Drop of Hope (Sun/Moon x Reader) [ZRUŠENO]

8. Pravda

Je asi půl jedný ráno a ty dokulháš až do své školy. Jelikož jsi neskutečný mamlas, opět jsi na pultu v Daycare nechal/a klíče, dobře buďme upřímný. Málem tě zabil robot, takže přemýšlet nad jinýma věcma v tu chvilku bylo asi k ničemu. Otevřeš dveře od vchodu a doběhneš až ke školní ošetřovně. Samozřejmě tam nikdo takhle pozdě nebyl, ale postarat se o sebe umíš sám/a. Posvítíš si mobilem a vejdeš dovnitř. Opatrně se začneš prohrabovat v šuplíkách a vytáhneš desinfekci, obvaz a nějaký ty kapesníky. Sedneš si na lehátko a nohu dáš před sebe. Celé lýtko máš oteklé a naražené. Jsou tam vidět otisky Attendantových prstů a taky trochu krve. Potřeš si lýtko desinfekcí a zatneš zuby. Opřeš se o stěnu a snažíš se vstřebat co se před hodinou stalo.
„Heh... Málem jsem tam zdechl/a.. " řekneš poctichu a pak se začneš smát. Přišlo ti to docela směšné, ale moc dobře jsi věděl/a, že to sranda není. Mohl/a jsi tam umřít. Máš tolik otázek. Jak se tam dostal? Jaktože je stále funkční? Neříkali náhodou, že už tu dávno není? Ví o tom Sun a Lucas? Jsem vůbec ještě naživu? Sáhneš si na krk a cukneš sebou. Málem tě tam uškrtil. Otočíš se na zrcadlo a prohlédneš si svůj krk. Samozřejmě, taky plnej otisků. Plácneš se do obličeje.
*co mě to vůbec napadlo* řekneš si.
*zítra si vyzvednu tu výplatu a radši se přesunu zpátky na... uklízeče/ku* povzdechneš si. Ten plat nebyl špatný, ale stačí ti to? Najednou uslyšíš kroky z chodby. Ztuhneš a zvedneš hlavu. Do místnosti někdo vejde a koukne se na tebe... Teda, máš dojem, že kouká na tebe. Jediné co místnost osvětlovalo byl tvůj mobil, který ležel na lehátků displejem a světlo osvětlovalo pouze strop. Silueta zvedla ruku a začala hmatat po vypínači. Silný žár světla tvoje oči oslepil. Chytneš se za hlavu a začneš si mžourat oči.
„Y/N?" ozve se hlubký hlas. Snažíš se otevřít oči a zaostřit postavu, která stojí ve dveřích.
Pan Hopkins.
Tvůj matikář.
Beze slova na něj jen koukáš.
„Co to tady pro bůh dělaš v jednu hodinu ráno?" začne se divit. V tu ranu nemáš nejmenší tušení co mu máš říct.
„Haló?" řekne a přijde k tobě blíž, pak si všimne tvé nohy.
„Proboha Y/N, cos to vyváděl" skříží ruce. Na tohle nějak odpovědět můžeš.
„Spadl/a jsem z postele." zazubíš se. Wow, bravo Y/N, nic lepšího tě nenpadlo. Pan Hopkins zvedne jedno obočí.
„Takováhle modřina z pádu z postele?" podiví se. Kývneš.
„Narazil/a jsem si nohu o topení při tom uh pádu... Nevěděl/a jsem co s tím dělat, tak jsem doběhl/a až sem do ošetřovny." vysvětlíš. Hopkins jen mlčel.
„Ale už jsem v pohodě!" vezmeš si obvaz a ránu si obvážeš. Hopkins jen přivřel oči.
„Příště si dávej pozor.." řekne a otočí se směrem ke dveřím. V tu chvilku si vzpomeneš na ty klíče.
„Um- pane profesore?" zastavíš ho. Otočí se na tebe.
„Tak trochu jsem... někde nechal/a klíče od své koleje.. takže" zasměješ se nervózně.
„Ty sis nezamkl/a pokoj?" zeptá se.
„No ano, musel/a jsem je někde nechat na zastávce nebo u pana... Clarksona." koukneš do země. Pan Hopkins si povzdechne.
„Počkej tu." řekne a pak někam odběhne. Mezitím seskočíš z lehátka a snažíš se na nohu postavit. Bolela tě, ale chodit po ní ještě šlo. Svítilnu u mobilu vypneš a ještě jednou se podíváš do zrcadla. V hlavě ti problikne ta scéna... Ty jeho chladné červené oči... Zákeřný úsměv... Snažil se tě udusit.
„Tady" probudí tě z myšlenek profesor Hopkins. Zacinká klíčema a podá ti je.
„Univerzální klíč... Co nejdřív ho vrať až ty svoje najdeš."
„Dobře, děkuji pane profesore." pousměješ se.
„Hm a teď už upaluj." řekne nakonec a odejde. Klíče si schováš do kapsy a vydáš se na svojí kolej. Dveře odemkneš a pomalu je otevřeš. Posvítíš si displejem dovnitř a zamkneš se. Všechny věci odhodíš na stůl a sundáš si mikinu. Všimneš si své jmenovky... Daycare asistent. Chvilku tam jen tak nehybně stojíš a pak nakonec jmenovku sundáš. Mrskneš sebou do postele a otočíš se na bok. Něco tě začne šimrat na zápěstí. No jistě, Faz Watch.
Zamračíš se a hodinky sundáš. Snad se z toho všeho vyspíš.