Behind the wall Niam/Larry

Kapitola 32

Tu noc se Liam rozhodl navštívit Nialla. Jemně otevřel jeho okno a vešel dovnitř. Měl trochu strach, aby se mu nestalo to, co Harrymu. Když ale uviděl Niallovu tvář, jak spokojeně spí, musel se usmát. Přišel k němu, chytil jeho ruce a políbil ho. Niall nejdřív cukl pažemi, potom vyděšeně otevřel oči a chtěl zakřičet, což naštěstí přes Liamovy rty nešlo. Když si ovšem uvědomil, že je to Liam, začal spolupracovat. 

„Co tu děláš?" „Chyběl jsi mi," řekl Liam a usmál se na Nialla tím nejhezčím úsměvem.Najednou Liam zvedl Nialla do náruče a beze slova otevřel i s ním v náručí okno a skočil z něj. Niall mu plně důvěřoval, i tak ho ale velmi pevně stiskl. Přiletěli na plochou střechu nějakého obchodu. 

„Dneska jsou moc hezky vidět hvězdy," podotkl Liam s úsměvem. „To je pravda," odpověděl Niall s pohledem upřeným na nebe. „Je tu moc hezký výhled," dodal Liam, přičemž pozoroval Nialla. „Vždyť jsme na nejnižším do-" začal Niall, přičemž se podíval na Liama, který ale nesledoval nebe, ale jeho. „-mě." 

Nebyli ale jediní, kdo se v tuhle noční hodinu potuloval po městě. Chad nemohl spát. Rozhodl se, že pravdu o Liamovi a Harrym ukáže všem na maturitním plese, který se měl konat v sobotu. Chad mohl dokonce ještě létat, Zayn mu totiž věnoval pár pytlíků vílího prášku a naučil ho, jak s ním zacházet. Když už chtěl letět domů, všiml si dvou siluet na střeše jedné z budov. Netrvalo dlouho, než ve světle lampy rozeznal, že se jedná o postavy Nialla a Liama. Liam měl zrovna v ruce své kouzlo. Něco Niallovi ukazoval. Chad je pouze rychle vyfotil. 

Povídali si tam ještě dlouho. Leželi na střeše, dokud Niall nezačal usínat v Liamově náručí. „Tak pojď," pronesl Liam a vzal Nialla do náruče. Přeletěli spolu půlku města, než se dostali k Niallovu domu, kde ho Liam uložil do postele. Když už se chystal odejít, zastavil ho stisk na ruce. „Neodcházej," zašeptal rozespale Niall. Liam přemýšlel. Nakonec došel k závěru, že je to ve výsledku jedno a proto se uložil vedle Nialla. Ten si z jeho ramene rychle udělal polštář, přičemž ho jednou rukou objal kolem hrudi. Liam ho jemně přitiskl k sobě a dal mu malý polibek do vlasů. „Dobrou noc," zamumlal, zavřel oči a usnul. 

Ráno bylo dosti hektické, jelikož Niall zaspal. Když se probral, Liam stále spokojeně spal vedle něj. „Sakra," zanadával Niall, když se podíval na hodiny. Hodina začínala zhruba za patnáct minut. Stejnou dobu ale trvalo k ní dojít. Niall vyskočil z postele, rychle se převlékl a než se mu načetl jeho rozvrh, rozhodl se probudit Liama.Ten už ale byl vzhůru. Nedal to na sobě ovšem znát. Chtěl vědět, jak ho bude Niall budit. 

„Liame vstávej," řekl Niall, přičemž s ním lehce třepal. „Li, notak, musím do školy," Niall se začínal bát. „Liame?" zatřepal s ním silněji. „Ty nemáš rád pohádky?" zeptal se Liam. „Co?" nechápal Niall. „Takhle by princ Růženku asi těžko probudil," zasmál se Liam. „Idiote, já se o tebe vážně začínal bát." To Liama rozesmálo. 

Niall se rychle vypravil do školy. „Do háje, škola právě začíná. A já tam dojdu tak za patnáct minut." „Proč bys měl chodit?" otázal se Liam. „Protože tady letět nemůžu, nevím, jak bych to vysvětlil," odpověděl Niall. „Tvoje škola jde vidět z okna v obýváku, ne?" opět se zeptal Liam. „Jo?" nechápal Niall." „Tak nevím, co řešíme," zavelel Liam, a vzal již plně připraveného Nialla do náruče. „C-co to děláš?" ptal se Niall. „Co asi, dostávám tě do školy s co nejmenším zpožděním," řekl Liam a zadíval se na školu z okna. V ten moment je oba přemístil na roh školy. 

„Co blbneš? Mohl tu někdo stát," panikařil Niall. „Ale nestojí," opáčil s úsměvem Liam. „Mimochodem...v sobotu je ten maturitní ples, přijdete s Harrym?" zeptal se Niall nervózně. „Samozřejmě." potvrdil s úsměvem Liam. Kdyby jen věděli, co vše se tam stane... i tak by jim to za to stálo. 

Niall přišel pozdě jen o pár minut, k jeho štěstí paní profesorka Vazníková je velmi chápavá, takže ho nepostihl žádný trest.Když se Liam vrátil zpět do lesa, začal se ho Harry ptát, kde byl. Liam mu vše pověděl. „Takže ty mi tvrdíš, že jste spolu spali ve stejné posteli," začal Harry. „Přesně tak," přitakal Liam. „Ale nic nebylo," pokračoval Hazz. „Správně," odpověděl Liam. „To ti nežeru," dořekl Harry. „Ne vážně, nic nebylo. Mimochodem, jak to vidíš s tím plesem?" zeptal se Liam. „Neodcházej od tématu. Ale s tím plesem počítám. Proč?" „Nic, jen tak. Už se těším." „To já taky. Nikdy jsem na tom nebyl." A rozjeli se.

O plesu si povídali tak dlouho, že Harry zapomněl, co všechno ho ohledně Nialla ještě zajímalo a Liam si tak mohl oddechnout. 

Oddech ale pomalu končí, protože...