Zabíjet a Milovat

1.kapitola

"Emily"?
"Ano, mami"?
"Mohla bys prosím dolů? Potřebuju pomoc s nákupem".
Seběhla jsem ze schodů dolů a mamka stala ve dveřích s třemi velkými taškami. "Kolik jsi toho koupila, proboha?" zeptala jsem se s úsměvem a vyděšeným výrazem. "Budeme oslavovat tvé 18.narozeniny, tak to chci udělat velký a přijde hodně lidí." Usmála jsem se na mamku, protože vím že to myslí dobře, ale nemusí dělat kvůli mě velkou oslavu. Oslavy nemám moc ráda, teda hlavně ty kde se slaví ty moje, jsem středem pozornosti a v tom se necítím dobře. Odnesla jsem tašky do kuchyně a pomohla mamce vyndat nákup.
"Co jsi dneska dělala?" zeptala se mamka, protože ví že jsem byla celý den doma.
"Mám prázdniny, takže odpočívala". Usmála jsem se na mamku a ona na mě zpět. Vyskládali jsme nákup a já se potom mohla zase odklidit do svého pokoje. Mám takový menší ale útulný pokojík, velké okno a krásný výhled. Žijeme ve Španělsku, k pláži to máme kousek, ale když jste se tu narodili nemáte potřebu k moři chodit každý den, ikdyž ranní běh kolem pláže je největší zábava. Miluju to tady. Nedokážu si představit, že bych žila jinde.
Poslouchala jsem písničky a kochala se výhledem asi tak 3hodinky v kuse. V tom najednou někdo zaklepal na dveře od mého pokoje.
"Ano?" Zeptala jsem se.
"Zlato, už jsou tu všichni pojď na zahradu".
A jeje, má oslava 18.narozenin právě začala, v rychlosti jsem se převlékla do červených šatů a šla na zahradu.
"VŠECHNO NEJLEPŠÍ"!!!! zakricilo asi 30lidi. Se divím že se sem tolik lidí vejde.
"Děkuju". Zakřičela jsem na zpátek a už si nechala 30x potřást rukou, políbit tvář a převzít dárek. Rozbalovat skoro 30dárků mi zabralo skoro hodinu, ale jeden dárek mě překvapil, byl od mého táty, byla to taková menší podlouhlá kožená krabička obvázaná bílou mašlí, rozvázala jsem mašli, otevřela krabičku a v ní nádherné luxusní hodiny s koženým řemínkem pod hodinkami byl papírek na kterém bylo napsané "poslední dárek ti dáme zítra u snídaně". Usmála jsem se a tátu obejmula, musely být sakra drahé, ale jsou nádherné. Znovu jsem poděkovala a pak už jsme jen snědli dort, grilovali a pili alkohol. Oslava skončila v 23h a já se už pak jenom osprchovala a šla spát, abych si už mohla převzít poslední dárek.
U SNÍDANĚ:
"Dobré ráno" pozdravili jsme se a já už si Sedala ke stolu, snídaně už byla připravené a táta s mamkou na mě zvláštně koukali.
"Děje se něco? " Zeptala jsem se.
"Máme pro tebe poslední dárek" řekl táta a zvedl se od stolu, vzal nějakou obálku ze skříňky v kuchyni a vrátil se zpátky. "Je to trochu jiný dárek než jsi nejspíš očekávala, čekali jsme na tohle až do tvých 18.narozenin." začala jsem se bát, táta mi předal obálku a i s maminkou čekali až ji rozbalim. Vzala jsem si obálku, odtrhla začátek a vyndala dopis:
Emily, čekali jsme na tohle dlouho a dlouho se rozhodovali zda ti to vůbec říct, ale..... Nedokončený dopis. "Není dokončený" řekla jsem nahlas.
"Já vím, Emily asi bude lepší když ti to řeknu já" řekla mamka a já už jen čekala co z ní vypadne.
"Tvůj táta, není tvým biologickým otcem." Vydala ze sebe tak rychle že jsem to pobírala nějak pomalu.
"Cccccoze?"
"Jsem tvůj nevlastní otec".
Začala jsem chápat to co mi právě řekli, takže mi celých 18let neřekli že můj táta není vlastně můj táta. Začali se mi rojit slzy v očích. Neměla jsem důvod být na ně zla, ani naštvaná, nejspíš měli důvod proč mi to řekli až teď, ale měla jsem několik Otázek.
"Proč jste mi to řekli až teď?"
"Chtěli jsme ti to říct už dřív, ale věděla jsem že budeš chtít svého otce hledat a nechtěla jsme tě samotnou pustit".
"Počkat, ty víš kde můj biologicky otec je? Ví o mě?"
