Zabíjet a Milovat

7.kapitola

Dorazili jsme do New Yorku, všude bylo ticho, najednou z rušného města byla tichá Metropole. "Co se děje? Proč tu nikdo není"
"Emily, děje se něco zlého"
Dojeli jsme k Richardovi domů a já se modlila aby byl doma, vyběhli jsme schody a začala jsem bušit na dveře, otevřel Richard. "Ani nevíš jak rád tě vidím" obejmul mě a pozval nás dovnitř. Nicka jsem držela za ruku a vedla do bytu, všude byli zatmavená okna, aby nikdo neviděl dovnitř, všechno bylo schované, najednou ten byt vypadal úplně jinak než když jsem ho viděla po prvé, nedokázala jsem se ani nadechnout jak úzko mi z toho bylo, Richard mě obejmul a řekl, "přísahám že tě znovu už neztratím, postarám se o tebe". Nick se usmál a podal Richardovi ruku. "Jsem na tebe pyšný Nicku". Nick se uculil, šli jsme do mého pokoje, Richard mezitím s někým telefonoval a nezněl moc klidně. Necítila jsem se bezpečně, chtěla jsem zpátky do Španělska, chtěla jsem zpět můj bezstarostný život, žádný Richard,  žádná mafie a žádný Nick, to jediný bych snad zpátky vzít nechtěla, s Nickem konečně prožívám to, o čem jsem vždy snila. Nick si lehl do postele a pozoroval, jak chodím po pokoji sem, tam. Byla jsem nervózní, nevěděla jsem co se děje. „Emily, pojď ke mně“ Nick moje přemýšlení vyrušil, lehla jsem si vedle něj, Nick si lehl na bok a levou rukou mi jezdil po paži. „Řekneme to Richardovi“ tiše jsem se zeptala „ohledně čeho?“ přišlo mi, že to najednou nebere jako já, bála jsem se říct něco o nás, když ani nevím jestli to tak cítí i on „no, myslela jsem, o našem vztahu“ „neřekneme nebo ne hned, vyměnil by mě a já chci být stále s tebou“ „a znamená to tedy, že spolu tvoříme vztah?“ „Ano Emily, ale tajný“ Kývla jsem, usmála se a dala Nickovi pusu na tvář, bylo mi krásně, přiletím na 14dní jenom kvůli tomu abych poznala svého biologického otce a mezitím si tu vytvořím vztah s mafiánským klukem. Nicku?“ vykřikl Richard, Nick vstal a vyběhl z pokoje, zabouchl dveře, šel do obývacího pokoje, kde byl Richard. Už jsem nic neslyšela, sedla jsem si na postel a čekala, co se bude dít, najednou jsem zaslechla ránu do stolu a naštvaný řev. Něco se děje a já stále nevěděla co, nebyla jsem zasvěcena do dění. Nick se s Richardem bavili asi tak deset minut, já v nervech stále čekala, bylo mi trapné se zvednout a jít za nimi nebo poslouchat za dveřmi. Chlapi utichli, zaslechla jsem vrtuli, u mého okna byl vrtulník, okna jsem měla zatemněné takže já neviděla ven a nikdo neviděl dovnitř, Richard bydlí ve 3.patře, tak jsem se divila jak takhle nízko se může vrtulník dostat „Nicku?“ zakřičela jsem, protože jsem dostala strach. Nick přiběhl do mého pokoje, chytl mě a schoval mě za sebe. „Je to vrtulník?“ „není Emily, je to asi 5 dronů“ přišel Richard „Věděl jsem to, proto jsem zatemnil okna“ někdo zazvonil „Emily, schovejte se“ Nick otevřel skříň a oba jsme se tam schovali, byli jsme na sebe přitisknutí. Čekala jsem co se bude dít, ale chvilkama jsem jen vnímala Nickovo tělo, jeho dech a tlukot srdce. Nick mě pohladil po tváři a pak obejmul kolem pasu. Bylo to pěkné a zároveň děsivé, žádné zvuky jsem neslyšela, jen otevírání dveří. Najednou někdo otevřel skříň, byl to Richard, rychle jsme se pustili a pomalu vyšli ze skříně. „Obálka“ podívala jsem se na Nicka a on z kapsy kalhot vyndal tu, co nám někdo poslal ráno. Richard se vyděsil, podal obálku Nickovi, v obálce stálo, že o nás ví, že ví že jsme zpět v New Yorku a že se severní mafie spojila s východní, přesně to co říkal Blake Nickovi, když po něm střílel. „Je to horší než jsem čekal“ řekl Richard a šel do své ložnice, my jsme ho následovali, nazvedl matraci od postele a pod ní měl nespočet zbraní a dalšího vybavení, neprůstřelné vesty, bomby a taky asi 2 miliony dolarů v hotovosti. „Nicku, vem si milion a ty Emily ten druhý, vyberte si ze zbraní co chcete a hlavně si vezměte neprůstřelné vesty!