Zabíjet a Milovat

4.kapitola

"Emily!!!" Vzbudilo mě bouchání na dveře a Richardův hluboký hlas.
"Nicku." Strčila jsem do něj.
"Co se děje Richarde?" Zakřičel ještě ospale Nick.
"Uf, jste tu spolu, můžu dal?"
"Jistě"
"Nicku, dneska budeš celý den s Emily"
"Děje se něco?" Richard vypadal velmi vyděšený, dostala jsem strach.
"Už je tady severní mafie, snažil jsem se tě ochránit co nejvíc to šlo ale našli si nás, utečte spolu na mou chatu, Nicku ty víš kde to je nebo vás můj řidič odveze."
Okamžitě jsem začala protestovat, nemůžu tu svého tátu kterého znám sotva 3dny nechat zase samotného, když jdou i po mě.
"Proč vlastně chtějí i mě?"
"Nick ti to vysvětlí až budete v bezpečí"
Nick mě chytil za ruku, popadl mou ještě nevybalenou tašku a vyběhli jsme z bytu.
"Jdeme ještě k tobě? Pro tvoje věci?"
"Ne, na chatě něco ještě mám"
"A čím jedeme?"
"Vezme nás Richardův řidič, pojď už čeká"
Za rohem čekal řidič v mercedesu a ihned jsme vyjeli, jeli jsme úplně jinou cestou než si pamatuju. Nick se na mě díval, byla jsem vyděšená. Zakázal mi používat telefon, dal režim letadlo a vyndal SIM kartu. Pochopila jsem, že jsem opravdu v nebezpečí. Jeli jsme až do Chicaga, byla to dlouhá a nudná cesta, Nick mi položil ruku na stehno a snažil se mě dotyky uklidnit. Pomáhalo to, hlavně má velmi krásné ruce. Dorazili jsme na místo, ihned jsme vystoupili a řidič hned odjel. Než chata to vypadalo jako luxusní vila. Nick odemkl a mohla jsem vejít dovnitř. Všude krásné diamantové lustry, krb uprostřed baráku naproti vchodových dveří, schodiště do patra, kde jsou 3ložnice.
"Vyber si pokoj"
Vešla jsem do patra a vybrala si hned pokoj na pravo, bílé stěny, velké okno, připomínal mi můj pokoj ve Španělsku. Nick si vybral pokoj uprostřed, který měl šedé stěny. V každém pokoji byla velká postel a alespoň dvě skříně. Nikdo se mi nemůže dovolat, nemůžu dát o sobě vědět rodičům ani Nině.
"Nicku?"
Ihned přiběhl do mého pokoje.
"Vše v pořádku?" opřel se o stěnu
"Ano, neboj, jen se chci zeptat, jak můžu dát vědět rodině?"
"Nijak, nemůžeš, teď alespoň pár dní ne. Richard tvé mámě napíše, ale ty prosím nic nedělej"
"Ok, a ty někomu dáváš vědět? Jacobovi a spol.?"
"Ne, ty už vědí že ikdyz se neozývam jsem v pořádku"
"A ví co děláš za práci?"
"Ne, ví jen že pracuju u Richarda, a o něm vědí jen to že je to majitel firmy"
Kývla jsem a začala si vybalovat věci.
"Emily, neměj strach, já se o tebe postarám a snad tu dlouho nebudeme "
"Děkuju "
Odešel dolů do kuchyně a začal něco vařit, převlékla jsem se do něčeho pohodlného a šla za ním.
"Moc hezky to voní, co vaříš?"
"Těstoviny se sýrovou omáčkou "
"Nechceš pomoc?"
"Moc rád "
Začala jsem vařit těstoviny a Nickovi jsem podávala suroviny na omáčku, přesně tak jak mi říkal. Usmíval se na mě celou dobu a mě se začínali podlamovat kolena, došlo mi že jsem sama ve velkém domě s klukem, který se mi šíleně moc líbí, s kterým ale nemůžu nic mít, protože mě má chránit a ne milovat.
Hluboce jsem se nadechla, tak moc bych chtěla aby se mě dotkl. Vypadalo to jako by mi četl myšlenky. Podíval se na mě, zase se roztomile usmál a chytil mě jednou rukou kolem pasu. Usmála jsem se, nevěděla jsem co dělat, tak jsem vyndala jednu těstovinu a dala mu ji ochutnat.
"Ještě nejsou"
"Dobře"
"Teď ochutnej ty"
Podal mi lžíci plnou omáčky, byla horká ale lepší jsem nikdy předtím nejedla
"Výborné, nevěděla jsem že umíš vařit"
" Nevíme o sobě ještě spousta věcí"
"Zajímá tě o mě něco?"
" Ano"
" Tak povídej"
" To se nehodí"
Pustil mě a vypnul omáčku. Byl nervózní a začal se červenat.
