Osudná noc

2. Kapitovala

Ráno mě probudilo jak do mě někdo strká. Samozřejmě že to byl Max. Otevřela jsem oči a usmála se na Maxe. Musel být už dýl vzhůru jelikož už seděl a koukal na mě svými hnědými oči, které měl po mě.,, Dobré ráno broučku."pohladila jsem po vláskách.,, Dobé maminko." dal mi pusu na tvář.,, Spinkalo se ti dobře.?" zeptala jsem se ho a ihned kýval hlavou na souhlas. Byla jsem ráda že se vyspal protože potom, jako každé dítě, bývá nevrlý. Noční můry jsou u dětí normální ale tohle byla 2 noční můra za dva týdny. Nevím co se mu zdá ale pokud mi to nechce říct, má k tomu důvod a já Maxe nutit nemůžu. Akorát bych tím stratila důvěru, jelikož bych na něj tlačila.,, Mamí! počebuju čůvat." vypískl Max a už se hnal z postele. Jako vždy naposlední chvíli. Problesklo mi hlavou. Vyběhla jsem za Maxem který utíkal co koupelny a pomohla jsem mu vykonat potřebu.,, Půjdeme se obléct ano.?" když jsme vycházeli z koupelny. Měl už umytý obličej a vyčištěné zuby. Dělal to každé ráno. Chytl mě za ruku a táhl do jeho pokoje.,, Babi a děda." culil se. Věděl že dneska pojede k babičce a dědovi.,, Ano, pojedeme ale až se vyspinkáš. Teď si dáme snídani, povídáš se na pohádky a já nám zabalím ještě nějaké věci. K obědu budeš papat to co včera ano.?" malý se smál a kýval na souhlas. S Maxem jsem nikdy neměla problémy ale když nebyl ve své náladě šlo to s ním těžko. To má nejspíš po otci. Řekl mi hlásek v hlavě a měl nejspíš pravdu. Max byl zlaté dítě a to nejkrásnější které jsem kdy viděla. Kaštanové vlasy měl trošičku kudrnaté, měl krásné hnědé oči jako čokoládka, nosánek měl také po mě a když se usmíval ukázal své ďolíčky po otci. Maxe jsem převlékla do trika a kraťas. Byl konec jara a začínalo léto a bylo krásné počasí.,, Pojď půjdeme se napapat." Max utíkal do obýváku kde si vzal své oblíbené modré a červené autíčko. Hrál si s nimi kdekoliv kde šlo. Mezitím co si Max hrál na zemi s autíčky, jsem se snažila na autíčka nebo dokonce na Maxe nešlápnout. Neměla jsem to srdce říct Maxovi aby odešel z kuchyně a šel si hrát jinam.

,, Dáš si chleba s marmeládou.?" věděla jsem že to k snídani má rád. Jeho očka se hned rozzářila.,, Ano, ano posím." vyskočil z podlahy a ručičkami začal prosit. Pohladila jsem ho.,, Neboj se dostaneš. Běž uklidit autíčka a sedni si ke stolu, prosím." Max vyletěl jako neřízená střela. Než jsem se stačila otočit seděl už u stolu a poslušně čekal na snídani.,, Dáš si čaj k tomu.?" kýval tak jsem mu nalila vlažný čaj do hrníčku s autíčky. Byl jimi posedlí. Na stůl jsem mu dala talířek s chlebem a jeho oblíbenou meruňkovou marmeládou. K tomu dostal slíbený čaj. Dala jsem mu pusu do vlásku a nechala ho v klidu najíst. Já sama jsem si udělala kafe a z lednice si vzala jogurt. Sedla jsem si ke stolu, seděla jsem naproti Maxovi který se ládoval. To že byl ulepený komentovat radši nebudu. Některé maminky by se zlobily že jejich dítě je celé ulepené ale je to dítě. Když jsme oba dojedli, Max si šel hrát na gauč v obýváku kde koukal přitom na pohádky. Dokázal se zabavit sám což bylo někdy dobře.,, Maxi hraj si tady a sleduj pohádky, já jdu zabalit nějaké ty věci." Max mi nevěnoval moc pozornosti protože přeci jenom hračky a pohádky jsou lepší než to co vám máma říká. Kýval ale myslím že mě stejně nevnímal. Balení mi zabralo chvilku protože vše už bylo zabalené ale musela jsem zabalit pár maličkostí. Samozřejmě že nesmím zapomenout na autíčka a Sammyho. Nechala jsem mu ještě nějaké hračky aby si měl s čím hrát. Až usne odpoledne, tak mu všechny zabalím. Tenhle byt je v pronájmu takže s tím není velký problém. Majitel už ví o stěhování takže není problém odejít. Vrátila jsem se za Maxem který ležel na gauči a koukal na pohádku. Hodiny ukazovali skoro 12 hodin dopoledne.,, Zlato pojď, půjdeme si dát oběd ať máš plné bříško." zavolala jsem na něj a Max už chtěl jít už do kuchyně ale zastavila jsem ho.,, Nejdřív si ukliď ty hračky. Pak můžeš jít papat." nenechal se pobízet a vyběhl k hráčkám které uklidil. Já mezitím vypla televizi a společně jsme vyrazili do kuchyně. Ohřála jsem nám rýží s omáčkou. Nikdy jsem nebyla profesionální kuchař ale kvůli Maxovi jsem se to musela naučit. U oběda si něco brebentil ale nechala jsem ho. Alespoň nebylo ticho při obědě.