Bezpečí / MenT

Johana, Johy...

Šla jsem pomalu k mekáči, u kterého jsme měli s Tomášem sraz. Bylo už čtvrt na osm, je mi jedno, že přijdu pozdě. To co mi říkala Tereza, jsem neřešila. Moc dobře jsem věděla, kdo je MenT, nebo aspoň jsem to nějak tušila. Youtuber odtud z Pardubic. Točí minecraft, předpokládám. Tomáše jsem neznala, teď už teda taky vím, o koho jde, ale asi to nějak neovlivní nic.

Měla jsem na sobě volný rifle, černý top a přes to všechno hozenou bílou košili, kdyby bylo náhodou chladněji. Neměla jsem dneska v plánu se oblíkat jako nějaká kurva, už jenom z toho důvodu, jak špatnej by na mě byl pohled, kdybych nedej bože zvracela, nebo někde odpadla. Sice nechci tak dopadnout, ale kdybych náhodou dopadla, ať mi na těch fotkách nejdou vidět kalhotky, nebo třeba prso.

Viděla jsem ho už z dálky. Vypadal stejně, jako všude na fotkách a na videích. Ty jsem samozřejmě neviděla, jen mi screeny poslala Tereza. Vypadal hrozně obyčejně. Měl černé kraťasy a černé triko. Asi se nesluší soudit člověka podle toho, co nosí. Jenže tohle docela sedí s tím, jak se mnou komunikoval.

,,Ahoj," pousmál se na mě, když jsem přišla blíž. Podala jsem mu ruku.

,,Ahoj, Johana, těší mě," usmála jsem se nazpět, když mou rukou zatřásl.

,,Tomáš. Hele, sluší ti to," dodal po chvilce. Byl nesvůj. Šlo to cítit na celé kolo. Z řeči těla umím přečíst kdeco.

,,Děkuju," zasmála jsem se. ,,Tobě taky." Tak aby se neřeklo.

,,No, tak, já jsem ti chtěl donýst kytky, ale když jdeme tam, tak by se to asi neslušilo," podrbal se na zátylku. Kytky. Ve větším kýči člověk žít vážně nemůže.

,,No, to asi jako moc ne," taky jsem se zasmála a koukala se mu do očí. Jen ať ho znervózním.

,,Tak věřím že je dostaneš někdy jindy. Jen abys je pak nedostávala pravidelně," mrkl na mě a pomalu se rozešel směrem na tu akci. Věří si. Ale na jeho hlase šlo cítit zaváhání, jestli to vůbec říkat. A z jeho úst šel taky cítit alkohol. Pravděpodobně se předpil, nejspíš na kuráž.

Nic jsem na to neříkala. Asi jsem taky chtěla, ať se cítí trapně.

,,No a jak se máš?" prolomila jsem ticho. Šel s rukama v kapsách a koukal se po okolí. Jen ať ho to žere.

,,Jo, jo, mám se hodně fajn," ihned otočil hlavu ke mně a koukal se mi do očí. ,,Co ty? Šlo to? Jak ses včera vyspala?"

Ale jdi do prdele. Na tyhle small talky fakt nemám náladu. Tak ale pojďme hrát tu jeho hru.

,,Ale jo, šlo to. Jak se spalo tobě? Měl jsi něco dobrého na snídani?" řekla jsem až přehnaně mile. Nezajímalo mě to. A fakt mě tahle konverzace nebavila. Není moje babička, abych s ním vedla debatu o tom, jak se mi spalo.

,,Měl jsem až oběd, objednal jsem si pizzu, co ty?"

,,Snědla jsem co bylo doma," odtrhla jsem. Zabzučel mi telefon. Koukla jsem se rychle na něj. Tereza. 'Už tam jsi?'

,,Psalas svý kamarádce, aby věděla kde seš, kdyby se něco dělo?" řekl nezaujatě.

,,Koukáš se do telefonu, aby sis byl jistej, že nikoho vedlejšího nemám?" odpověděla jsem stejně debilní otázkou. Jasně že svý kamarádce dám vědět. Ale není tak jasný, aby mi čuměl do telefonu.

,,Tak pardon, jsem nevěděl, že seš tak ostrá," zasmál se.

,,To se ti jenom zdá," usmála jsem se. To protože ty seš tak tupej.

Taky se usmál a zakoukal se zase do země. Tobě to nedochází. Že si z tebe nedělám prdel.

,,Tak za chvilku tam budeme," řekl po chvilce. Cesta opravdu nebyla dlouhá. Díkybohu. Já už totiž vážně nevěděla, co mu dál říkat.

Do čeho jsem se to zase namočila. Že já vlezu vždycky mezi lidi, kam nepatřím. Že se vůbec snažím zapadnout.

Tak při nejhorším z tohohle kápne nezávaznej one night stand.

Došli jsme k baráku s menší zahradou, odkud se linul hlas smějících se lidí. Co mu na to řeknou, až mě tam přivede? Vždyť ani on sám neví, kdo jsem.

Otevřel branku a pustil mě vejít první. Čekala jsem hned za brankou, prakticky jsem nevěděla kam jít. Hned k nám přišel jeden vysoký kluk.

Aha. Tak ne jen tak ledajaký. Tereza by zešílela.

,,Čau Tome, tak jste tady. Já jsem Honza," podal mi ruku a já ji přijala.

,,Johana," usmála jsem se. Asi se trochu zarazil mým jménem, ale tak kdo by ne. Je to přece hubenej pavouk, kterej leze v rozích na veřejných záchodech.

,,Hezký jméno, tyjo," vydechl a zasmál se. ,,Tak pojďte dál, Tome, přines slečně něco na pití, nebo tak," podíval se na mě, čekajíc nějakou odpověď.

Asi jsem byla pořád dost zaražená tím, že jsem asi na zahradě u slavného youtubera. Naskočil mi z toho mráz po zádech.

,,Dám si jenom colu, nebo něco nealko, teď," usmála jsem se na Tomáše. Pořád jsem se snažila hrát to na tý milý notě.

Odešel někam dovnitř. A já zůstala stát u branky s Honzou a nevěděla co dělat.

,,Tak si pojď sednout, venku mám nějaký posezení, nebo jestli máš plavky, je tu vířivka," zasmál se. Jen jsem zavrtěla hlavou.

Divila jsem se, že se třeba nezeptal, jak se známe s Tomášem, nebo tak něco. Ale asi to už věděl. A z toho mi bylo ještě víc trapně.

Pomalu jsem si šla sednout k ostatním, kam mě Honza vedl. Bylo tu docela dost lidí. A nikoho, ale nikoho jsem neznala.

Sedla jsem si vedle nějaký holky, která měla vedle sebe místo.

,,Tak, Doris, tohle je Johana. Johano, tohle je Doris," seznámil nás Honza. Jen jsme si lehce podaly ruce a pousmály se na sebe. Ta vypadá mile. S tou bych si třeba i rozuměla.

,,Jo a, chtěl jsem se zeptat, fakt ti mám říkat Johano? Je mi to takový blbý, chápeš," sehl se ke mně po chvilce Honza. Tak přece jenom to jméno není hezký.

,,Tak já nevím, Johana se jmenuju," trochu jsem se tomu zasmála.

,,No to vím, ale Johy mi přijde takový jemnější, chápeš? Ale můžeme zůstat u tý Johany, jestli chceš."

On to myslel takto.

,,Tak mi klidně říkej Johy, já nechápala jak to prvně myslíš," zasmála jsem se. Na stole předemnou se objevila sklenička s colou. Přinesl ji Tomáš.

A teď oba dva vedle sebe stáli a čekali, co ze mně vlastně vypadne.