Behind the wall Niam/Larry

Kapitola 38

Liam se probral jako první. On a Niall leželi na zemi, přikryti jenom pláštěm. Oblečení bylo rozházené všude kolem nich. Po chvíli se probral i Niall. „Dobré ráno.“ řekl svým ranním hlasem. „No dobré.“ usmál se Liam. Niall se chtěl posadit, náhlá bolest ho však donutila se vrátit do původní polohy.

Liam se jenom zasmál a jemně ho políbil. „To je tvoje vina.“ řekl naoko uraženě Niall. „Já vím. A vůbec mi to nevadí.“ řekl Liam s hrdým úsměvem, načež si vysloužil ránu do jeho odhaleného ramene. „Myslím, že jsme ten plášť zničili.“ zasmál se Liam a ukázal na otisk Niallovi ruky. „Oops.“ zasmál se Niall. „Toho si nikdo nevšimne.“

„Měli bychom jít do tábora, nejspíš tam budou i Harry s Louim.“ řekl Liam po chvíli ticha, kdy jen leželi vedle sebe. Niall jenom přikývl. Už už se chtěl zvednout, ale bolest ho opět zastavila. Liam se oblékl, plášť dal ne věšák a se smíchem dal oblečení i Niallovi. Toho si pak vzal do náruče a přemístil se ke zdi, která šla vidět z okna školy.

Když doletěli do tábora, Liam posadil Nialla k ohni, k Louimu a Harrymu. Ti měli co dělat, aby se nezačali smát nahlas. „Co jste v té škole dělali? A proč nemůžeš sedět normálně Nialle?“ řekl Loui se smíchem. „Při útěku jsem spadl ze schodů.“ zazubil se Ni. „A proto máš naruby triko?“ zasmál se Hazz. „Oh.“

„Hele, Liame, můžeme si promluvit?“ řekl Harry a kývl směrem k táboru. Liam cukl pohledem k Niallovi, nakonec kývl. Harry se rozešel a Liam se vydal za ním. Došli k jedné síti, ve které spal cizí muž. Na jeho tváři byly krvavé stopy. „Když jsme včera utíkali ze školy, objevil se u nás tenhle člověk. Sledoval nás, ale když jsem chtěl zaútočit, utekl. Nakonec jsme ho stejně chytili. Má Zaynovo tetování. Řekl mi, že chce to, co chci já, a já tomu nerozumím.“ řekl Harry a s očima plnýma nechápavosti se otočil na Liama.

„Chce to, co chceš ty? Zvláštní, co chceš?“ zeptal se Liam. „To já právě nevím.“ odpověděl Harry. „Ty nevíš, co chceš?“ zeptal se Liam znovu, ovšem s frustrovaným podtónem. Harry se uchechtl. „Chci Louiho.“ řekl se smíchem, ovšem v ten moment se zarazil.

„Myslíš, že tenhle cápek taky?“ zeptal se Harry Liama. „Myslím ale, že ho chce trochu jiným způsobem, než ho chceš ty.“

Mezitím se u ohniště rozjížděl výslech. „Tak, co se stalo?“ zeptal se Louis. „Ale nic.“ usmál se Niall. „Z  toho nic by jsi neměl naruby triko a neseděl by jsi přesně tak, jak tě Liam posadil. POSADIL. Nejsi ani schopný si sednout sám, takže mi řekni. Kde?“

„V chemické laboratoři.“ odpověděl Ni.

Louis se začal smát. „Do té místnosti už nechci nikdy vkročit.“

Toho muže přivázali ke stromu. To bylo poprvé, co u tohoto byli i Niall a Lou. „Tak?“ zeptal se Harry, přičemž si pohrával se svou dýkou. „Co čekáš, že ti řeknu.“ zasmál se svým nechutným úsměvem muž. „Proč jsi nás včera sledoval?“ zeptal se Harry a přiložil svou dýku ke stehnu tohoto muže.

„Něco jsem potřeboval.“ odpověděl neznámý. „Co přesně?“ zeptal se Harry a dýkou jel přes jeho stehno nebezpečně vysoko.

„Potřebuju Tomlinsona.“ prohlásil bolestně. „A na co?“ Harry už jel přes jeho břicho, přičemž se za jeho dýkou táhla dlouhá, krvavá rána. „Něco potřebuju zjistit.“ vydal ze sebe těžce muž. „Co přesně?“ ptal se Harry dál. Jeho dýka už spočívala na krku cizího muže. „Máme jisté podezření, ale mohlo by vás to taky zajímat.“ snažil se muž o úsměv. „Povídej.“ řekl Harry.

„Už jste přišli na to, proč má ty schopnosti?“ zasmál se. Harry se jenom zamračil a přitlačil svou dýku na vznikající ráno. Jejich zajatec zasyčel bolestí. „Je poměrně velká šance, že je to něčí syn.“ „Čí?“ ptal se Harry.

„Neříkej že-“ začal Liam, kterému to už došlo.

„Přesně tak. Je to Zaynův syn.“