Nemilé překvapení

5

Ve dveřích stál můj muž. Měl na sobě oblek, který nosil celý den, a jeho tmavé vlasy byly lehce rozcuchané.

Spojila jsem ruce za zády a polkla. Matka říkala, že mám dělat to, co on řekne. Vzpomněla jsem si. Normálně bych žádného muže neposlouchala, ale teď se mi všechna odvaha a kuráž, kterou jsem měla, ztratila.

On asi také nevěděl co říct. Otevřel pusu, že něco řekne, ale pak ji zase zavřel.
Přešel ke skříni a začal si rozepínat knoflíky. Podívala jsem se jeho směrem a hned zase svým pohledem uhnula, jelikož jsem zahlédla, jak mě pozoruje v odrazu zrcadla, které stálo vedle skříně.

Měl teď na sobě jenom bílou košili a černé kalhoty.
U rozepínaní druhého knoflíčku se na mě otočil.
„Vy vůbec nevíte co vás čeká, že ne?" svraštil obočí a dal si ruce v bok.
Já zakroutila hlavou. Dívala jsem se do země a ruce jsem měla za zády.

Zhluboka si oddechnul. Pak zakroutil hlavou a podíval se na mě. „Kéž by matky své dcery více připravovaly."

Musela jsem s ním souhlasit. Byla jsem snad poprvé v životě naštvaná na svou nevědomost.

Cítila jsem, jak si mě svým pohledem zkoumá.
Musela jsem sebrat tu poslední odvahu, co ve mně zůstala.
„Vlastně," řekla jsem a podívala se na něj, „matka mi řekla, že bych měla ležet na posteli a poslouchat vše co řeknete." slova, která jsem vypouštěla z úst, mě bolela. Tak moc jsem s nimi nesouhlasila.
Panu hraběti vylétl koutky úst do úsměvu. Jeho pohled byl teď podivně lišácký. „Tak proč už tam neležíte?"

Udělala jsem nechápavou grimasu a pak se vydala k posteli.

„Počkejte." řekl s úsměvem a chytl mě za zápěstí. Tak on si tu ze mě bude dělat blázny!

Přitáhl si mě k sobě a pořád se smál. Bylo to poprvé, kdy jsem se ocitla tak blízko muže.
„Já vám to ukážu, ano?" skoro to zašeptal.

Neodpověděla jsem mu. Jen jsem se na něj dívala a vnímala jsem každý jeho dotyk.

Opatrně mě chytl kolem pasu a přitáhl si mě ještě blíže. Po těle mi vyskákala husí kůže. Co se to se mnou děje?

Dívala jsem se mu do očí a pak na jeho rty. Ruce jsem měla podél těla. Stála jsem jako smyslů zbavená.

Políbil mě. Zavřela jsem oči a snažila se spolupracovat. Byl to úplně jiný polibek, než ten co mi dal při obřadu.

Vzal moje ruce, které mi mezitím jen tak vysely podél těla, a přesunul je na svou hruď. Přesměroval je na knoflíčky od jeho košile a já pochopila, že je mám začít rozepínat.

Snažila jsem se je rozepnout, mezitím co mě zasypával polibky. Byla jsem celá rozechvělá. Moc jsem nevěděla, co se dělo. Ale musím uznat, že to bylo docela i příjemné. Hned jsem však tu myšlenku zahnala. Opravdu s tímhle člověkem a něco příjemného? To mi moc smysl nedává.

Když se mi podařilo rozepnout jeho košili, polibky, kterými mě zasypával, byly už mnohem hlubší a vášnivější. (Teda alespoň jsem si to myslela, až teď vím co je to vášnivý polibek-budoucí Jane)

Musela jsem poodstoupit dozadu, protože pod tíhou jeho těla se mi tak trošku začaly podlamovat kolena.

Ještě stále jsem měla na sobě svatební šaty. Mezitím co jsem byla v jeho objetí mi druhou rukou, kterou zrovna nedržel moji tvář při vášnivých polibcích, rozepínal šněrování.
Když ho rozepnul odtáhl se od mých úst a opatrně mi sundal vrchní část oděvu.

Ale pořád jsem měla na sobě korzet a pod ním spodní košilku. A samozřejmě jsem na sobě měla ještě bohatou viktoriánskou sukni.

Pan hrabě mě obešel a začal mi rozvazovat šněrování korzetu. Když i ten byl na zemi, zaměřil se na sukni. Sundal hlavní vrchní vrstvu a potom pár spodniček. Nakonec ještě krinolína. Myslím, že jsem svého manžela slyšela, jak si něco mrzutého brblá.

Stála jsem tam a čekala. On odnesl všechny vrstvy sukně pryč a pak ke mně přišel. Políbil mi krk a já sebou trochu cukla, protože to šimralo.

Něžným pohlazením mi přejel po pažích a poté podebral mé nohy a vzal mě do náruče.
V hlavě mi proběhla myšlenka, jestli se před ním budu muset vysvléct až do úplného naha.

S lehkostí jsem byla položena doprostřed postele. Ještě jednou políbil má ústa a poté se nade mě nahnul. Roztáhnul mé nohy, vyhrnul mi košilku do pasu a rozepnul si opasek u kalhot.

Zavřela jsem oči. Ucítila jsem náhlou bolest. Jeho úd do mě vnikl. Myslím, že jsem uronila jednu slzičku. Docela to bolelo. Chvíli se mně pohyboval a potom se svalil vedle na postel.
To bylo všechno? Kde je ta velká láska, o které všechny slečny tak radostně mluvily?

Nevypadal nějak unaveně, či šťastně. Vlastně zdál se docela znuděný. Asi jsem udělala něco špatně, blesko mi hlavou. Ale tak či tak jsem tu nedobrovolně a to poslední, co bych chtěla dělat je obšťastňovat muže.

Proto jsem se otočila zády k němu a v té pozici i usnula. Myslím, že tam se mnou nezůstal. Asi někam odešel, ale mně to v tu chvíli bylo šumák.

~~~~

Nezáviděla jsem služce, která se mě ráno snažila vzbudit. Nejsem zrovna ranní ptáče.

„Má paní, budete muset vstávat." pověděla mi a rozhrnula velké závěsy o majestátního okna.

Oslovení paní mě poněkud zarazilo. Do teď jsem byla oslovovávána slečnou a ve svých osmnácti jsem se rozhodně jako nějaká pánička necítila. Pomyslela jsem na Caroline. Kdyby jen věděla, co mi způsobila.

„Nevíte, proč bych nemohla ještě spát?" zeptala jsem se služky.
Měla drobnější postavu. Prameny vlasů, které jí vylézaly zpod čepečku, byly barvi blond. Myslím, že nebyla o moc starší, než já.

„To se omlouvám, ale u nás to takhle chodí. O půl šesté ráno začíná vstávat služebnictvo a nejpozději v devět hodin vstává panstvo."
řekla a přistoupila k posteli.
Zřejmě mi chtěla ukrást přikrývku, ale ja si jí přitáhla ještě výš ke krku.

„Jenomže já na takovéhle věci zvyklá nejsem. Včera jsem měla dlouhý den, takže si teď budu spát, jak se mi zlíbí." řekla jsem. Možná jsem to trochu přehnala. Chudák děvče určitě jsem jí dostala do problémů. Ale ne do větších ve kterých se budu nacházet já.

Odcupitala pryč a já do chvilky znovu usnula, protože jsem byla opravdu neskutečně unavená, smutná a rozhodně jsem nehodlala hledat nějakou motivaci k tomu, abych vstala do tohohle nového života.