Líbíš se mi

20. Část

Sid se od ní hned odvrátila čelem k Adamovi a šeptla: „Bubák přišel." Adam se málem začal smát, ale ovládl se. „Bezva, jste tu oba," řekla rovnou Ester, když zaregistrovala i Sid. Po chvilce do přípravny doběhla i Alena a hned spustila: „Pardón, snažila jsem se jí zastavit, ale..." „To neřeš," přerušil jí Adam a otočil se na Ester, „Co tu chceš? Tady nemáš co dělat." „Přišla jsem si s vámi promluvit," řekla a házela pohledy jak na Adama tak na Sid.

Adam postřehl, že Ančin klid se vypařil jak pára nad hrncem. Věděl, že hadi dokážou neklid vycítit a zaútočí. Proto, aniž by cokoliv řekl, šel k Anče a hada jí vzal. Přitom dál na Ester mluvil: „Tak nás překvap."  Na to, v jaké pohodě Ester přišla, rychle znejistěla. Stejně tak ale začala: „Asi víš, že jsem Ančina sestřenice... A předpokládám teda, že Anička už ví všechno..." „Ne," vyvedla jí Sid skoro arogantně z omylu, „Jak bych mohla něco vědět, když ses ty vypařila, jakmile jsi rozpoutala bitvu..." Sid pocítila kolem zad Adamovu ruku, což znamenalo, že zbytečně vyšiluje. Ester pokračovala ve svém: „Ty sis nepřečetla tu obálku?" „Ta obálka," odpovídala Sid s Adamem za zády, „s tvým tajemstvím, ze kterého, kdyby se někdo dozvěděl, bude problém, skončila roztrhaná v koši." Ester si povzdechla: „Aha... Já ti totiž do ní napsala celou pravdu... Nechtěla jsem, aby ses do ní hned podívala, ale myslela jsem si, že když tě vyprovokuju, že si jí přečteš." „Já tě po tom, co se stalo, chtěla vymazat ze života," byla Sid pořád nepříjemná. Adam jí ale chtěl zarazit: „Ani, klid..." „Nech mě!" vysmýkla se Anča, když jí Haďák chytil za ruku, a dál pokračovala na Ester, „Ty zmizíš, já tady brečím, a znovu si přehrávám, co se stalo, a když už jsem v pohodě, objevíš se a čekáš, že ti skočím kolem krku...?" To už jí i Ester překřičela: „Já nechtěla, aby to zašlo tak daleko!" to už Sid zmlkla, „Jak jsem odsud tenkrát odešla, byla jsem na sebe naštvaná a smutná. Smutnější než po rozchodu se Šárkou." „Moment," vložil se do jejich rozhovoru Adam, „Začínám se ztrácet. Šárka je...?" „Moje bejvalka," odpověděla stroze Ester, „Jsem bisexuálka a Šárka byla moje láska celou střední," pak se otočila zpátky na Anču a vytáhla z kabely červené desky se zlatým nápisem, „Já to celé udělala dělala kvůli tomuhle," a podala jí je. Sid s Adamem si napiš přečetli. „Diplomová práce?" pak je otevřela, „Ty máš magisterský titul z psychologie?" Ester kývla hlavou: „Dělala jsem téma Vztahy mezi lidi v různých situacích. A aby to bylo co nejlepší, chtěla jsem si to vyzkoušet. Nechtěla jsem, aby se to takhle mezi námi pokazilo. Vážně se moc omlouvám, je mi to líto," přes slzy ani neviděla Ančinu reakci, „Nikdy bych se ti do vztahu nemotala, přísahám. A vám dvěma to hrozně sluší."

Chvíli bylo ticho. „Myslíš to vážně?" zeptala se Sid zcela vyklidněná. Ester pocítila naději na urovnání vztahů a nechtěla o ní přijít: „Ano, vážně mě to moc mrzí, Ani. Myslíš, že bychom na to mohly zapomenout a být zase kamarádky?" Sid neváhala ani chvilku. I ona měla slzy v očích: „To víš, že jo. Pojď sem." Udělala krok k ní a nastavila ruce na objímání. Ester zase položila kabelu na zem a Sid objala. Teď už brečely obě. „Nezlob se, prosím. Jsem na sebe naštvaná, zvlášť po tom, co jsme zažily," omlouvala se pořád dokola Ester. Sid ale nechtěla, aby měla pocit viny: „Mně hned to tvoje chování k tobě nesedělo... A nezlobím se, nemám důvod... Nezajdeme večer do baru? Všechno se urovná." Ester nakonec souhlasila. Setřela si slzy, chvíli se proklínala, až se nakonec rozloučila a s Alenou za zády odešla.

Když se po chvilce Adam, který se mezitím vrátil k práci, všiml, že Anče pořád tečou slzy, šel k ní a začal jí hladit po boku: „Je to dobrý. Už není důvod brečet. Klid." „Nějak mě to dostalo..." omlouvala se Sid. Uprostřed věty jí ale Adam překvapil, obejmul jí a dával jemné a lehké polibky do vlasů. Nepřestal s ní komunikovat: „To chápu. Ale dopadlo to dobře." Na to jen Sid jemně kývla hlavou. Pár vteřin strávili v pevném objetí, než najednou Adam opatrně řekl: „Ehm... Dostal jsem takovej nápad... Aničko, co bys řekla na to že bych se zkusil domluvit s Roklovou, že by mi tě sem k plazům přesunula už natrvalo?" Sid se z objetí napůl odtáhla. „Cože?" dotýkala  Sid informace pomalu. Adam hned návrh doplňoval o důvody: „No... Když spolu chodíme... Trávíme čas... Ty mi tu pomáháš a mně se líbí, jak pomáháš... Tak jsem myslel..." „Vážně bys mě tu chtěl natrvalo?" ujasňovala si Sid. Adam jen pokýval hlavou a Sid se utvrdila v tom, že si vybrala správně. „No tak jo," souhlasila, „Tak to zkus." Na to se opět jen dostavilo kývání hlavou, pusa a Adam se vrátil do práce. Anička ještě chvíli v euforii nadšeně poskakovala na místě, až nedávala pozor a drcla do pojízdného stolku, ze kterého se rozsypalo krmení pro hady. Adam se za zvukem sypání trhnutím otočil, jakmile ale postřehl rozsypané šváby a Anču hned vedle nich, začal se pochechtávat. „Trdlo," konstatoval a šel jí pomoct žrádlo sesbírat a roztřídit.