,,UNKNOWN NUMBER"
,,unknown number"
『••✎••』
Hyunjin jim zničil jejich chvilku při které se oba chlapci dívali tomu druhému hluboko do očí "Jisungu, sedneš si s klukama dneska k nám ke stolu na obědě?"
Jisung svůj pohled tentokrát věnoval Hyunjinovi díky jeho otázce.
Jisung dal celkem dost znát svojí překvapenost a to oba dva chlapce donutilo se trochu zachechtnout. Jisungovi bylo jasné že Hyunjin chce aby u nich seděli z důvodu přítomnosti jeho kamaráda Jeongina, ale myšlenka na to že budou sedět ještě k tomu s dalšíma Hyunjinovýma kamarádama, to bylo už něco jiného.
"Jo jasně, proč ne" vyhrkl nakonec ze sebe Jisung s pomyšlením na Felixe a Seungmina kteří budou určitě bláznit radostí nebo stresem.
---
"Ahoj Lixi, tak jaky je tvůj záhadný příběh s Changbinem?" doběhl Jisung za Felixem a bez myšlení vypustil otázku. Felix už se davno díval směrem na jeho kamaráda s překvapeným obličejem. "zaprvé, co se to právě teď stalo. A za druhé, co ti říkali? A za třetí prvně odpověz až pak budu mluvit"
Jisung se chvilku nejistě díval na svého kamaráda ale věděl že by mu to musel tak či tak říct, rozhodl se že to zkrátí a půjde rovnou na věc bez zbytečného okecáváni "dnes s nima sedíme na obědě" Felixovi spadla čelist až k zemi.
"to mi nemůžeš udělat! Proč jsi to dohodl beze mě? Teda jakoby bez mého svolení. Nebo prostě chápeš, ja se nějak extra moc nevyfintil prostě vypadám dnes hrozně absolutně to nepřežiju" dořekl s posledním kouskem dechu a hned poté začal nabírat zpátky kyslík který ze sebe vydal při jeho proslovu. Jisung se nenápadně pousmál a snažil se ne vysmát se svému blonďatému kamarádovi do jeho nevinného obličeje. Felix to ze svého nejlepšího kamaráda samozřejmě vycítil a hraně se zamračil. "ty přeci sám nejlépe víš že vypadáš neustále dobře takže nemluv blbosti a pojďme raději do třídy to říct ostatním jo?" felix po jisungovych slovech přestal mračit a nezbytně přikývl, to už ale dávno byli na cestě za kamarádmi.
•
Kluci dorazili ke třídě kde ve dveřích vyzvali jejich kamarády aby za nima přišli, oba dva se zvedli a došli za nima se zvědavostí v jejich výrazech.
Oba blondýni zatáhli své kamarády ještě trochu opodál třídy a Seungmin už neudržel svou zvědavost v sobě "můžete nás přestat tahat sem a tam a říct konečně o co jde? je to snad něco důležitého, jelikož jste nás vytáhli ze třídy?" Felix se koukl na Jisunga a pobídl ho k tomu aby začal mluvit šťouchnutím do ramene.
Jisung opětoval Felixovi pohled a pak ho nasměroval zpátky na jeho kamarády "Jeongine, dnes sedíme s tvým klukem. Seungmine, dnes sedíme s tvým crushem"
---
"dík brácho, tos nemusel ale máš to u mě" řekl černo vlásek jeho kamarádovi "no problemo, tak nějak jsem tě musel popohnat ne snad?" odpověď blondvláska byla zcela jasná a proto se vydali za jejich menší partičkou.
---
Ty oči tak nádherně kaštanové, kdo by se do nich jen nezamiloval na první pohled. Jeho vůně jako levandule, on sám neví co semnou dělá. je to jako by byl nějaký čaroděj, jelikož jeho kouzlo mě věčně očaruje a ja mu neustále propadám. Jednoho dne bude můj a ja to vím, Postarám se o to.
11022
ČTEŠ
Unknown number | Minsung
Fanfiction"problém je ten, že mě něco nutí mu odepisovat i když vlastně odepisovat nechci. nevím jak to dělá, je to matoucí.." Tenhle příběh není pouze texting.
