Bezpečí / MenT

joint

,,Honzo, proč si nedáš s náma to kuře?" ozval se Tomáš. Trochu vystřízlivěl.

,,Je to těžký na žaludek, bych pak moc nespal," zamumlal a dal si trochu rýže. Taky jsem jedla tu rýži. Seděla jsem hned vedle něj.

Bylo to od něj hrozně hezký gesto. Asi bych nečekala, že to vážně udělá. Určitě měl na to kuře chuť. A stejně jedl se mnou.

A Tomáš asi žárlil, šlo to na něm poznat celý večer. Už jenom protože on jediný se zajímal, proč jí něco jinýho jako ostatní, a něco stejnýho jako já.

,,Je to moc dobrý, děkuju," pošeptala jsem mu směrem k uchu. Usmál se a zavrtěl hlavou.

,,Já děkuju, ale vážně se rádo stalo."

Cítila jsem, jak se ke mně trochu víc přisunul. Hřál mě. Byla jsem na kraji takové lavice a už na mě trochu táhlo.

Bylo mi tu vážně hrozně příjemně, a to bylo teprve deset večer.

-

Dojedla jsem, stejně jako ostatní. Když jsem věděla, že si nikdo nepřidá, zvedla jsem se a začala pomalu sklízet stůl. Nemám moc ráda špinavý nádobí, a pak ho ještě zašlý dávat do myčky, tak to udělám hned.

,,Počkej, tak ti pomůžu," zasmál se Honza a talířky mi z ruky vzal. ,,Vem jenom ten chleba, příbory a dones něco vychlazenýho na pití."

Udělala jsem jak řekl a vypravila se k jeho ledničce. Byla tam lahev vína, vodky, rozpitý gin a nějaké ovocné džusy. Tak jsem si to nabrala do hrsti a donesla ke stolu. Ten se totiž před jídlem sklízel, zas tak velký nebyl, proto na něm žádný alkohol nezůstal.

Honza se zdržoval v kuchyni trochu dýl, zatímco všichni už pili u stolu. A zvědavost mi nedala. Zvedla jsem se a šla jsem za ním.

,,Chceš ještě s něčím pomoct?" špitla jsem.

Otočil se od linky ke mně a usmál se. Má vážně hezký úsměv.

,,Tak jedině jestli umíš dobře roztahat jointa," zasmál se a dal si do pusy jeden pěkně ubalený joint.

,,Ty hulíš?" nadzvedla jsem obočí.

,,Jo, občas jo, nechci se dneska moc opíjet, ráno bych rád byl funkční. Tak co, dáš si se mnou, nebo si se mnou zapálíš jenom cígo?" mrkl na mě a odklidil zbytky všeho, co mu na lince zůstalo.

,,Tak taková nabídka se přece neodmítá," pohladila jsem ho lehce po paži, která byla ke mně blíž. Stál mi zády, takže jsem jeho reakci neviděla.

,,Je už docela chladno, půjdu si pro mikinu. Tobě zima není?" koukl se na mě a joint položil na linku.

,,Trochu je, ale to nějak přežiju," mile jsem se usmála a z kapsy vyhrabala malý zapalovač s nalepenýma kamínkama.

,,Tak pojď, najdeme i něco na tebe," pokývl hlavou a šel z kuchyně dál.

Teď jsem věděla, že vážně nemá smysl ho přemlouvat. A chtěla jsem vidět, jak si žije. Tak jsem šla za ním.

,,Víš Honzo že nemusíš?" špitla jsem.

,,Johy, kdyby šlo o cokoli jinýho, tak tyhle řeči chápu. Ale s tím kuřetem šlo nejen o tvoje zdraví, ale taky o to, aby sis to tu užila a jestli teď nastydneš, tak budeš v létě ležet doma nemocná," povzdychl si a otevřel dveře od ložnice. Koukala jsem. Fakt hezky zařízenej pokoj. Jen by tu mohlo být víc kytek. Nebo aspoň jedna.

Stoupl si ke skříni a vytáhl z ní dvě mikiny. Obě černý. Obyčejný.

,,Tyhle používám když jdu hulit, ať jich není škoda," zasmál se a jednu mi podal. Byla příjemná. Na materiálu jsem poznala, že už i docela onošená. Bůhví, kolikrát ji přesně na to použil.

Sešli jsme dolů a šli si sednout k tomu plotu, kde jsem byla předtím s Doris. Dotáhl dvě skládací židle. Pro pohodlí, prý.

,,Tak, zapal to," podal mi joint s mým zapalovačem do ruky. Věděla jsem, že to bude trapný. Začala jsem rozohňovat konec a pořádně potáhla, ať se to rozhoří.

Trochu jsem se rozkuckala. Ale na chuti jsem poznala, že nekvalitní nebude.

Předávali jsme si to po dvou potazích. Já teda už ke konci nemohla. Cítila jsem, jak mi brní celé tělo a hřeje mě ta mikina. Užívala jsem si ten pohled na hvězdy a přítomnost člověka, jako je Honza.

,,Ty seš Honzo hrozně hodnej," vypadlo ze mě zničehonic. Jen jsem měla pocit, že je to říct potřeba. Takhle se ke mně dlouhou dobu nikdo nechoval. Asi bych se bála se zhulit s někým, koho znám jenom chvilku. S ním ne.

Chytl mě kolem ramen a židličku si přisunul blíž. Položila jsem mu hlavu na rameno. A všechno mi připadalo tak přirozený.

,,Ty mě prostě nutíš abych chtěl tě obejmout," zasmál se po chvilce. ,,Ale já nevim, jestli můžu," zašeptal. To, co říkal, pravděpodobně nedávalo vůbec smysl. Ale mně v ten moment jo.

Stoupla jsem si, i když jsem se několikrát zapotácela a měla vážně pocit, že každou chvilkou spadnu, a roztáhla ruce.

A přišlo objetí. Pevný, hřejivý. Dvou lidí, co jsou totálně spálení, neznají se ani půl dne a stojí mimo všechny ostatní. A nejhorší na tom je, že jsou opačnýho pohlaví a nebylo v tom víc než přátelství. Určitě ne teď.

To by kdejaký mileniál nerozdýchal. Co si to ta dnešní generace dovoluje. Mít se rádi.

Po chvilce jsem se odtáhla a jenom se mu podívala do očí.

,,Johano, ty seš fakt totálně, ale totálně zhulená," zasmál se Honza a já se tomu zasmála taky. ,,Máš úplně pidi oči," přiložil mi palec vedle oka.

,,A ty je máš zas červený," plácla jsem ho a sedla si zpátky do židle. Balanc mi už do karet moc nehrál.

Vydechla jsem a koukala se do prázdna. Nebudu lhát, takový blízký spojení, ještě k tomu spjatý s omamnýma látkama, ve mně probouzelo i nemravný choutky.

A trochu mě to znepokojovalo. I když si myslím, že on na tom nebyl jinak. Tak to prostě funguje.

,,Nenajdem si něco na jídlo?" koukl se na mě a hned se zvednul, za ruku mě tahajíc za sebou.

Byla to sranda.

Cítila jsem se, že jsem na tom světě jen s ním.

A bylo mi tak dobře.