Doktore? Není člověk

1.

Přidával sice na rychlosti, jenže mu to bylo houby platné. Proti vyztužené plazmatické ráně a dvoumi vylepšenými válci motoru neměl šanci. Černé tlapky se totiž začaly nořit do připraveného bahna a těžknout. Stačila jedna velmi dobře mířená a šel k zemi jako balvan ve vodě.

Když znovu otevřel oči skláněla se nad ním nějaká osoba. Vztekle zasyčel a začal se sunout, co nejdál dokázal. Kde to je? Co se to stalo?

„Doktore opatrně... Může být nebezpečný. Nevíme, co to je za monstrum!"

'Kdo je u tebe monstrum ty hovado?!' odpověděl neslyšně muži ve vyztužené zbroji a přejel nesourodýma očima celou místnost.

„Mysleli jsme si, že jsme chytli další Alispesku, jenže on je to chlap!" vyjel a odjistil plazmatickou pušku.

„Nechte toho čachrovaní nikdo na to není zvědavej!" poručil muž, označeny jako doktor, a klekl si ke stvoření o trochu blíž.

„Není to žádné monstrum. Je Alispes a ke všemu černý panter. Nejkrásnější kočkovitá šelma a vyhynulý druh už více jak pět set let." Alispes stáhl černé uši a vycenil na muže dva menší tesáky.

„Nemusíš se bát... Neublížím ti," usmál se muž mile a hmátl pro něco za sebou.

„Vezmi si... Musíš být promrzlý," řekl a podal mu skromnou hromádku oblečení.

Panter sklonil oči ke svému tělu a zahanbeně zjistil, že své partie kryje pouze černým ocasem. Opatrně stáhl drápy, které mu narostly místo nehtů, a převzal si od muže oblečení. Nezapomínal přitom sledovat každý pohyb, co se v místnosti udál.

Slyšel už o organizaci Gunkai, zabývající se odchytu Alispesů. Speciálnímu druhu lidí spojený s původní přírodou. Dokáží se měnit na svou vybranou podobu zvířete, které se projevuje i v jejich lidské formě.

„Už jste někdy viděl tohle stvoření v mužské formě?" optal se nový hlas za doktorovými zády.

„Nikoliv pane... Měl jsem za to, že mužská forma tohoto druhu vyhynula. Nic ale není ztraceno, jestliže je jediný svého druhu, můžeme ho podrobit nějakými testy, třeba bude mít čistící DNA, než je u žen," začal zamyšleně lékař a vstal.

„Je teď je ovšem důležité, aby se rozkoukal, jestliže budeme jednat pod nátlakem nevíme co udělá. Může jednat jinak," vysvětlil a zamířil ven z cely, následován strážnými. Když Alispes osaměl hodil na sebe darované oblečení a pomalu se zvedl ze země.

„Haló? Ty jsi mužský Alispes?" ozval se tichý hlas odnikud.

„Jsem Lupo..." představila se tiše a natáhla ruku, co nejdál dovedla. Chvíli na ruku zíral, než přešel blíž a opatrně nasál vůni, kterou vlčí Alispeska vyzařovala.

„Elvír..." zašeptal a podal jí tu svou.

Lupo potěšeně mávla huňatým ocasem a sedla si ke kraji cely.

„Si odtamtud, že jo? Z Druhé strany," zašeptala po chvíli ticha.

„Jsem... Jak o ní víš?" zeptal se zaujatě a stejně tiše.

„Naše šamanky ví mnohé... Nikomu nikdy neprozradili, kde se nachází poslední osada mužské populace Alispesů, ale vždy nás ujišťovali, že tu s námi jsou," vysvětlila a lehce si povzdechla. Elvír přikývl, jako by ho snad měla Lupo vidět, a zvedl oči od špinavé podlahy.

„Proč tu jsem?" zeptal se tiše se stopou nejistoty.

„Gunkai loví všechny druhy vyhynulých živočichů, které pomocí naší DNA klonují a vylepšují. Snaží se tak nahradit to, co sami zničili... Jenže my kvůli tomu umíráme. Naše krev není tolik čistá a ne všechny experimenty se podaří. Pak už je tu jenom ta jejich zoo, kde se chodí dívat na naše druhé já. Jsi tu, protože měli dojem, že si další žena se speciálním živočichem. Pokud si slyšel správně, Černý panter je mrtvý přes malá jak pět set let. Nevím toho o nich moc víc, ale jakékoliv tvé bojové výhody jsou od teď jejich výhodami," vysvětlila a vstala ze země.

„Teď si jdi lehnout. Věř mi, budeš to potřebovat o to víc, když jsi speciální druh," zahučela tiše a už se Elvírovi neozvala. Mladý panter se ještě chvíli rozhlížel po své špinavé cele, než ulehl na stejně zbídačené lůžko.