Osudná noc

4. kapitola

Myslím že moje srdce přestalo bít. Polilo mě horko a nevěděla jsem co dělat. Otočila se a uviděla Olivera. Jeho obličeje zmizel úsměv a nahradilo ho překvapený výraz. Nikdo nemohl chápat tuhle situaci a já musela udělat první krok.,, Takže ty jsi ten....Oliver?." Zeptala jsem se sladce a přišla více k němu.,, Jo a ty jsi ta Emily." věděl že si s ním hraju.,, Můj bratr mě pozval, doufám že ti to nevadí. Přinesla jsem ti menší dárek" podala jsem mu ruku abych mu popřála. Přijal jí a já ucítila tu jiskru mezi námi. Jeho dlaň byla příjemná. Soustřeď se!. Okřikl mě hlásek v mojí hlavě. Měl pravdu, musím se soustředit. Nesmí mě rozhodit.,, To je od tebe hezké...Emily." s mým jménem si pohrál na jazyku. Od něj moje jméno znělo jinak ale měla jsem z toho husí kůži. Dárek příjmul a schválně se podíval, co jsem mu přinesla. Nejspíš očekával nějakou kravinu.,, Tak ty whiskey jo."flirtovně se na mě usmál. Byla jsem rozhozená. Nevěděla jsem jak reagovat.,, Nojo, Jacob mi poradil whiskey. Prý jí máš rád" chtěla jsem ho taky vyvést z míry ale moc mi to nejde.,, Rád jí popíjím s někým" mrknul na mě.,, Tak dost hrdličky. Je na čase se bavit" prohlásil Christian a než jsem stihla říct něco o tom že nejsme hrdličky, už mě Christian táhl mezi tančící lidi.,, Co to děláš?!."vyjekla jsem když už jsme byli na parketu. Teda jestli se to dalo označit jako parket.,, Chci si zatančit brouku" chytl mě za ruku a tancoval semnou. Bylo vtipné jak se pohyboval protože už měl trošku alkoholu v krvi. Ale poslechla jsem Chrise a začala s ním tancovat.

,, Můžu tě pozvat na drink?." Zakřičel mi do ucha.,, Jasně." odpověděla jsem a následovala ho do kuchyně.,, Dáš si Colu?."přikývla jsem na souhlas a Colu přijala. Kuchyně byla velká a moderní. Oliverovi rodiče jsou nejspíš hodně bohatí.,, Oliverovi rodiče musí být velmi bohatí."řekla jsem nahlas.,, Tohle není barák jeho rodičů. Tohle je Oliverovo."to mě překvapilo.,, Nevěděla jsem že hokejisté vydělávají tolik."kdybych chtěla dům jako má Oliver, musela bych dřít alespoň 20 let abych si ho mohla dovolit.,, Hokej vydělává hodně ale nedělám to kvůli penězům a troufám si říc, že ani kluci ne. Hokej je můj život a nevím co bych bez toho sportu dělal." bylo vidět že hokej je pro něj opravdu všechno.,, Vím jaké to je." Max byl můj život. Nevím co bych bez něj dělala.,, Opravdu?."zeptal se zvědavě.,, Je tu človíček který pro mě znamená život a udě-" za mými zády se ozvalo odkašlání.,, Sorry že ruším ale Christiane shání tě Elisabeth". Chrisovi se hned rozzářili oči jako malému klukovi. Sice jsem nevěděla kdo je Elisabeth ale asi jeho přítelkyně.,, Emily omluv mě ale El je má přítelkyně. Zatím se měj." rozloučil se a odběhl za ní. Ke mě se ale k mé smůle přidal Oliver.,, Myslím že bychom si měli promluvit, co říkáš zlato." usmál se flirtovně.,, Myslím že není o čem." zavrčela jsem.,, Jsi pořád stejná jako kdysi." pohladil mě po tváři. Raději jsem se podívala na mobil jestli mi někdo nepsal. Měla jsem tam zprávu od matky, kterou mi posílala před 10 minutami:

Emily, omlouvám se že ruším ale Maxovi se udělalo špatně. Nechci tím říct aby jsi musela domů ale hledá tě. Máma

