho touhu učit se nové věci, ale musí taky někdy žít. Je mu osmnáct! A poslední dva roky si zrovna život neužíval.

 Zaparkuji před domem a auto spěšně opouštím. ,,Harry!" křiknu do domu jakmile rozrazím vchodové dveře. Rozběhnu se rovnou do patra ke knihovně, kde ho i najdu. ,,Louisi?" vykulí na mě oči a posadí se. Do teď ležel na bříšku na zemi, kopal nohama a četl si. ,,Ahoj." zaculím se na něj, dojdu k němu a podám mu ruce abych ho vytáhl na nohy. ,,Ahoj, co tu děláš?" zvědavě nakloní hlavičku. ,,Říkal jsem si, že tu jsi zavřený už moc dlouho. Takže tě chci vytáhnout ven." Jednu jeho ruku pustím, tu druhou ale pevně držím ve své a vedu ho za ni ven. ,,Ven?" zaraženě se na něj otočím. Nechce jít ven? ,,Nebo nechceš?" Třeba opravdu rád leží v těch knížkách. ,,Chtěl bych tě poznat Louisi. Sice jsem kývl na to, že si tě vezmu, ale vůbec tě neznám. Nemohli by jsme dělat něco společně a poznávat se u toho?" Je tak krásně nejistý a zvědavý. Samozřejmě mě mělo napadnout, že bude chtít něco vědět i o mě. Zatím jsme neměli čas se nějak poznávat, tak proč toho nevyužít dnes. ,,Dobře jsem pro. Co by jsi chtěl dělat? Byl jsi se podívat už na zahradě?" Jeho zakroucení hlavičkou mi jasně dává najevo, že budu muset dohlédnout aby víc chodil na čerstvý vzduch. Nebo mu aspoň otevřít okno. ,,Harry víš že můžeš ven." nejistě se na něj podívám. ,,Já vím, jen.." přešlápne a sklopí hlavu. ,,Jen co?" přistoupím k němu blíž a hlavu mu zase zvednu. ,,Mám strach, že když půjdu ven tak se nebudu moct vrátit. Je to směšné, ale prostě bojím se když dům opustím nebudu se sem moc vrátit. Nebo že se mi to celé jen zdálo, co když jsem prostě blázen co si myslí, že bydlí v domě a přitom." jeho další žvanění umlčím objetím. 

Harry v mé náručí na několik okamžiku naprosto zatuhne, ale potom se uvolní a objetí mi váhavě oplácí. ,,Půjdeme spolu na zahradu aspoň ano. Můžeme si tam sednout a povídat si." navrhnu potichu. Není třeba mluvit nahlas, vím že mě uslyší. ,,Dobře." Znovu beru jeho ruku do své a vedu ho rovnou dolů. ,,Uděláme si piknik?" ozve se zamnou potichu. ,,Jistě, uděláme si piknik!" nadšeně hned přikývnu. První zádrhel přijde v kuchyni. ,,Co se dělá na piknik?" nejistě se zeptám Harryho. Ten se jen směje. Ani nevím jak během chvíle kouzlí, zatím co já sedím za barem Harry dělá sendviče, krájí ovoce, zeleninu a dělá smoothie. ,,Wau, kde jsi se to naučil všechno." vykulím oči když vidím sendviče se slaninou, vajíčkem a salátem. ,,Rád jsem vařil už od mala." pokrčí rameny. ,,Co ještě umíš?" rozsvítí se mi oči. ,,No já nevím, asi bych zvládl většinu věcí podle receptu." zaváhá Harry, vidím jak si mě přeměřuje. ,,Proč Louisi?" Tuší, že mám něco za lubem. ,,Uděláš mi lívance na snídani?" dychtivě se na něj zadívám a Harry vyprskne smíchy. ,,Udělám ti lívance na snídani, ale budeš tu na snídani?" V jeho hlase slyším až moc zklamání. ,,Budu tu na snídani, slibuju." Nevěří mi, ale já to hodlám dodržet.