Bezpečí / MenT

parazit

Už se setmělo. V pozadí hrála z kuchyně nějaká hudba a zahradu ozařovalo malé ohniště, do kterého Honza pravidelně přikládal. Celou dobu jsem se tak nějak bavila s Doris a Tomášem, který si ke mně vždycky tak nějak přisednul.

A když si přisednul tentokrát, donesl s sebou i skleničku něčeho jiného, než byla cola.

,,Gin tonic, pro dámu," usmál se na mě a přistrčil mi ji blíž. Poděkovala jsem mu a skleničku chytla. Neměla jsem v plánu ještě pít. Tou dobrou atmosférou mě ta chuť se opít do němoty přešla.

,,Tak se napij, ne?" dodal po chvilce a sám do sebe kopl panáka. Usrkla jsem si a nevinně se na něj koukla. Tomáš už byl namol. A asi ho trochu sralo, že já ne.

,,Dělej, vypij to na ex," naléhal znovu. Tak jsem se napila trochu víc a skleničku odsunula. Jeho slova upoutaly pozornost pár lidí u stolu.

,,Tomáši, ji do toho nenuť, ne?" ozvala se Doris, vedle které jsem celou dobu nalepeně seděla. Stala se z ní, alespoň na tento večer, moje kamarádka. Chodily jsme spolu na záchod, tak nějak se tady o mě starala. Seznámila mě s ostatníma a nenechala mě ani chvilku sedět sama a nudit se.

,,Tak ona sem dojde a ani nepije," zasmál se.

,,Tomáši, jsme tady kvůli Honzovi a nemyslím si, že by chtěl aby se tady někomu udělalo špatně. Johy asi ví, proč pít nechce, ne snad?" koukla se na mě. Přikývla jsem.

,,Jak jako kvůli Honzovi?" špitla jsem směrem k ní. Tomáš mi moc do detailu nevysvětlil, o co se úplně jedná.

,,Honza bude mít narozeniny brzo, do toho se teď před nedávnem sem nastěhoval, tak tohle pořádá jakože přednarozeninovou oslavu, dělal to vždycky," řekla mile. Zvláštní. Přednarozeninová oslava. Jak vysoký ego člověk musí mít, aby ho to napadlo.

,,Tak se aspoň trochu napij ještě ne? Ať seš víc uvolněná, ne tak nabroušená jak když jsme sem šli," řekl stejně otráveně a upil mi ze skleničky.

,,A teď si myslíš že se po tobě napiju?" lehce jsem se zasmála a skleničku si vzala zpátky. Zase jsem trochu upila. Doris si jen povzdychla a pohladila mě po rameni.

,,Pojď se projít, na cígo. Kouříš ne?" řekla po chvilce a vytáhla krabičku cigaret. Na to jsem jen lehce přikývla a začala hrabat ve svojí kabelce. Rukou mě zastavila. ,,Zvu."

Zvedla jsem se a šla za ní. Kabelku jsem měla zapnutou a pod stolem, nebylo tam vlastně ani co vzít. A nemyslím si, že by někdo něco brát chtěl.

Šly jsme s Doris někam na kraj zahrady. Opřela jsem se o plot a zapálila si darovanou cigaretu. Tohle jsem asi potřebovala.

,,Jak ses sem vlastně dostala? Jestli se můžu zeptat?" špitla po chvilce.

,,Úplně upřímně, matchla jsem se s Tomášem na Tinderu a pozval mě sem. Tak jsem tady a vůbec nevim co tady dělám. Nepatřím mezi takový lidi," zasmála jsem se.

,,Každej jsme tady jinej. Podívej se na Tomáše. Na pohled intelektuál, ale napije se a je z něho idiot. Já vypadám nějak drsně ale taky nejsem. A Honza taky, je to youtuber ale žije normální život. Tos věděla, ne? Co dělá."

