Bylo, nebylo...

Díl čtvrtý

"Nejlepší přítelkyně..."

Toto je asi nejdelší díl, který jsem zatím napsala. Neustále jsem to chtěla někde ukončit a pořád to nešlo... Nu co se dá dělat? :)

Draco sešel několik pater do sklepení a došel do zmijozelské společenské místnosti. Několik studentů sedělo okolo kulatého stolu a hrálo Řachavého petra, ale jinak zela místnost prázdnotou. Po prohraném zápase to nikdy nebylo jinak. Každý byl zalezlý a vstřebával tu potupu po svém. Draco si svlékl svetr, odhodil jej na koženou pohovku a posadil se, pohodlně se opřel a slepě koukal do plamenů zapáleného ohně v krbu.

Políbil ho.

Políbil Harryho Pottera.

A on mu polibek oplácel!

Sladký Merline...

"Vypadáš zamilovaně, zlato." ozvalo se naproti němu. Zvedl pohled a spočinul na Pansy, sedící na protější pohovce. Pousmál se, přestože byla Pansy jedna z nejprohnanějších čarodějnic, které znal a ano, počítal i tetičku Bellatrix, měl ji rád.

"Ani omylem." řekl a otočil se ke schodům, odkud se ozval Traversův rozzuřený hlas.

"Aach, mistr chytač dorazil. Člověk by řekl, že když ti tu teče do bot a většina z nás by tě nejradši viděla na dně Černého jezera, budeš se snažit. Já tě vzal do týmu, abych ti pomohl a ty se necháš Potterem zase převálcovat!"

Draco se na svém místě pohodlněji uvelebil, založil ruce na břiše a znuděně sledoval Traversovo rozčilené poskakování.

"Zmlkni idiote!" zasyčela Pansy, stoupla si a došla před zmijozelského kapitána. "Kdo má v hlavě mozek, ví, že kdyby nebylo Draca, převálcoval by vás Nebelvír během několika vteřin. Vážně si myslíš, že jste se ve hře udrželi díky tvým vynikajícím kapitánským dovednostem? Nebýt toho, že ostatní znají Dracův styl hry a jeho taktiku, kterou používali i dneska, tak jste si vůbec neškrtli. Buď rád, že máš v týmu alepoň jednoho slušného střelce, protože jen díky Blaiseovi jsme neskončili na nule, ty ubožáku." Pansy nikdy na nikoho nekřičela, moc dobře znala účinek svého opovržlivého tónu a uměla ho dokonale využít. Ve zmijozelské společenské místnosti bylo hrobové ticho, přestože Traversovo prvotní hulákání přilákalo většinu osazenstva. Nikdo z nich však nechtěl Pansy čelit.

"Vlastně je mi tě docela líto, ty se tolik bojíš názoru tvého milovaného Theodora, že si mu podřídil i sestavení letošního týmu, ale něco ti povím, Traversi. Theo už holku má a ty, přesto že si baba, máš do holky hodně daleko." ušklíbla se potom. "A vy všichni byste měli Dracovi klečet u nohou, protože on je ten, kdo se postará o to, aby se to tu neskácelo, jako domeček z karet." dodala pak a rozhlédla se po ostatních Zmijozelech.

Draco to vše pobaveně sledoval a opět byl jednou rád, že má Pansy na své straně. Zvedl se a s pohledem upřeným na zmijozelského kapitána došel až k němu.

"Tohle," ukázal na kapitánský odznak na Traversově hábitu. "...si nezasloužíš. Ode dneška je opět můj." řekl a strhnul odznak z Traversovi hrudi. Pevně ho sevřel v dlani a otočil se směrem, kde stál Theodor Nott. "Má s tím někdo problém?" zeptal se potom.