Život v dříve obyčejném městě plném bytostí které by měli existovat jen v pohádkách.
Předem se omlouvám za všechny chyby a věty co nedávají smysl.
! nemusí se shodovat se seriálem !
Přikázala mi Freya a ukázala doprostřed kruhu z nějakých bylinek.
,, Nebude to bolet, že ne? "
Začala jsem panikařit.
,, Když budeš spolupracovat a necháš mě podívat se do tvé mysli, tak by nemělo. "
Polkla jsem a lehla si do toho kruhu.
...
Zrychleně jsem dýchala, byla jsem unavená a mokrá od potu.
,, Nemůžeme už přestat. "
Zašeptala jsem a zoufale se podívala na Freyu.
,, Snažím se Ronnie, ale něco brání tvoje vzpomínky, nemůžu se k nim dostat. "
,, Jsi přece nejmocnější čarodějka, jakto, že se jí nemůžeš dostat do hlavy?! "
Zařval netrpělivý Klaus. Obě dvě jsme ho vraždily pohledem a Freya se potom otočila zpátky na mě.
,, Zkusíme to ještě jednou, třeba se to konečně povede. "
Vzdychla jsem a zase si lehla.
Zavřela jsem oči...
...
Pomalu jsem otevřela oči. Jakto, že ležím v posteli?
Než jsem se stihla vzpamatovat, někdo vrazil do dveří.
Klaus chodil naštvaně sem a tam do místnosti.
,, Co se- "
,, Mlč! "
Zařval na mě a odešel. Párkrát jsem zamrkala.
Protočila jsem očima a zvedla se s postele.
...
-O DVA MĚSÍCE POZDĚJI - (přibližně)
Vzbudila jsem se a rychle jsem se běžela připravit. Dneska jdu s dětma do Zoo.
(Autorka má velice nudný a divný život)
Za tu dobu co jsem v New Orleans se ze mě stála něco jako vychovatelka dětí, ze školky. Školka tu není, ale...
První jsem si začala hrát s dětma aby se bavili a já se nenudila. A teď je to něco jako moje práce, ale dobrovolná. Děti postupně vyzvedávám každé ráno a cestou občas najdu nové.
Ano, v New Orleans jsou děti. Některé nejsou úplně lidi, ale snažím se aby se chovali všichni k ostatním sobě rovni.
A dneska si uděláme výlet do Zoo. Usmívala jsem se a začala si tančit v koupelně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem seběhla ze schodů, tak mě někdo zastavil.
,, Klausi? "
,, Kam si myslíš, že jdeš?! "
,, To tě nemusí zajímat, skoro dva měsíce tě to nezajímalo. Tak proč tak najednou. Začal si se chovat jako bych neexistovala od té doby, co Freya nenašla v mém snu tu věc co hledáš! Já nejsem věc se kterou si hraješ a zajímá tě, jenom když něco potřebuješ! "
Klaus se na mě díval a nic na to nedokázal říct.
Usmála jsem se na něj a prošla kolem něj pryč.
...
,, Ronni! Ronni! "
(představte si, že je to malé dítě, které neumí pořádně mluvit...)
,, Co se děje? "
,, Já nemůzu nikde najít toho hlocha, likala si ze tu bude! "
,, Vážně nikde není? "
Zeptala jsem se ho jemně a s dalším dítětem v náruči jsem šla k němu blíž.
Měl pravdu, když jsem tam došla, nikde žádný hroch nebyl.
,, Nevím, možná je někde zalezlý vevnitř. "
Když jsem se koukala do levého rohu výběhu, byla tam spálená tráva a ještě trochu popela.
Proč by něco pálili v hroším výběhu. Na sekundu mě napadlo, že to bude ta věc o které se mi zdá. Hned jsem ale zavrtěla hlavou a pokračovala s dětma někam jinam. Proč by ta věc měla mít něco společného s hrochama.
Vzdychla jsem, asi s tý původní rodiny už začínám blbnout.
