Doktore? Není člověk

15.

„Orrine? Jaké to překvapení, co tě přivádí ke mně domů?" zeptal se s úsměvem Plured a ustoupil návštěvníkovi z cesty, aby mohl vejít.

„Máš doma manžela?" Optal se Orrin, místo odpovědi.

„Erwin by se měl vrátit do půl hodiny, proč? Něco se stalo?"

„Pořád se něco děje Plu... A obávám se, že se to nepochýlí ke šťastnému konci," povzdechl si Orrin a na svého dávného přítele se usmál.

„To ale jistě nemusí nic znamenat... Co si dát čaj?" nadhodil s úsměvem. Plured ho mile rád obsloužil a zapředl do hovoru. Orrin naštěstí byl střídmější, co se týkalo tématu práce. Nedělalo mu problém si povídat i o věcech, které chtěla společnost udržet pod pokličkou.

„Stejně mám o něj strach... Každý druhý den se mi teď vrací bledý s takovým zvláštním stínem v očích," připustil blonďáček zkroušeně. Orrin se chlácholivě pousmál a střelil pohled k chodbě, kde cvakli dveře.

„Jsem doma lásko!" křikl muž do útrob bytu na svého manžela. Plured se smutně pousmál a vstal, přešel do chodby, aby láskyplně přivítal svou polovičku polibkem.

„Máme návštěvu Erwe," hlesl, když se odtáhl. Erwin pozvedl překvapeně obočí, přesto přikývl a vydal se podívat kdo to je. Udiveně se zastavil ve dveřích, když mu pohled spočinul na lehce se usmívajícího doktora.

„Zdravím kapitáne," pozdravil přívětivě Orrin a stoupl si, aby si mohli podat ruce.

„Doktore... Jaké milé překvapení vás tady vidět," pousmál se konečně muž a nabízenou ruku stiskl. „Nebudu vás rušit, budu v pracovně," oznámil a políbil Plureda na spánek s úmyslem se vydat pryč. Blondýn mu ovšem chycením paže zamezil jakékoliv další kroky.

„Přišel za tebou Erwine," hlesl a svého manžela pustil.

„V tom případě, co pro vás mohu udělat, doktore?" zeptal se klidně s profesionalitou v hlase. Cítil, že se mu hovor nebude líbit.

„Zjistil jsem, že se ze stanice ztratil Alispes," začal Orrin poklidně a odložil šálek s čajem. „Konkrétně našedlé kotě, maximálně osm týdnů staré." Erwin nervózně zamrkal a zaujal obranný postoj.

„Netuším kam tím míříte, doktore... Starám se o přísun jídla, nikoliv o hlídku mláďat." Plured jemně sevřel manželovu ruku ve své drobnější dlani a postavil se jako jeho opora k mužově boku. Orrin si jen tiše povzdechl.

„Erwine nebudeme chodit kolem horké kaše, jste inteligentní muž a já taky nemám potřebu ze sebe dělat idiota. Chci vědět, proč jste Ymir ze stanice dostal," prohlásil zřetelně s jistou sebejistotou, bez jakékoliv možnosti námitek, že by to nemohla být pravda.

„O čem to mluvíš, Orrine?" hlesl Plured zmateně a otočil pohled na svého manžela, který pobledle hleděl do žlutých očí černovlasého doktora. Byl v koncích. Nemělo cenu zapírat...

„Nechci nikomu ublížit... Stanice o tom neví, jedná se čistě o moje vlastní sobecké důvody," vysvětlil a o pár kroků přešel k manželům. Erwin jako by se snad tím činem probral z transu, se otočil na svou lásku a pevně ho uchopil za obě ruce.

„Plu chci, aby si věděl, že cokoliv řeknu nemá přesně takový význam... Nech si to prosím nejdřív vysvětlit, jelikož na tobě miluji naprosto všechno. Tvé oči kypící láskou, hřejivý úsměv, klidnou povahu i to jak se umíš vztekat, když dojde k hádce," hlesl muž poraženě a zvedl pomalu manželovi dlaně ke svým rtům. Plured nic neříkal, cítil se dostatečně zaskočen, než aby se začal aspoň obávat.

