Zabíjet a Milovat

2.Kapitola

Vstávala jsem kolem čtvrté a Mike už snídal, upravila jsem se, nasnidala a rozloučila se s mamkou. "Dej nám vědět že jsi v pořádku doletěla, tvůj otec bude čekat na letišti s cedulkou tvého jména, tak snad se najdete." Mamka mě obejmula a začala plakat. "Neplakej mami, neboj budu se ti průběžně ozývat, nevím jak dlouho u táty budu, počítám tak 14dní". "Uvidíš holčičko a teď už běž Mike už čeká." Vyběhla jsem s kufrem a batohem před barák a Mike už čekal v autě. Hodila jsem věci do kufru a sedla si na místo spolujezdce. Mamka ještě koukala než odjedeme a mávali jsme si ještě před zatáčkou, za zatáčkou jsme se už ani jedna neviděli.
"Těšíš se?" Zeptal se mě Mike.
"Já vlastně nevím tati. Neznám to tam, neznám ani jeho a po prvé letím někam sama. Ale na druhou stranu se těším na New York."
"Jo tam jsem nikdy nebyl, tvoje maminka říkala že se jí tam moc líbilo, hlavně ty noční párty." Zasmáli jsme se
"Neboj, taková já nejsem".
"New York tě změní, jako maminku."
Na tohle větu jsem už neodpovídala, nevěděla jsem co říct, ale utkvěla mi v paměti. Na letiště to máme cca hodinku, poslouchali jsme rádio a celou už cestu bylo ticho.
"Tak jsme tu".
Podívala jsem se z okénka a vážně, stali jsme u letiště. Mike mi pomohl s kufrem a šel se mnou vyřídit veškeré věci na letišti abych nebyla zas tak nervózní, když už jsem prošla kontrolou, pustili mě do letadla, ještě jsem se otočila a poslala mu pusu. "Ahoj!" Zakřičel na mě a já jen s kleslym úsměvem se otočila a odešla směr letadlo. Rodiče mi příplatili za první třídu, ať nejsem celých 8hodin o hladu. Nastoupila jsem do letadla a vybrala si místo u okénka, letím teprve po třetí v životě tak jsem mírně nervózní, zapla jsem si pás a čekala na vzlet. Na telefonu jsem si zapla režim letadlo a uvelebila jsem se do pohodlné polohy. Vzlétli jsme úspěšně. Začala jsem si představovat jak asi vypadá můj otec, představovala jsem si elegantního muže, co vlastní nějakou populární firmu. Mé představy přerušila letuška, která mi nesla první chod. Dostala jsem džus, sendvič a mističku s ovocem. Koukala jsem se z okénka a poslouchala písničky, otec by na mě měl čekat s cedulkou tak snad tam opravdu bude, říkala jsem si, jestli na mě nezapomněl. Letěli jsme už 2hodinky a letuška mi přinesla oběd, dostala jsem polévku a steak s bramborem a zelný salát. Přišla jsem si jak v nóbl restauraci, porce byli malé ale výborné a nasytilo to. Po obědě jsem si na asi 2hodinky zdřímla a měla jsem za sebou už polovinu letu. Z okénka jsem viděla pouze mraky a znovu přišla letuška.
"Dáte si kafe nebo čaj?"
"Poprosím kafe, děkuju."
Po chvilce přišla s kávou i s dezertem. Dostala jsem cheesecake. Po celém letu jsem byla totálně přežraná, naštěstí už poslední dvě hodiny přinesla jen džus a žádné jídlo. Začali jsme přistávat. Vždycky je to zvláštní tlak, ale celý let byl v pořádku, někteří lidé ještě stále tleskají, samozřejmě až po přistání aby při letu pilota neznérvozňovali. Po přistání nás pustili ven, vzala jsem si svůj batoh a své sluchátka a vyrazila dovnitř. Sjela jsem po eskalátorech dolů, čekala na svůj kufr a pak už jsem se jen koukala kolem a hledala cedulku s mým jménem. Snad tu otec je. Najednou jsem zahlédla mužskou elegantně oblečenou postavu, cedulku držel před svým obličejem, takže nebyl vidět. Na cedulce bylo napsáno Emily Combart. To jsem já. Řekla jsem si a nervózně jsem se k muži přibližovala, nevěděla jsem zda mu mám tykat či vykat, sice je to můj otec ale vlastně pro mě stále cizí muž. Přišla jsem k němu "Já jsem Emily Combartová."