"Ale no tak, ptej se"
"Zajímalo by mě jak líbáš"
Nečekala jsem že tohle vysloví, srdce se mi mohlo rozskočit. Jeho oči zářili, známe se sotva 2dny a už tak bych si moc přála aby to co řekl udělal.
" Co nezkusíš, nezjistíš"
Přiblížil se ke mě a pohladil mou tvář. V tu chvíli ale začali prskat těstoviny. Okamžitě jsme se od sebe vzdálili a vypla jsem těstoviny, ani jeden jsme nepromluvili. Nandali jsme si jídlo a sedli si naproti sobě. Koukali jsme si vzájemně do očí a oba se červenali. Bůh ví co by se stalo kdyby těstoviny nezačali prskat. Jídlo bylo výborné a na Nicka je ten nejhezčí pohled. Dojedli jsme a Nick umyl nádobí, já jsem šla nahoru do svého pokoje a koukala z okna.
" U čeho jsme to skončili?"
Promluvil za mými zády, až jsem se lekla, otočila jsem se a Nick už stál přímo před mnou.
" Hladil si mě po tváři"
Pohladil mě znovu a přitiskl k oknu, druhou ruku přiložil k pasu. Dotýkali jsme se nosy. Oba jsme rychle dýchali, slyšela jsem tlukot jeho srdce, přitiskl svou tvář na mou a pošeptal: "Jsi nádherná" usmála jsem se a moje srdce se rozbušelo ještě víc, jediné co jsem chtěla je si sáhnout na jeho tělo, tak dlouho jsem se nedotýkala nějakého kluka. Jenže Nick ani není kluk, je to muž, má dokonalé tělo a je nesmírně obětavý. Zajela jsem svou rukou pod jeho tričko a čekala co bude dělat.
"Strašně moc bych tě chtěl políbit, ani nevím proč, ale nedodržel bych přísahu"
" Jakou přísahu?"
" S lidmi, které chráníme nesmíme nic mít ani je milovat"
" Proč?"
" Protože kdyby vznikla láska a jeden z nás odešel, nebylo by to dobré"
Odtáhl se, ale já nechtěla aby to tak bylo, chytla jsem ho za tričko a přitáhla si ho zpátky k sobě.
" Já jsem silná "
Usmál se a chytil mé ruce a zvedl je nad mou hlavu. Políbil mě na tvář a jednou rukou sjížděl až na bok. Pustil mé ruce a já ho mohla obejmout kolem krku. Dýchali jsme si do obličeje a oba se rozmýšleli. Přiblížil se ještě blíž a už se dotýkal mých rtů. Políbil mě a pak se malinko odtáhl, líbilo se mi to, přitáhla jsem si ho zase zpátky a začali jsme se líbat. Jednou rukou jsem ho hladila ve vlasech a druhou přejížděla po zádech, bylo to tak nádherný až jsem zapomněla dýchat, oběma rukama si mě vysadil na sebe a stále jsme se líbali, líbal velmi dobře. Pomalu mě pustil na zem a už jsme se jen koukali do očí. Pustili jsme se a já se mohla zbláznit.
" Nikdy jsem se s nikým nelíbal/a"
Řekli jsme oba naráz. Nevěděla jsem že ani on se s nikým nikdy nelíbal.
" Proto jsem byl tak nervózní"
" Já taky"
Byla jsem ráda, necítila jsem se tolik trapně. Ale nechápala jsem že on nikdy nikoho neměl.
"Ty jsi nikdy neměl holku?"
" Nikdy"
" A proč?"
" Protože jsem pořád v práci a ty jsi první holka, kterou ochraňuju, zatím jsem chránil jen tvého otce či Jacoba. "
" Takže ten ví že jsi mafián?"
" Neví, protože to bylo tajné, nevěděl že ho chráním."
"Aha a můžu se ještě zeptat?"
" Můžeš, na cokoliv"
" Co tvý rodiče?"
" Nemám, byl jsem do 18. v dětském domově, když mě pustili, našel mě tvůj táta a vzal mě k sobě do práce"
"A kde bydlíš?"
" V bytě, který na mě přepsali mí rodiče"
" A víš co je s nimi teď?"
" Co vím tak se mě vzdali kvůli matčině rakovině, otec byl alkoholik a tak se o mě nemohl postarat, ale jak jsou na tom teď to netuším "
Obejmula jsem ho, vím že odpovědět na tuhle otázku pro něj není lehké .
" Jsi úžasná "
S Nickem se stále jenom usmívám, je dokonalý, ale co když se o mě takhle zajímá jen pro to, že je to jeho Práce. Pohladil mě po tváři a odešel. Nedokázala jsem zpracovat co se právě stalo, bylo to tak krásné. Lehla jsem si do postele a znovu si v hlavě přehrávala náš polibek. Nick se ale najednou vrátil.
" Nedokážu být v jiném pokoji, než jsi ty"