Doktore? Není člověk

5.

Orrin se unaveně protáhl ve svém pokoji na velitelství a zaostřil na protější zeď. Včerejší večer se nakonec vyvrbil lépe, než vůbec očekával.

Přestože byla večeře ze strany lékařky určena jako milostná, oba muži se dohodli, že ponechání zatím večeři a svůj vztah v přátelském duchu. Orrin poznal, že je Damian laskavý a chytrý, přesto necítil jakousi jiskru chtíče, která probleskla na mizivý okamžik před téměř jak čtyřmi dny.

Zatřásl nad tím hlavou a vydal se rychle na snídani, aby mohl projít cely s obvyklou obhlídkou.

Jako vždy docházel za každou Alispesku a ptal se, jak se cítí. Udělal z toho jakou si svou nenucenou tradici, kdy se ujistil, že žádnou z dívek nic nebolí. Když se ovšem zastavil u jediného mužského Alispesa srdce se mu na dva údery zastavilo.

Elvír se choulil na starém lůžku jenom v krátkých kraťasech a jakousi parodií na deku. Orrin okamžitě otevřel s přispěchal k zmrzačenému muži. Nejen že na sobě měl hromadu omrzlin, ale taktéž krvavé rány zatuhlé mrazem a protkané ledovými vlákny.

Přiklekl a opatrně přiložil ruku Elvírovi k tváři. Byla tak ledová... Mladý panter zamžoural na svět a bolavě zasténal.

"Ššš to nic... Jsem tady, pomůžu ti," ujistil ho tiše a pohladil palcem popraskanou lícní tvář. Když Orrin ruku stáhl, Elvír na něj div nevykřikl, aby to bolavé teplo vrátil zpátky, přesto se donutil zmlknout, jelikož se mu okolo ramen omotalo cosi teplého. Ani za to tak nemohla hebká látka jako lidské teplo, které z propůjčené mikiny sálalo na všechna promrzlá místa.

"Hej! Zbláznili jste se?! Koukejte sem donést co nejteplejší deku!" křikl najednou Orrin, až sebou několik Alispesek v celách trhlo. Elvír se rozkašlal, zatímco zkřehlými prsty pokoušel udržet mikinu na sobě.

Orrin převzal od strážného deku a poslal ho okamžitě do zdravotní místnosti pro masti, začal přitom cosi hrabat v kufru. Než Elvír, ve svém zmrzlém stavu pochopit co se děje, Orrin mu k popraskaným rtům přikládal hrneček s horkou tekutinou.

Vyplašeně sebou trhl a pokusil se odtáhnout, Orrin ovšem pochopil a rychle mu položil zezadu ruku na krk.

"To nic, to nic jen klid... Je to jenom čaj. Zahřeje tě," hlesl a opatrně mladého pantera usadil.

Nešlo říct, že by Elvír seděl. Pořád se podvědomě sunul do lehu, aby opět nabyl aspoň nějakého tepla, které při oné akci ztratil.

Když dorazil strážný s několika mastmi, Orrin konečně mohl pomoc i jinak, než balením do své mikiny a deky. Nechal pantera opřeného o stěnu, zatímco mu opatrně mazal rudé, už lehce napuchlé, prsty.

Soustředil se na křehkou ruku a velmi opatrně si pohrával s prsty a mastí, která se postupně vsakovala do kůže, když se mu na poraněný krk dostal chlad. Vylekaně sebou trhl, jelikož nečekal tak náhlý kontakt.

"Bolí to?" zeptal se Elvír jako by nic a stáhl ruku opět pod deku.

"Ne... Díky tobě to nebolí," odpověděl s upřímným vděčným úsměvem, namazanou ruku opatrně zavázal a schoval pod přikrývku.

Když Černý panter připomínal spíš mumii než Alispese, uznal Orrin, že má všechna poraněná místa ošetřená. Všechno své náčiní zabalil a pomalu odcházel, když zaslechl zvláštní zvuk.

Po zaposlouchání zjistil, že mužský Alispes tichounce přede. Sotva slyšitelně, jemně a rytmicky vrněl do ticha cely, zatímco pomalu usínal zabalený do Orrinovy mikiny a chundelaté deky. Doktor se usmál a nechal ho v klidu nabrat síly.

Elvír neměl v úmyslu příst, tělo se cítilo spokojeně, takže to prostě dávalo nahlas najevo.

"Zabij mě..." zašeptal, než stihl Orrin odejít úplně. Doteď spíš spal, než vnímal a souvislosti celého jeho bití mu došlo až teď. Černovlasý doktor se zarazil na místě a s vytřeštěnýma očima se na pantera podíval.

Žádný z Alispesů ho nikdy nežádal o smrt, spousta si sice přálo umřít, ale nikdo mu napřímí neřekl, že to má udělat.

"Ne," odpověděl okamžitě a celu zamknul. Nechtěl ani přemýšlet nad tím, že by měl uhasit život ve dvou barevných očích.

Netušil jak, ale dokázal se do tmavé, nebezpečně vyhlížející smaragdové zelené a jedovatě krvavé rudé, zamilovat. Nechtěl koukat, jak odlesky obou barev ztrácí svou krásu a umírají spolu s jejich vlastníkem.

Elvír ovšem neoplýval stejným pohledem na onu situaci. Pro něj bylo důležité zemřít, jelikož by nic nevyzradil o své domovině a necítil by další bolest. Orrin mu odepřel bezbolestnou smrt, která by jistojistě vyřešila nejeden jeho problém.

Nechápal to, proto se rozhodl zjizveného doktora nenávidět za tak sobecké rozhodnutí. Nic Oriinovi na to neřekl, pouze se otočil na druhý bok a schoval obličej pod deku. Netušil, jestli to byl dobrý tah, jelikož mu tak bylo víc teplo, jenže cítil opojnou vůni doktora z propůjčené mikiny.

Orrin si tiše povzdechl a otočil se k Lupo, která na něj se smutným výrazem a staženýma ušima, koukala.

"Dej na něj prosím pozor," požádal ji a pohladil zplihlé ucho.

"Neboj se doktore... Pohlídám ho," zašeptala a lehce zavrtěla ocasem, když Orrinovi prsty našli na uchu citlivé místečko.

Spoustu Alispesek bralo náklonu k jejich druhé podobě jako urážku, jenže Lupo nevadilo, když jí doktor drbal za uchem nebo hladil tmavě šedé vlasy. Bylo to příjemné a když našel citlivé místečko div blahem nevrněla jako kotě.

Orrin se lehce usmál a vydal se ráznějším krokem zjednat poradu. Musel okamžitě mluvit s hlavami komplexu a vyjasnit si velmi důležité věci s šéfem ochranky.