šel jsem teda k druhému otvoru, abych se dostal ven. kdyyž jsem dorazil ke skalám, začal jsem šplhat nahoru. škoda že jsem neměl nůž. mohl bych ho hodit nahoru a věděl bych, jak je to vysoko. pokud bych měl štěstí, někam bych ho zasekl a mohl bych vyšplhat po laně nahoru.
je to sice strašný, protože si uvědomuju jaká to byla jedinečná zbraň, ale musím šplhat dál. proto radši nepřemejšlím a lezu nahoru na skálu. nakonec se ale neovládnu a začnu hluboce přemýšlet. když už to hodlám vzdát, že je to moc vysoko rukou nahmatám konec skály. proto to nevzdávám a zkusím se vyhrabat nahoru. tam vidím ten otvor. konečně jsem u svého cíle. mají tam lodě, takže jednu ukradnu a pluju pryč.
***
už zase bez jídla. plul jsem asi pět dní, dokud mi nedošlo jídlo. teď musím hladovět a asi upadnu do bezvědomí. nejsem si jist, jestli si všechno vůbec budu pamatovat. někdy se mi totiž děje, že po tom, co jsem v bezvědomí si třeba poslední minutu nepamatuju. nevím proč. jediný, co je pozitivní je, že už se mi zase vrátil zrak. za to je to zase někde jinde s citem. pomalu ani necítím ruky. jak hladovím, mám potíž s rukama čím dál tím víc. začalo to tím, že se mi třepaly. dál to šlo tak, že jsem začal ztrácet cit a někdy jsem s ní omylem i někam hodil. pak se mi přestala klepaat a teď s ní pomalu nepohnu. proto nemůžu pádlovat, nemůžu ani pohodlně pít, nemůžu snad vůbec nic. jen ležet a šetřit energii. někdy se napít, ale jednou jsem přepadl a musel jsem se dostat na člun. pak jsem spal spánkem, který vám přesto nedá energii, ale jen jí ubere méně. předpokládám blízké upadnutí do bezvědomí.
jen dodám: asi by vás zajímalo kam to vše píšu. porušil jsem svůj slib a ukradl lodní sešit stejně jako loď samotnou.
sice mám žízeň, ale čekám. čekám až budu mít ještě větší, protože pak se nebudu muset tolikrát zvedat. není to tím, že bych byl nějaké líné stvoření, ale je to tím, že musím šetřit energii na to, abych vůbec dál žil. proto budu muset čekat. je to sce strašný, ale mám chuť skočit do moře a utopit se. v koutku mysli ale vím, že to neudělám. chci skončit mé utrpení, ale nemůžu, protože nechci. pokud někdo připluje a zachrání mně, ani nevím jestli budu rád nebo ne. přesto už nemám skoro nic, tohle j strašnej svět. je to blbý. když přemejšlim, že jsou lidi kteří nikdy v životě nikoho nezabili, vždy jako teď začnu přemýšlet, proč jsem nemohl normálně vyrůst na farmě a žít dlouhej nudnej život. sice jsem rád, že nemám nudnej život, ale někdy bych si to s někým ve vesnici klidně vyměnil. jako třeba teď. teď jen pluju na lodi a nevím co mám dělat, nevím jesstli budu žít nebo ne, nevím nic. teda skoro nic. jo, a pokud tohle čteš, jsi šťastlivec, protože ti řeknu pozici tajného pokladu. je v sevrní části země falikorunt okolo vesn...