“ Richard si vzal pouze vestu a z bytu odešel. Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale Nick mě přitiskl na zeď, chytl mě pod krkem a políbíl mě… „Buď zticha, na nic se neptej“ řekl docela ošklivým tónem, takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. „Vyber si zbraň a dělej“ „takhle se mnou mluvit nebudeš! Nejsem tvoje zboží“ odcekla jsem. Nick se naštval, hodil po mě vestu, 2 dynamity, kapesní nožík a větší zbraň „vypadni“ zařval na mě. Vhrnuly se mi slzy do očí, vyběhla jsem z bytu. „Počkej!!“ „tak co mám udělat?“ měla jsem strach, už ne, jen z toho co se děje kolem ale i z Nicka. Zabouchl dveře, chytil mě za ruku a odvedl dolů do sklepa „musíme jít tudy, před barákem by tě mohl někdo zabít“ „to máš o mě stále strach?“ „samozřejmě“ usmál se a já už zase cítila to co jsme měli ještě před pár hodinami. Ve sklepě bylo malé okénka, z kterého jsme se měli dostat ven, Nick hledal ve sklepě cokoliv na co by jsme si mohli stoupnout abychom dosáhli na okénko ale nic nenašel „no nic, musím tě vyhoupnout“ „a jak se ven dostaneš ty?“ „já mám sílu, vyhoupnu se sám“ uculila jsem se a nechala se chytit za boky, když mi Nick položil ruce na boky, byla jsem v sedmém nebi, vyhoupnul mě, chytila jsem se kliky u okénka, Nick mě držel, otebřela jsem okno a snažila se ještě pomocí rukou vyhoupnout, abych mohla vylézt ven, když už se mi to povedlo otočila jsem se ještě dolů na Nicka „tak pojdˇ“ řekla jsem Nickovi, Nick vyskočil a já se mu snažila pomoc, v ten moment mě někdo zezadu popadl, pustila jsem Nicka, začala jsem křičet a kopat nohama, přišel někdo druhý, měl
na sobě kuklu, dal mi přes hlavu pytel, chytl mě za nohy, svázali mi ruce i nohy a už mě někam odvedli „EMILY!!!!!!“ slyšela jsem Nickův hlas. Osoby mě někam bez citu odhodili, nejspíš auto, protože po chvíli jsem cítila jak někam jedu. Nevěděla jsem co mám dělat, pytel na hlavě, svázané končetiny, sama, bez rodičů, bez telefonu a bez Nicka. Začala jsem plakat, co když mě zabijí a maminka o ničem neví, nevím kde je Richard, nevím co se právě teď děje. Měla jsem ty nejčernější myšlenky. Uvědomila jsem si že mám v kapse nožík, snažila jsem se točit a převracet aby mi nožík z kapsy vypadl, povedlo se. Měla jsem radost ale přišla ta tězší část a to bylo vzít nožík do rukou, neboli spíš mezi prsty, nožík jsem se poslepu snažila nahmatat a pak pomocí ukazováčků zvednout, stále se mi nedařilo až najednou jsem nožík postavila a byl opřený o provázek, začala jsem se hýbat nahoru a dolů, tak abych provázek přeřízla. Netrvalo dlouho a auto se zastavilo, přidala jsem do rychlosti a najednou provázek povolill, sundala jsem pytel z hlavy, sundala provazy z nohou a postavila se. Byla jsem v dodávce, někdo otevřel dveře, vyskočila jsem na něj „co to?????“ zakřičel… začala jsem utíkat, nevěděla jsem kde jsem, všude byl plot, nebyla cesta ven, už mě oklopovalo asi 10 mužů „Vitáme tě, jsi na zakládně severní mafie“ kolem mě bylo 10mužů, já jsem mladá dívka, s talentem dobře mířit. „já se vás nebojím“ držela jsem zbraň sice jen jednou v životě, ale v ten moment mě nenapadlo nic jiného, vyndala jsem z kapsy dynamit a hodila ho mezi ně, začali zdrhat, snažila jsem se najít místo kam můžu utéct, dynamit už udělal mlhu a já nic neviděla, měla jsem na sobě neprůstřelnou vestu, rozběhla jsem se do mlhy a běžela směr dodávka, sice na to nemám řidičák, ale řídit umím. Nasedla jsem za volant a vyjela, rozbila jsem plot a jela někam pryč, muži po mě začali střílet, po dodávce, ale ani jeden se nestrefil do pneumatiky abych nemohla jet dál, zajela jsem za zatáčku a už jsem byla v bezpečí, ale stále jsem nevěděla jak se vrátit za Nickem, viděla jsem nejbližší benzínku, zajela jsem tam a šla si koupit pití a zeptat se kde se nacházím.