Frichard <3
Francise jsem zahlédl před jeho domem. Už jsem ho dlouho neviděl a pravděpodobně bych ani sám sobě nedokázal racionálně vysvětlit, proč jsem se za nim rozhodl přijet zrovna dneska. Sice mě před nějakou dobou zval poměrně zajímavým dopisem nezavánějícím jeho ne neobvyklou depkou, jenže to jsem měl zrovna moc práce, než abych druhý den sedl na letadlo do Bostonu, jako když si onehdy podřezal žíly.
Každopádně jsem zíral jeho směrem zpoza stánku s novinami a cigaretami a přemýšlel, jestli mu nemám balíček koupit, když jsem ho konečně pořádně uviděl; měl s sebou hromadu tašek, byl jimi vlastně ověšený jako vánoční stromeček (vždycky jsem si takhle představoval Vánoce u Corcoranových: hubená jedle ověšená ohromným množstvím nevkusných ozdob, jen aby se zakryla nekošatost jejích větví) a téměř se v nich ztrácel.
On odjíždí? To proto mě zval? blesklo mi hlavou. Kdybych nebyl tak nevyspalý, možná bych se za ním rozběhl. Ale takhle jsem jenom zaraženě stál, dokud se na scéně neobjevila Priscilla. Oblékla si modrý svetr s širšími rukávy a ve vlasech měla uvázanou mašli téže barvy. Vypadala uplakaně; její roztančenost, ač se zdála jako neoddělitelná součást její osobnosti, byla pryč. To vždycky ladí svetry a doplňky podle nálady? uvažoval jsem.
Francis podal zavazadla řidiči taxíku, který se tam mezitím objevil i se svým vozem. Pak dal Priscille do ruky bankovku a spěšně o krok ustoupil, aby se vyhnul jejímu objetí. Priscilla svěsila paže a zbytečně dlouho na sebe s Francisem beze slova zírali. Najednou se vzpamatovala, skoro se vrhla do taxíku a uraženě práskla dveřmi. Auto se rozjelo, zatímco Francis zvedl ruku a zlehka jí zamával v poněkud ironickém gestu.
Došel jsem až k němu (nakonec bez cigaret) a zaklepal mu na rameno.
Otočil se na mě. ,,Richarde," ze široka se usmál, ,,hrozně rád tě vidím."
Já tebe taky, chtěl jsem říct, jenže jsem místo toho zůstal stát jako solný sloup. ,,Kam jsi ji poslal?" vyhrkl jsem pitomě po chvíli.
,,Pryč," odpověděl Francis lhostejně. ,,Já jsem ti neřek, že jsme se rozvedli?"
,,Cože?"
,,Že bych na to fakt zapomněl?" kroutil Francis nevěřícně hlavou. Pak mě popadl za ruku a odvlekl do svého bytu.
Tam mi bez zbytečných příkras oznámil, že jeho dědeček zemřel, aniž by ho vydědil. Jelikož se babička do jeho vztahů nepletla, usoudil, že není nutné s Priscillou dál zůstávat. Podle data na úmrtním listu a rozvodových papírech, které se válely na kuchyňské lince hned vedle skleničky whisky, s tímto rozhodnutím dlouho neotálel. Dopis pro mě musel psát snad ještě v nemocnici, kam odvezli jeho dědečka po mrtvici. ,,Letos už třetí," zdůraznil, sotva mi taky nalil.
,,To máš dobrý," řekl jsem. ,,Teďka se můžeš zase vídat s Kimem, ne?"
Francis na mě zíral, jako bych mu oznámil, že jsem byl včera s Bunnym a Henrym na obědě.
Napil jsem se a zkusil to znovu: ,,Přece ten, jak jsi mi o něm říkal. Ten právník." Odložil jsem skleničku a opatrně se posadil na pohovku.
Francis se zřejmě konečně probral z transu. ,,Richarde, ty seš takovej idiot," zamumlal.
Než jsem stačil něco říct na svou obranu, naklonil se ke mně a políbil mě.
Rázem jsem byl zase ve svém pokoji na koleji v Hampdenu. Podobně otupělý a zmatený; až na to, že teď jsem si byl jistý, že nemám košili naruby.
,,Kdyby se nás Charles zase rozhodl poctít svou návštěvou, tak jsem radši zamknul," zamumlal Francis roztržitě.
Vím, že to sem až tolik nepatří, ale tady máte nějaký merch Tajné historie, který mě zkrátka zaujal. Všechny stránky byly v angličtině, nicméně pokud jsem je správně pochopila, tak nenabízí nic oficiálního, ale prostě výrobky od fanoušků.
nálepky, web Red Bubble
web Etsy
Fanart v médiích je pak taky z Red Bubble, šlo, myslím, o nějakou nálepku.
Anything is grand if it's done on a large enough scale.
(Myslím, že potřebuju tašku, tričko nebo cokoliv s tímhle citátem.)
Aes
ČTEŠ
Fandom Stuff
SonstigesV této knize najdete obrázky, vtipy, seznamu a moje názory na různé fandomy, časem se tu možná objeví i nějaká fan fikce. Na začátku se zde bude vyskytovat hodně Marvelu, ale pak zase hodně z nějakých jiných fandomů. Podle toho, co zrovna bude moje...