Luca
Alberto mě za sebou táhl jako sáňky. Uf… Je vážně rychlý. Vůbec jsem mu nestíhal..!
„Alberto! Zpomal! Prosím…!” žadonil jsem. Jedinou odpovědí mi bylo: „Promiň, ale ne…”.
Takže mi nezbylo nic jiného, než ještě zrychlit tempo…
Konečně jsme dorazili…
Ach… Nikdy jsem si neuvědomil, jak krásné je dýchat.
Ztěžka jsem popadal dech.
Když jsem se vzpamatoval, rozhlédl jsem se kolem sebe. Náměstíčko vypadalo jako vždycky, tedy až na jednu věc.
Fontána nestříkala a její přívod vody vedl ke skleněnému útvaru, který byl opravdu velký a uvnitř dutý. Řekl bych, že je to to akvárium.
Uvnitř byla jeskyně, řasy, písečné dno… Prostě jako stvořené pro ryby.
Až na to, že jsem věděl, že v tom bude někdo z našeho lidu!
Alberto se vydal sebevědomým krokem k nádrži.
Zastavil jsem ho:„Počkej Berto, co když je to past? Vždyť my dva jsme nejžádanější příšery v městečku. Navíc to před nikým neskrýváme… Co když to bylo postaveno pro nás?!” zakončil jsem svou myšlenku a doufal, že to nezní moc směšně.
Alberto se zastavil a přemýšlel o tom, co jsem řekl.
„Luco, kdyby chtěli do té věci nás dva, už tam jsme a koukáme ven skrz sklo.” řekl.
Dost mi to dodalo odvahy, protože jsem věděl, že má pravdu.
Začali jsme se přibližovat ke skleněné nádobě obřích rozměrů.
ČTEŠ
Co změnila skála?
FanfictionCo všechno může změnit nevinné setkání v jeskyni? Odpověď je jednoduchá: všechno... Své o tom ví sedmnáctiletá Miranda, která pozná řetězovou reakci v akci. Zjišťuje, že ne všechno bylo tak, jak se zdálo. Na její cestě po neznámém městečku jí je dop...