„Ta Alispeska je moje dcera, doktore..." hlesl se zavřenýma očima. Ucítil, jak se Plured napnul a pokusil se v první vteřině své ruce vytrhnout.

„Jsme manželé pět let... Té Alispesce je osm týdnů a ty mi chceš nějak vysvětlil, že mě minimálně přes rok nepodvádíš s nějakou ženou? Jak to mám chápat?" vzlykl tiše blondýn a konečně své ruce vymanil z jemného sevření.

„Nepodvádím tě přísahám!" vyhrkl muž naléhavě. „Šlo o nějakou hloupou sázku mezi vojáky. I když se netajím s manželstvím s tebou nikdo o tom moc neví... Tehdy jen způsobili Alispesce umělé oplodnění, jsem v tom nevinně přísahám... Jenom se se tehdy neskutečně zlil," přiznal a hodil prosící pohled k Orrinovi.

„Nešlo o to, abyste s ní měl mládě..." začal Orrin chápavě a podíval se na Plureda, který měl zarudlé oči plné slz, které hrozili, že přetečou.

„Alispesky nesnesou umělé oplodnění od muže... Každý sexuální zážitek jim působí neskutečnou bolest, jelikož nejsou stavěné pro románek s muži. Když si vás vyhlídli šlo jim pouze o předání DNA na Alispesku. Nejspíš dostala tři a dost," zamyslel se zamračeně. „Ymir je vaše dcera, ale nenese nějak výraznou stopu vaší genetiky." Erwin lehce přikývl a opět se podíval na Plureda.

„Já tě žádám, pochop to... Nikdy bych ti neublížil," zašeptal a chystal se ho obejmout, blondýn ovšem ucukl a odešel. Kapitán si nejdřív unaveně povzdechl, než hodil po doktorovi vzteklý pohled.

„Jste spokojený? Plured je teď na mě naštvaný, a to jenom kvůli holce, o kterou jsem se neprosil," prskl naštvaně a chystal se následovat svého manžela, kvapně ho ovšem zastavila ruka černovlasého muže.

„Prosím... Nechte mu trochu času a raději si promluvte se mnou," požádal ho a drobet se usmál.

„Plu je chápavý... Vždycky byl, a to jsem na něm tolik miloval. Pochopí to a večer ho můžete očekávat v objetí s prosbou buď o vysvětlení nebo polibek," dodal a naklonil hlavu na stranu. Erwin ho přejel nelibým pohledem a usadil se v křesle.

„Je má dcera v pořádku?" zeptal se okamžitě ještě, než ze sebe dokázal doktor vyloudit další slova.

„Ano je v bezpečí s jedním chlapcem, který se jistojistě postará o cokoliv, co jí na očích uvidí," usmál se Orrin okamžitě a posadil se též. Znovu si zároveň přivlastnil šálek s nedopitým čajem.

„Lhal jste že? O té genetice... Je prakticky nemožné něco stvořit a nezanechat na tom svou stopu," ozval se opět kapitán zamračeně po chvíli ticha.

„Ano... Plured se s tím musí vyrovnat, a i když mu to nejspíš došlo, bylo lepší to sdělit takhle než na něj vyvalit, že jste spal s Alispeskou." Kapitán si povzdechl a protřel si unaveně oči.

„Jak jste ji dostal ven?" zeptal se Orrin tiše s jasným napětím. Strnulý postoj Erwinovi napověděl, že odpověď je pro černovlasého doktora více než důležitá.

„Přes nakládací rampu se nedostanete... Ymir je drobounké kotě, které jsem schoval do tašky. Hlídky si všimnout, že se chcete dostat pryč s panterem." Orrin sklopil na vteřinu oči k zemi, než se zářivě zazubil a prudce vstal.

„To už nechte na mě kapitáne... Jděte si usmířit svého manžela, já se poroučím na viděnou," rozloučil se a odešel, dostal totiž nápad století.