,,Jo, věděla. Ale poznala jsem ho poprvý dneska," zasmála jsem se. Zaujalo mě to její povídání. Mně přijdou všichni stejní. Jak kdyby se znali léta a vyrůstali spolu.

,,Mně se jenom zdá že nepatřim mezi tuhle sortu lidí. Ty jsi fajn, to jo, ale přijde mi že narušuju prostě tenhle okruh."

,,Johy, znám tě pár hodin a už teď vím, že se s tebou budu chtít ještě někdy vidět, proč ti to tak přijde, zlatíčko? Však se bavíme všichni."

,,Prostě jsem teď u někoho jako je Honza doma... přijdu si jako parazit," povzdychla jsem si a zadívala se na Měsíc.

,,Byla jsem na stejným místě jako ty pár let dozadu. Takhle se lidi poznávaj. Přijď ještě párkrát a budeš to cejtit jinak. Holek je tu málo," uculila se a odklepla si za plot.

,,Slečny!" ozvalo se z dálky. Odvrátila jsem pohled z Měsíce a koukala se na toho kluka, co se k nám řítí.

,,Tak vy tady pokuřujete, jo? Johy, dáš mi potah?" usmál se na mě a sklonil se.

,,Honzo, ty nekouříš, ne?" zasmála se Doris. Filtr od cigarety jsem mu přiložila lehce k ústám a dívala se mu do očí. Tahle chvilka mi přišla až zvláštně intimní.

,,Tak jeden potah mi neuškodí, ne?" opřel se o plot vedle mě.

,,Dáte si něco na jídlo, ne? Mám tam marinovaný kuře, dám ho péct, dáte si?" usmál se na nás.

,,V čem to je marinovaný?" zakoukala jsem se na něj.

,,No v marinádě."

,,A z čeho je?"

,,Já nevím, sójovka tam byla, nějaký koření..."

,,Je tam med?"

,,No, jo, je. Proč?"

,,Nemůžu med, jsem alergická," típla jsem cigaretu a odhodila ji daleko za plot.

,,Ježiš, tak, já něco vymyslím jinýho, pojď se mnou do kuchyně, dáme něco dohromady," chytl mě kolem ramen.

,,Ne to je dobrý, já jsem jedla doma," mile jsem se usmála a podívala se na Doris. Naznačovala, ať jdu s ním.

,,Neblázni, všichni se nají a ty se budeš koukat. Jestli to tak chceš tak jíst nebudu ani já. A já mám fakt pořádnej hlad. Jdeme něco vymyslet," strčil do mě ať jdu. Pořád mě držel kolem těch ramen a táhl mě dovnitř.

,,Honzo to je dobrý, fakt," zasmála jsem se a chtěla jsem se ubránit. Taky se smál, ale asi protože věděl, že stejně povolím.

,,Tak alergická na med... hmm, medovník si asi nedáš," otevřel lednici a hledal něco, co bych si dala.

,,Fakt je to v pořádku. Já to zvládnu," pořád jsem opakovala. Lednici zavřel a postavil se přede mě. Koukal se mi do očí, bez výrazu.

,,Nezlob mě."

Otevřel zase ledničku a vytáhl z ní kuřecí prsa a nějakou zeleninu.

,,Co jdeš dělat?" koukala jsem se na něj, zatímco obíhal kuchyň.

,,Udělám ti tu nejlepší rýži s kuřetem, cos kdy jedla," mrkl na mě a vytáhl krabičku s rýží.

,,To nemusíš vůbec řešit, Honzo, mně je to blbý."

,,Ale prd blbý, než se to kuře dopeče, tak mám tohle třikrát hotový. Dám si to klidně s tebou, aby ses necejtila blbě."

,,To je od tebe hrozně hezký," usmála jsem se. Asi jsem se teď necejtila tolik jako parazit.

Otočil se na chvilku ke mně. Na tváři mu pohrával letmý úsměv.

,,Já rád."