"Ano Emily, odešel když jsem byla v 5.mesici a potkala Mika když jsem měla už jen pár dní před porodem. Tvůj otec žije v new Yorku, každý měsíc posílá alimenty, a ptá se na tebe, rozhodli jsme se společně že až ti bude 18 tak ti to řekneme a budeš moc za ním jet, nebo teda spíš letět."
"V new Yorku? Co dělá v Americe?"
"Narodil se tam, i tam jsme se seznámili, akorát nebyl připraven na rodinu, Mike se o nás postaral, nevím co teď tvůj otec dělá ale vím že tě rád uvidí, pokud ho budeš chtít poznat."
"Mika za svého otce stále beru, táta není ten kdo splodi ale ten kdo dítě výchová a já do teď Mika za svého tátu brala, ale chtěla bych svého biologického otce poznat."
"Věděli jsme to, a děkuju Emily, koupili jsme ti už rovnou letenku" řekl Mike neboli můj táta s úsměvem. Předal mi letenku, já se omluvila a odešla do svého pokoje vše zpracovat. Během pár minut se mi totálně změnil život. Letenku jsem měla objednanou už na zítřek. Vyndala jsem kufr ze skříně a začala si balit, nevěděla jsem na jak dlouho tam jedu, ale počítala jsem s maximálně dvěmi týdny. Zabalila jsem si své oblíbené černé uplé šaty a spoustu topů a kraťasů. Kosmetiku a hygienické potřeby. Nikdy dřív jsem nejela sama takhle daleko. Byla jsem nervózní z letu i z muže který si říká můj otec. Balila jsem si a přitom poslouchala písničky, moje oblíbená kapela je Imagine Dragons což pro španělskou dívku je dost nezvyklé. Zabaleno jsem měla tak do půl hodinky a pak si jen lehla do postele a přemýšlela.
"Emily!? Je oběd". Ozvalo se z kuchyně. Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení ale věděla jsem že si s tím mamka udělala práci a tak jsem se přemohla a šla se najíst, měli jsme paellu, což je tradiční španělský pokrm. Během oběda mě napadla otázka "Můj otec je tedy Američan?" zeptala jsem se mamky, která na mě zvláštně pohlédla. "Ano, narodil se tam, s tvým biologickým otcem jsem byla opravdu chvíli, ty jsi byla neplánovaná" ale milovala jsem tě už jen od té doby co jsem měla na těhotenském testu 2 čárky. " Odpověděla mi maminka skoro se slzami v očích. Usmála jsem se na ni a pak už jsme v tichosti dojedli oběd, ticho rozbil až Mike vlastně táta, který mi nabídl že mě hodí na letiště. "Ano, děkuju a pokud mě omluvite musím se ještě rozloučit s Ninou ". Nina je moje nejlepší kamarádka, vlastně skoro jediná kamarádka, známe se od malička, bydlí naproti nám a zatím jsem ji o ničem neinformovala. Napsala jsem Nině že ji potřebuju něco říct a mezitím se převlékla do něčeho v čem můžu mezi lidi. Nina odepsala do 5minut a hned jsme se mohli sejít. Seběhla jsem ze schodů dolů a vyšla ven, Nina už čekala před bránou do našeho baráku. "Ahoj" pozdravili jsme se navzájem a pak už jsem jen zamkla bránu a šli jsme se projít.
"Tak povídej"
"Řeknu to stručně, můj táta, Mike, není můj táta".
"Cože?". Nina se zastavila a čekala co jí dal povím.
"Není mým biologickým otcem, můj biologický otec žije v Americe, chce mě vidět a zítra za ním letím."
"Počkej, ty letíš zítra za mužem kterého neznáš? Do místa kde jsi nikde nebyla úplně sama?"
"Ano". Obě jsme to rozdychavali a vyděšeně na sebe koukali. Nina se mohla zbláznit, vyptávala se na otázky, na které ještě ani já neznám odpověď, nakonec jsme se začali smát a začali jsme si vyprávět o New Yorku, velkoměsto, známé po celém světě.
"Na jednu stranu ti závidím, vypadnout ze Španělska a letět do Ameriky, to tvůj táta bude určitě bohatej a hlavně jsou tam pěkný kluci" řekla Nina a pak jsme vybuchly smíchy.
"Ty vždycky a všude začneš myslet na kluky" vykřikla jsem na ni se smíchem. "Ano já vím, ale už by to nějakýho chtělo Emily, však jsi se snad s nikým ani nelíbala". "No to máš pravdu." Nina už má přes 2roky přítele Francesca a klape jim to, neustále mi výpraví o jejich nocích a já stále nemám o čem mluvit.
"Budeš se mi ozývat." Varovala mě Nina, obejmuly jsme se a pak už jsme šli každá domů. Dala jsem si sprchu, mamka připravila salát a šla jsem brzo spát, letadlo letí brzo ráno takže musím brzo vstát. Let trvá cca 8hodin, takže musím mít dostatek energie.