Osudná noc

3. kapitovala

Jacob si přisedl ke mě.,, Tak na nás a další nové zážitky." přiťukli jsme si a upili trošku.,, Kde má vlastně Max otce?."zeptal se. Trochu jsem se styděla za to odpovídat protože mě lidi odsuzovali kvůli tomu.,, Víš, poznala jsem se s jedním klukem v baru. Pozval mě na pár skleniček. Byli jsme už ožralý a prostě vyspali jsme se spolu. Ochrana nás v tu dobu nenapadla a když jsem se vzbudila už tam nebyl. Našla jsem jenom papírek kde bylo že se mu to líbilo a že jsem byla úžasná. O pár dní později jsem zjistila že jsem těhotná. Nechtěla jsem na potrat. Neměla jsem to srdce ho zabít. Nebylo to jednoduché ale zvládli jsme to spolu. Maxův otec ani neví že Max existuje. Nic o sobě nevíme." povzdechla jsem si.

,, Max by chtěl svého otce ale nic o něm nevím. Byl to jen úlet pro nás ale vnikl z toho Max. Nelituji Maxe, nemůže za to." Jacob mě pohladil po zádech. Byl tu pro mě.,, Věřím že to muselo být těžký. Postavila jsi se k tomu správně. Sice jste fakt debilové že jste to dělali bez ochrany." pokáral mě Jacob. Měl na pro právo. Ochrana měla být na prvním místě a to že jsme byli opilí nás neomlouvá.,, Já vím a neomlouvá nás to ale když se narodil Max. Můj život se zlepšil. Né že by byl předtím můj život špatný ale prostě Max mi do života přivedl tu jiskru, která mi chyběla." usmála jsem se.,, To věřím, ale radši změňme téma. Vidím že ti není příjemný o tom mluvit." pochopil mě Jacob. Vždy dokázal z lidí vyčíst. Cenila jsem si toho. Kývla jsem na souhlas. Jacob pokračoval..,, Zítra jdu na jednu párty. Bude tam pár kluků z týmu. Oliver slaví 28. narozeniny, tak můžeš jít semnou." nabídl mi. Asi jsem se zapomněla zmínit že Jacob od svých 16 hraje hokej. Hrozně moc ho to baví a já s rodiči ho vždy podpořila. Kluci z jeho týmu neznám. Protože Jacob hrál za za starší žáky v málo známém klubu. Zaujal manažera Chrise Druryho z New York Rangers, a Jacob se poté dostal do týmu. Já sama nesleduju média ani sport takže nevím jak je na tom můj bráška.

,, Dobře, ale nevím jestli máma s tátou budou rádi že hned druhej den mizím pryč. Přeci jenom jim nechám celej večer na krku Maxe." promluvila jsem po dlouhé chvíli kdy jsem přemýšlela.,, Myslím že rodičům to vadit nebude. Znají Olivera, je to sice někdy pořádnej čurák co se týká toho jak se chová k holkám. K dětem má úplně jiný přístup. I k holce se dokáže chovat hezky ale spíš jí má do postele." takový kluci se mi hnusili. Hlavně že ty jsi se vyspala s náhodným klukem. Promluvil hlásek v mojí hlavě a tentokrát měl pravdu.,, Takový kluky nemám ráda a nezačala bych si s nimi nic. Tihle kluci nemají city." řekla jsem ledabyle.,, Oliver je má, jen je nedává najevo. Ale teď bych řešil důležitější věc." věděla jsem na co narazí.,, Jo to asi jo." napila jsem se ze své sklenky.,, Chtěl bych se v první řadě omluvit za mé chování k tobě. Byl jsem mladej puberťák a vím, že mě to neomlouvá. Měl jsem tu pro tebe být když ti bylo nejhůř ale místo toho jsem byl bezcitnej čurák. Omlouvám se ti za všechno, a chtěl bych ti vynahradit ty roky, kdy jsem tu pro tebe nebyl." napil se ze své skleničky a měl pravdu. Bylo načase zakopat válečnou sekeru. Bylo načase se usmířit a vynahradit si ty roky.,, Odpouštím ti." přitulila jsem se k němu a leknutím sebou trhla, jelikož venku začala být bouřka. Sama jsem se od malá bála bouřky. Vypila jsem své víno.,, Musím se vrátit za Maxem. Sám se bojí bouřek. Pokud se probudí a zjistí že tam nejsem začne brečet." tohle měl Max po mě.,, Děkuji ti za večer ale už musím." zvedla jsem se z gauče a odešla do kuchyně odnést skleničku.

,, Em?."oslovil mě Jacob a stál u dveří v kuchyni.,, Hm?" otočila jsem se k němu.,, Nebude vám vadit když si dám matraci do mého pokoje? Lehnu si k vám abych vás měl na dohled." měl o nás strach. Choval se jako kdyby byl Maxův otec a přitom to byl jeho strýc.,, Dobře to bude asi lepší, ale teď už opravdu musím." venku začala bouře brát na síle.,, Samozřejmě jen běž, za chvilku přijdu." přikývla jsem a už jsem spěchala za Maxem. Jako bych to neříkala, Max se začal vrtět a začal se budit.,, Pšššt zlato, jsem tady." přispěchala jsem k Maxovi. Chtěla jsem aby zase usnul ale už se probudil.,, Mamí?." ozval se rozespalý Max.,, Jsem tady broučku, pojď vezmu tě do postele." vzala jsem Maxe do náručí a položila ho do postele. Neměla jsem u sebe oblečení na převlečení a tak si půjčila Jacobovo triko.,, Mamí?." Max byl ospalý ale bouřka ho probrala. Lehla jsem si k němu do postele a Max mě objal, aby se cítil v bezpečí. Rukama jsem ho objímala.,, Příjde za námi strejda ano?." Max přikývl a ležel. Věděla jsem že teď neusne. Vždy měl z bouřky hrůzu jako já.