Líbíš se mi

17. Část

Sid byla sice smutná, zároveň se ale těšila na večer. Nevěděla však, jaká emoce v ní převládá víc.

Za tu hodinu, co byla Sid doma, se Viki v bytě vůbec neukázala, což nebylo obvyklé. Sid si ale domyslela, že už asi šla do baru, kde zpívá. Na 'rande' se zvládla připravit za sedm minut, během kterých několik prošla kolem lednice, na níž byla připevněná obálka s Esteřiným tajemstvím. Pokaždé se na ni zadívala, pokaždé si povzdechla, ale nutkání se dovnitř podívat a zjistit to tajemství pocítila až ve chvíli, kdy byla už kompletně připravená vyrazit. Vzala jí do ruky a užuž jí chtěla otevřít, když se ozvalo něco v ní, co jí říkalo: „Ne, nedělej to." Rozhodla se svůj vnitřní hlas neposlechnout a obálku otevřela. Vytahovala přeložený papír, když se jí znovu ozval její vnitřní hlas, a zase se zarazila. Rozhodla se. Obálku roztrhala a kousky hodila do koše.

Přesně v sedm hodin vyšla z domu na ulici a narazila přímo na Adama, který zrovna před domem zastavil. Oba se navzájem na sebe usmáli. „Skvělý načasování," prohlásila Sid na pozdrav. Adam na to odpověděl: „Já myslel, že pro tebe dojdu nahoru." „Já zase nechtěla tvojí nohu trápit schodama," poznamenala Sid, pak si ale všimla, „Kde máš berle?" Adam si ale jen tradičně povzdechl: „Budeme řešit mojí nohu, nebo radši půjdeme na ten drink?" Sid vycítila, že začíná být trochu otrávený, a nechtěla aby jejich první rande skončilo dřív, než by začalo, proto couvla: „Drink zní líp." A šlo se.

„Už jsi v pohodě?" zeptal se Adam po chvíli chůze. Sid, která byla zamyšleně zahleděná do země, se na něj usmála a odpověděla: „Jo. Neměla bych být?" „No když jsem viděl, co s tebou ta Ester udělala..." vysvětloval důvod otázky Adam.   Sid ho pořádně ani nenechala domluvit: „Dostalo mě to, to jo, ale nechtěla jsem ten dnešek ještě víc zkazit, než už jsem zkazila. A chtěla jsem se omluvit za ten výstup..." Nad tou poslední větou jen Haďák mávl rukou, zarazil se ale na to před ní: „Cos dneska zkazila? Vždyť jsi toho udělala tolik jako tři lidi za jeden den. A to komentovaný krmení jsi zvládla hezky. Seš fakt dobrá."

Zakotvili v baru u Marka, kam jí Adam sám zavedl. Během večeře přišla do baru Viki a  nezakrývala překvapení, když postřehla Sid a Adama u jednoho stolu. Haďák jí něco s úsměvem zaujatě vyprávěl a Anča se musela smát potichu, aby nevzbudila pozornost, dokonce i musela položit příbor, aby si něco neudělala. „Myslíš, že ho něčím zdrogovala?" zeptala se zvědavě Viki Mařeny. Ten ale její otázku moc nepochopil: „Proč? Vždyť vypadá v pohodě." „No právě," odpověděla Viki, „Když jsem s ním naposledy mluvila, byl to takovej mrzutej suchoprd a teď?" Marek za ní jen zkonstatoval: „A teď není." Zatímco si je Viki prohlížela, Mařena jí natočil sklenici vody. Postavil jí před ní a postřehl její výraz. V tu chvíli se začal bát. Viki se totiž na ně dívala šibalským výrazem. „Přestaň se tak usmívat," řekl jí, „A radši se běž chystat, jasný?" Viki jen protočila oči, vzala batoh a pití a odešla.

„Nikdy by mě nenapadlo, že v armádě může být taková legrace," prohlásila Sid, když záchvat smíchu přešel. Adam jí ale vyvedl z omylu: „Legrace může být, pokud ti zrovna nejde o život." „Asi ti šlo o život pořád, co?" zvážněla Sid. Už jen to, že Adam změnil téma, byla dostatečná odpověď: „Dost o armádě. Teď vyprávěj ty o sluníčkovým životě." „Můj život ale taky není sluníčkovej," řekla po chvilce Anča, když jí došlo, že bude muset lhát, „Co je sluníčkovýho na tom vyrůstat bez rodiny. Víš, že se tě máma vzdala kvůli jiný rodině a že se o tebe táta nikdy nezajímal. Nemáš nikoho, komu by ses mohl svěřit, kdo by ti vysvětlil... Všechno... Bylo mi ani ne půl roku, když mě máma odložila. A už vůbec nemluvím o tom, co jsem zažívala ve škole." Oba chvíli mlčeli a navzájem se dívali do očí, než Adam řekl: „Ježiš, promiň... Tohle mi vůbec nedošlo..." „To nic," zastavila ho Anča, „Každý jsme si prožili svoje..."

„A teď už můžeme přivítat naší tajemnou Lady X!" zahlásil najednou Marek do mikrofonu. Barem se rozhlehl potlesk, během kterého se Adam naklonil k Anče, chytil jí za ruce, které měla položené na kolenou a něco jí pošeptal do ucha, až se tomu Anička pousmála. Jakmile to dořekl, přidali se oba k tleskajícím. A když ustal potlesk a Sid si položila ruce na stůl, Adam jí bez ostychu opět chytil.
„Hezký večer všem," zahájila Viki svoje vystoupení a nenápadně hodila pohled na Sid, „První blok písniček bych ráda věnovala všem zamilovaným duším."