,,Musím jít. " oznámila jsem mu.,, Kampak kotě? Nechceš si zopakovat to co minule?."naklonil se ke mě aby mi mohl do ucha zašeptal.,,Musím říct že jsi byla divoká."olízl mi lalůček. Přejel mi mráz po zádech.,, Myslím že není co zopakovat. Třeba jednou pochopíš co jsi způsobil." řekla jsem a tím jsem ho nechala zaraženého na místě. Musela jsem ale najít Jacoba aby mě odvezl domů. Naštěstí byl tam kde předtím. Byl u kluků a povídal si s nimi.,, Jacobe?."oslovila jsem ho. Ihned se veškerá pozornost přemístila na mě.,, Copak je Emily?."přistoupil ke mě.,, Jde o Maxe. Není mu dobře" bylo mi jedno že to možná praskne. Max byl teď na prvním místě.,, Kdo je Max?"ozval se chladný hlas zamnou. Kdo jiný by to mohl být než Oliver.,, Můj synovec" odpověděl Jacob. Nechtěla jsem vidět obličej Olivera.,, Jacobe? Nemohl bych jet s vámi. Chtěl bych Maxe poznat" ne!Nesměl jet s námi.,, Jacobe prosím pospícháme."nemohla jsem Jacobovi říct že Oliver je jeho otec. Začínala jsem se do toho zamotávat.,, Jasně že můžeš"myslela jsem že Jacoba zabiju na místě. Se všemi jsme se rozloučili a šli k autu.,, To tady ty ožrali necháš samotné ve SVÉM domě?"podotkla jsem jízlivě.,, Mám další domy."mrknul na mě. Radši jsem mlčela a nastoupila do auta na sedadlo spolujezdce. A vyjeli k baráku.,, Neboj Em, Max bude v pohodě" byla jsem nervózní z Olivera. Vždyť ho může poznat! To se nesmí stát. Ale asi tomu nezabráním. Budu zapírat dokud to půjde

Když Jacob zaparkoval u domu nečekala jsem na ně a ihned vyběhla do domu. Zula jsem si boty a šla do obýváku odkud vycházelo světlo. Otec  sledoval televizi ale matka tam nebyla.,, Co je s Maxem?."bála jsem se o něj. Možná nebylo dobré ho nechávat hned s rodičemi. Né že bych jim nevěřila ale máma je máma.,, Jsou ve vašem pokoji. Připravil jsem ho abyste dneska v něm mohli spát." byla jsem vděčná za to co udělal.,, Děkuji tati."musela jsem zmizet protože jsem slyšela hlavní dveře jak se otevírají. Raději jsem odešla za Maxem. Došla jsem k pokoji, který teď patřil mě a Maxovi. Potichu jsem otevřela dveře. Lampička na stolku byla rozsvícená.,, Maxi" zašeptala jsem. Matka měla v náručí Maxe a utišovala ho.,, Mamí?"hledal mě. Matku jsem pozdravila a hned si k nim přisedla. Max šel ihned ke mě do náruče. Byl unavený, to bylo na něm vidět.,, Děkuji mami že jsi ho pohlídala."vážila jsem si toho.,, Neděkuj holčičko. Bylo to to nejmenší co jsem mohla pro něj udělat. Dvakrát ale zvracel ale nevypadá to že by měl znova" a s tím odešla.,, Asi jsi něco špatného spapal." pohladila jsem ho po vláskách.

,, Asi jo." pípl.,, To je dobré, jsem tu s tebou."obejmula jsem ho.,, Máš tatínka mamí?."zeptal se. Nevěděla jsem jestli mu můžu říct pravdu. Lžu mu a teď asi nejvíc.,, Asi jsem ho našla." jemu se rozzářili očíčka.,, Opravdu maminko?"byl zvědavý.,, Jak vypadá?. Je stejný jako já?. Je tady?."ptal se na různé otázky. Jsi skoro celý po něm, řekl hlásek ve mě.,, Časem ti ukážu tatínka." kdybych věděla že stojí ve dveřích neřekla bych to.,, Ahoj Maxi" vylekal mě. Byl to Oliver.,, Ehm?"Max na nové lidi reaguje jinak. Na rodiče ani né protože je znal. Oliver se ani nezeptal a sedl si k nám.,, Copak je kamaráde"najednou to byl jiný člověk.  Choval se k němu jinak. Hezky se k němu choval.,, Bolí mě bšíško. Ty si můj tatínek?." V Oliverovích očích hledal naději. Až když si ho Oliver celého prohlédl zarazil se. A sakra! Poznal ho!

Ahoj! Vítám vás u nové kapitoly po několika týdnech a doufám že se líbí. Nejsem velký spisovatel tak snad tento příběh není špatný. Doufám že to dává smysl. Zatím!