Líbíš se mi

6. Část

Všichni ti opilci Adama do rvačky nechtěně vtáhli a soustředili se pouze na něj. Ten se teď snažil zpacifikovat alespoň dva najednou. Franta se snažil Adama od nabušených opilých idiotů zachránit, ale nedařilo se. Stáňa se už na to nemohla dívat a Anička už vůbec ne, proto rychle vzala vysílačku a skoro do ní zakřičela: „Tak kde je sakra ta ochranka!"

Jakmile dokřičela, běželo k nim ze všech  směrů několik členů ochranky, mezi nimi i Alena, Adamova kamarádka, na kterou Sid podvědomě žárlila. Postupně lidi z ochranky všechny opilce dostali, byla jich převaha. Taky během zákroku přijela na místo záchranka a malé auto s dalšími doktory, policisté a dostavila se i paní ředitelka. Zásahem se zapříčinilo, že Adam skončil na zemi, a jakmile se kruh opilců kolem něj podařilo rozpustit, hned se za ním Anna a paní ředitelka vydaly. Anča tedy u něj byla dřív a o to víc se bála, když viděla, že má sklopenou hlavu a netváří se vůbec optimisticky. Ba naopak. Podle výrazu a faktu, že se držel za žebra, usoudila, že není v pořádku. „Co je ti, Adame?" starala se, když se k němu klekla. Nenechala ho ale prakticky nic říct, hned totiž zavolala na záchranáře. Jelikož Adam nebyl jediný zraněný, už se lékaři věnovali návštěvníkovi, kterého ti opilci napadli, a Radkovi Daňhelovi, ten měl naštěstí jen malé odřeniny. Přesto se ale našel jeden volný záchranář, co mohl Adama vyšetřit. Haďák ze začátku zapíral, že by mu něco bylo, ale Anna ho nenechala jen tak se z toho vymluvit. Nakonec jí kupodivu poslechl a nechal se vyšetřit.

Paní ředitelka mezitím od Radka Daňhela chtěla zjistit, co se stalo. „Ti opilci chtěli vlézt k nosorožcům do výběhu. Pán, co šel kolem je napomenul, že by to dělat neměli, pohrozil jim i, že někoho zavolá, jenže oni se na něj vrhli. Viděl jsem to a hned jsem se do toho vložil," pověděl Radek paní ředitelce celý příběh, „A co bylo dál, už víte." Marie potřebovala chvíli na vstřebání celé informace. Nakonec jen řekla: „Děkuji, Radku, ještě to dořešíme... Nosorožci jsou v pohodě?" „Řekl bych, že jo, nestihli tam vlézt," odpověděl hned ošetřovatel nosorožců. Ředitelka pak celou konverzaci zakončila: „Dobře. Teď se musíme postarat o návštěvníky." Nestihla to. Přišel za ní totiž jeden z policistů a chtěl její výpověď. Paní ředitelka chtěla s policií spolupracovat, ale také jí zároveň zajímalo, jak jsou na tom její zaměstnanci, zejména Adam, které, vypadal že všech ostatních zaměstnanců nejhůř.

Už seděl v sedadle v sanitce, kde zdravotník vyšetřoval. Když k nim paní ředitelka došla, zeptala se záchranáře: „Jak je panu Hruškovi? Bude v pořádku?" Lékař odvětil, ale pracovat nepřestával: „Vypadá to jen na naražený žebra a natažený vazy v kotníku, ale to všechno budeme vědět jistě až po rentgenu." Při zmínce rentgenu se zas začal ozývat Haďák: „A je to nutný?" „To, že to je moje domněnka neznamená, že to je pravda. Třeba ten kotník není jen natažený ale třeba natržený. Prostě pojedete a uvidíme," zavelel lékař, „Když Vám nic nenajdeme, pustíme Vás do domácího ošetřování, souhlasíte?" Adam očividně váhal, nechtěl do nemocnice. Sid se ho ale pokusila přesvědčit: „Pojedu s tebou, jo? A pak tě osobně z tý nemocnice odvezu, hm? Stejně ti to dlužím, když tě takhle zřídili kvůli mně." „To nebylo kvůli tobě... Ale tak dobře... Pojedem na rentgen," vzdal se Haďák. Nakonec se do toho ještě vložila paní ředitelka: „Aničko, vemte si u Adélky klíčky od služebního auta, ano?" „Tak jo, děkuju," zakončila Sid a vydala se pro klíče.

Ani si nevšimla, že prošla kolem keře, za kterém všechno pozorovala Ester.