Nemilé překvapení

8

Ráno jsem se probudila do prázdné postele. Chvíli jsem panikařila, že jsem zase vstala pozdě, ale hodiny mě usvědčily v tom, že je ještě brzy.

Vylezla jsem z pod peřiny a došla k oknu. Slunce se dralo nad obzor a všechno se ještě probouzelo. Zahlédla jsem, jak se kapky rosy na trávě odrážejí od slunečních paprsků. Musela jsem se nad tím pousmát. Bylo to krásné.
Počkat! Ne, nebylo. Nic na tomhle venkově není hezké.

Služebná vešla do ložnice.
„Dobré ráno, má paní." uklonila se.
Usmála jsem se na znamení pozdravu.

„Jaké šaty byste dnes chtěla?" zeptala se mě.

~~~

Přesně za minutu sedm jsem vešla do jídelny, kde se už podávala snídaně. U stolu seděl můj muž, který se podíval na své kapesní hodinky a pak si mě vypočítavě změřil. Seděl tam také Luis, který se na mě pro změnu usmál.

„Dobré ráno." řekla jsem a usadila se ke stolu. Na něm už bylo připravené pečivo, čerstvé ovoce a spoustu dalších věcích.

Hrabě zamručel něco, co měla být asi odpověď a poté mi přestal věnovat pozornost.

Luis se podíval na mě a na svého bratra. Zřejmě musel vycítit, jakou přitažlivost k sobě chováme.

„Tak jsem si říkal," začal opatrně Luis "Jestli byste si se mnou odpoledne nezašla do blízké vesnice. Víte pořádá se tam trh." zněl trošku rozpočitě.

„Samozřejmě" řekla jsem plná naděje. "Aspoň budu mít konečně, co na prá-" nedořekla jsem to.

„Ty zveš mou manželku na vycházku?" řekl nechápavě můj muž a nebezpečně se podíval na svého mladšího bratra.

Luis se nervózně usmál. „No asi ano. Myslel jsem to-"

„Pro vdanou ženu je nevhodné, aby chodila na vycházky s jiným mužem." řekl nazlobeně.

„Nevěděl jsem, že to pro tebe bude takový problém,bratře. Je to jenom vedlejší vesnice" Luis se trošku napřímil a teď si s jeho bratrem vyměňovali zamračené pohledy.

Pozorovala jsem to a tak nějak nevěděla, co na to říct. „Nepřipadá mi to tak vážné." řekla jsem nakonec.

Hraběcí pozornost se přesunala na mě. „Jenomže mně ano!" Přihmouřil oči. „Má pání, nezapomínejte, že poslední slovo v tomto domě má muž, hrabě, což jsem já. A rozhodně se k němu neotáčí zády."

Pootevřela jsem ústa v překvapení. Věděla jsem na co narážel. Žralo ho to. Že něměl poslední slovo.

„A navíc byste se už konečně mohla soustředit na něco užitečného." řekl a rázně vstal od stolu. Vykročil ke dveřím. Jenomže v nich se zastavil a otočil se zpátky za námi. Já se na něj dívala a stále přemýšlela, jak někdo může být tak panovačný. Luis seděl zamlklý.

„Doufám, že jste pochopili, že to znamená žádná vycházka." řekl a s tím také odešel.

Pozvedla jsem obočí a podívala se na Luise. Upřímně trochu se mi chtělo smát.

„Tohle dělá často?" zeptala jsem se Luise a snažila se pokračovat ve snídani.

„Jen zřídka." řekl a nahlas si povzdechl.
„Víte, já jsem to nemyslel vůbec špatně, jen jsem chtěl nějak příjemně strávit odpoledne."

„Já vás chápu." řekl jsem a po dlouhé odmlce jsem dodala. „A také ho strávíme. Už mě unavuje tu sedět a nemět do čeho píchnout. A navíc nejsem žádná jeho poddaná, abych dělala vše co řekne." Už jsem toho měla až po krk. A to tu jsem krátkou dobu. Když si představím, že bych s tímhle mužem měla strávit věčnost.