Zabíjet a Milovat

6.kapitola

Nevím, ale asi jsem opravdu zamilovaná do mafiánského kluka. Ráno jsem se probudila a Nick vedle mě nebyl, měla jsem strach, vyšla jsem z pokoje a ucítila jsem vůni vajíček. Sešla jsem ze schodů dolů a opravdu, Nick jen v kraťásech naléval džus do sklenice a podával na talířky míchaná vajíčka.
"Ty se o mě krásně staráš, dobré ráno"
"Dobré ráno, princezno"
Princezno?? On mi opravdu řekl princezno, sedla jsem si ke stolu a rozzářeně na něj koukala. Přidal k vajíčkům opečené tousty a sedl si ke stolu.
"Tak papej, ať máš sílu"
"Dobrou chuť"
Jsem šťastná, sice jsem letěla do New Yorku abych poznala svého otce, ale vůbec mi nevadí být daleko od domova, když jsem s ním. Jeho úsměv je to nejdůležitější co teď potřebuju vidět. Dosnídali jsme a dohodli se že půjdeme ven. Oblékla jsem si kraťasy a černé tílko a Nick měl na sobě bílou košili a černé kraťasy. Odemkl dveře, otevřel, na rohožce byla obálka. Nejdřív jsem si myslela že je to normální doporučená pošta.
"Kdo píše?"
"To netuším"
Nick zase zavřel a šli jsme ke stolu, obálka byla zapečetěna. Vyndal dopis a začal číst...po dvou slovech se zarazil
"Emily, to je výhružný dopis pro tebe"
"Cože?" Nemohla jsem dýchat, vytrhla jsem mu dopis z ruky a sedla si ke stolu, bylo mi na omdlení, v dopise mi někdo vyhrožoval smrtí mého otce, jakožto lídra západní mafie a že do doby dokud ho nedostanou, budou můj pobyt tady zhoršovat.
"Jak přišli na to kde teď jsem?"
"To se teď taky snažím pochopit"
"Podepsal se jako anonym"
Dostala jsem ještě větší strach než jsem měla. Nick mě pobídl ať si s sebou vezmu zbraň a vyšli jsme ven. Přišla jsem si tak ohrožená a tak bezmocná. Nick mě obejmul a pošeptal "Já tě ochráním".
Chytl mě za ruku a šli jsme ven, hlavou se mi pořád honily myšlenky o tom kdo mi to mohl poslat a jak na nás mohli přijít, do tohohle místa, do Chicaga se nikdo ze severní mafie neodváží. Bylo mi smutno. Nick mě stále držel za ruku a usmíval se ,vždy když jsem na něho pohlédla. On, je teď jediný s kým mi je dobře a s kým se cítím v bezpečí. Drželi jsme se za ruce a šli krásnou úzkou cestičkou podél osamělého parku, v parku jsme se setkali snad jen s dalšími dvěmi lidmi, jinak jsme tam byli sami, došli jsme k fontáně, sedli jsme si na lavičku a povídali si, nejdřív o něčem z dětství a pak zase o dopise, vůbec to nechápu a furt mám myšlenky pozastavené nad tím, kdo mi to poslal a jak věděl kam, když jediný kdo to ví je můj táta a Nick, co je stále se mnou. Nickovi věřím, daleko víc než komukoliv jinému, jde z něj cítit upřímnost. Nick mi položil svou ruku na mé stehno a jemně stiskl, nedokážu slovy popsat tento pocit, je to tak nádherný a zároveň o nic moc nejde. Podívala jsem se na něho a zase na mě koukal tím svým dokonalým rozzářeným pohledem. Koukali jsme na sebe a ani jeden jsme nedokázali uhnout pohledem. Má hnědé oči, hnědé rozcuchané vlasy, plnější rty, ďolíčky, krásný nos a žádnou pihu, jen jizvu na pravé straně. Zvedla jsem ruku a prstem po jizvě přejela "Od čeho to máš?"
"Pokousal mě pes"
"Jak to?"