Muž dal pomalu cedulku dolů a už jsem mohla zahlédnout jeho obličej. Tmavé vlasy i tmavě hnědé oči, velmi elegantní. Líbil se mi a už jsem alespoň pochopila po kom mám tmavé vlasy, když moje mamka i Mike mají blond, maminka mi vždycky říkala že se odbarvila. "Ahoj, Emily". Chvíli jsme na sebe jen koukali, ale pak mi vzal kufr a vedl mě před letiště. Stalo tam černé BMW s vlastním řidičem. Můj otec tedy asi nebude chudý, ale podle toho jak vypadal a čím jezdí bude při penězích, takže Nina měla pravdu a moje představy taky nebyli mylné. Dal moje věci do kufru a sedli jsme si oba dozadu, řidič hned vyjel. Panebože já jsem v New Yorku, říkala jsem si tiše pro sebe a nemohla spustit oči od okénka, stále jsem na sobě ale cítila otcův pohled, otočila jsem se tedy na něj a usmála jsem se. "Říkej mi Richard". Řekl mi. "Dobře". Bylo mi to trapné, ale je pravda že bych mu neměla jak říkat, táto bych mu neříkala. Znovu jsem se koukla z okénka, všude osvětlené ulice, všude hrozně lidí, taky jsme spíše popojížděli než jeli. Všude samá žlutá auto s nápisem taxi. Bylo to rušné ale nečím krásné město. Dojeli jsme až skoro nakonec ulic a odbočili do takové méně rušné ulice. Byli tam apartmány. Řidič zaparkoval před jedním domem a otec vystoupil. Pochopila jsem že zde je náš cíl a šla jsem si vyndat věci z kufru.
"Emily, věci ti přinesu, jdi do 3.patra"
"Dobře"
Vešla jsem do baráku, všude mramorové desky, barák byl zvenku nic moc ale uvnitř to byl luxus, šla jsem po schodech do 3patra a čekala jsem na Richarda. V patře byli jen jedny dveře a to úplně černé. "Chytej!" Zakřičel na mě Richard a hodil mi klíče. Odemkla jsem a vešla do nádherného bytu. Vešla jsem do chodby kde byla skříň se zrcadlem a uvědomila jsem si že on je oblečen v obleku a já mám na sobě teplákovou soupravu, abych měla pohodlí v letadle.
"Tvůj pokoj je vlevo"
Vyšla jsem z chodby a vydala se doleva kde byla velká místnost, byla tam manželská postel, velká skříň a kosmetický stolek, vše podle mých představ.
"Líbí?" zeptal se mě Richard.
"Velmi"
Podal mi mé věci a šel do své ložnice. Já mezitím vyndala telefon a vypla režim letadlo, ihned jsem napsala rodičům a Nině že jsem na místě a že můj otec je asi velmi bohatý. Položila jsem telefon na postel a vybalila jsem si věci. Měla jsem i vlastní koupelnu, tak jsem ji ihned využila a převlékla se do svých oblíbených černých šatů. Mám s sebou ještě třpytivé červené šaty, ale ty si nechám na lepší příležitost, kdyby náhodou. Uběhla tak hodinka a já už se zabydlela. Uslyšela jsem klepání na dveře.
"Nemáš hlad?"
"Víš že už asi i jo?"
"Tak pojď, vezmu tě na večeři".
Ihned jsme si začali tykat, vzala jsem si malou kabelku, do které jsem dala telefon a peněženku a vyšla z pokoje.
Richard mohl na mě oči nechat.
"Sluší ti to, ani jsem si nemyslel že umíš být po mě, když jsi měla předtím teplákovou soupravu."
Zasmála jsem se a kývla hlavou.
Vyšli jsme z baráku a vydali se o tak 2bloky dál, kde byla luxusní restaurace.
"Už na nás čeká ".
"A kdo?"
Vešli jsme do restaurace a u stolu u okna seděla žena v modrých šatech, s drdolem na hlavě. Richard ji políbil a posadil se.
"Emily tohle je Susane má přítelkyně, Susane tohle je Emily má dcera."
Podali jsme se ruku a posadili jsme se.
"Nevěděla jsem že máš dceru Richarde."
"Vidim ji dnes poprvé".
Richard nám všem objednal sklenku vína a i výběr jídla jsem nechala na něm. Přinesli mi steak se salátem. Celou dobu jsem se dívala na Susane, byla mé matce neuvěřitelně podobná a přišlo mi že je snad o 10let mladší než je Richard. Bylo mi trapné se ptát na věk.
"Susane kde máš Jacoba?"
"Kdo je Jacob?" zeptala jsem se.
"Můj syn." odvětila Susane
"Je mu 19, má přítelkyni." řekl Richard.
"Upřímně je mi to jedno, jen mi zajímalo kdo to je". Usmála jsem se ikdyz jsem to řekla docela ošklivě.
Dojedli jsme a odebrali jsme se do bytu. Susane šla jinam. Ta Susane se mi vůbec nelíbila, hned jsem musela zavolat Nině. Ta po celém mém vyprávění začala mluvit o Jacobovi.
"Určitě bude pěknej".
"Je zadaný."
"Tak má možná nějaké kamarády ne?"
"To nevím."
Hovor jsme ukončili a šla jsem spát.