"Hrál jsem si s ostatními dětmi na hřišti a přiběhl tam pes, byla tam ještě menší holčička než jsem byl já a tak jsem si před ní stoupl, pes na mě skočil a dál už si to asi umíš představit"
"Máš opatrovnický pud už od mala"
Uculil se a nahnul se k mému obličeji, pohladil mě po tváři a pošeptal do ucha "pojď, jdeme domů" zase mi podal ruku a zvedli jsme se. Dorazili jsme domů, Nick zamknul dveře a ja čekala v chodbě než si zuje boty, přiblížil se ke mě, dal ruce kolem pasu a políbil mě. Líbali jsme se zuřivě, oba jsme to chtěli udělat už venku na lavičce, mírně mě chytil pod krkem a já svými nehty začala svírat kůže na jeho zádech. Neskutečně jsem si to užívala, líbali jsme se s jazykem, mírně mě kousal do rtů a hladil po bocích. Vydechl a pomalu ze mě pustil ruce
"Nikdy jsem si nedovedl představit že moje první líbání, tedy už třetí bude tak parádní a že budu tak zami..."
"Tak co?" Popíchnula jsem ho po té co nedokončil slovo.
"Nemůžu to říct"
"Proč ne"
"Porušil jsem přísahu a kdybych ti řekl co k tobě cítím, nebylo by to vůči k situaci dobré"
"Taky jsem do tebe zamilovaná Nicku Wilsne."
Usmál se, nečekal že to řeknu. Obejmul mě, tak silně že jsem nemohla dýchat, povolil
"Dobře, ale pamatuj že se nesmíme tím pádem rozdělit, já o tebe nechci přijít, nechtěl jsem plést lásku do práce, ale být bez tebe a žít s tím že jsem tě nikdy nepolíbíl by mě trápilo ještě víc "
Jsem tak šťastná, mafiánský kluk mi vyznal lásku. Nedokážu své pocity popsat, ale nikdy jsem nebyla šťastnější a zároveň jsem se nikdy víc nebála tolik o život jako teď. Najednou jsme uslyšeli výstřel, šel odněkud zblízka. Schovali jsme se za strom, Nick si stoupl před mě, jednou rukou mě držel kolem pasu a druhou měl položenou u zbraně. Koukal všude kolem a já jen zhluboka dýchala, opřená o strom. Výstřel zazněl znovu, byl slyšet blíž, Nick vytáhl zbraň z kapsy. "Nicku Wilsne, vím že tu jsi!" zařval mužský hlas. . „Nicku já se bojím“ pošeptala jsem mu do ucha, to Nick nejspíš nechtěl slyšet, dal mi pusu na čelo a vylezl zpoza stromu. „Blaku?“ zakřičel Nick na muže, kterého jsem neviděla, stále jsem byla schovaná. „Jsme se dlouho neviděli, kreješ Richardovo dceru i Richarda, takže víš co to znamená i pro tebe?“ „samozřejmě, jak jsi se sem dostal, se nebojíš jižáků?“ „Já jsem z východní mafie, nemám se proč bát.“ „tak proč po nás jdeš?“ „jdu ti říct, že jsme se spojili se severanama.“ Začal se šíleně smát, vystřelil. „NICKU!!!!!“ „Heleme se, dívenka je tu taky.“ Nick se vyhnul střele, popadl mě za ruku a běželi jsme pryč. „Kam běžíme?“ „do garáže, která je kousek, jedeme zpátky do new yorku, už ani tady nejsme v bezpečí“ "Věci mám ještě v chatě" "vrátíme se pro ně jindy" běželi jsme tak dlouho, že už jsem skoro nemohla dýchat. "Tudy!!" Zakřičel Nick a doběhli jsme do garáže pro červené Ferrari. "Kdes ho vzal?" "Zdědil, to je jedno" nasedl za volant, já si sedla na místo spolujezdce a vyrazili jsme směr New York, jeli jsme přes vedlejší silnice aby nás nikdo neviděl. Byla jsem vyděšená, nevěděla jsem co se to právě odehrálo, v New Yorku nás nečeká nic hezkého. Nick mi položil ruku na stehno a druhou řídil, tohle bylo to jediné díky čemu jsem se mohla alespoň cítit trochu šťastná.