Lockwood twin | Klaus Mikaelson

4.kapitola

Mlčela jsem.
Klaus vydechl.

,, Chtěl bych se tě na něco zeptat a potřebuju, aby si mi odpověděla upřímně."

Trochu jsem se tě otázky bála.

,,Jakou?"

Přišel ke mě blíž a pohladil mě po tváři.

,,Myslíš, že by se někdo někdy dokázal zamilovat do někoho jako já? Já víš snažil jsem se změnit několikrát-"

,,Proč?"

,,Co?"

,,Proč jsem chceš kvůli někomu měnit? Jestli tě někdo miluje tak tě nechce změnit, miluje tě takovýho jaký jsi. Ty nejsi vlastně ani zlý nebo tak, jsi jen zlomený."

,,Cože? Počkat já nejsem zlomený!"

,,Neříkám že je to špatně Klausi, každý si prožil něco."

Klaus mlčel.

,,Tvůj proslov o lásce byl sice hezký, ale možná by jsme se měli vrátit do reality."

,,Ty snad nedokážeš to svoje ego vypnout ani na minutu!"

,,Stejně si mi neodpověděla na otázku."

,,Přestaň odbíhat od konverzace."

,,To ty si začala odbíhat od konverzace ne já."

Povzdechla jsem si a podívala se mu do očí.

,,Nevím, ale jestli jsi se do někoho zamiloval měl bys mu to říct."

Klaus mě pozoroval bez známky po nějakých emocích. Začala jsem se cítit nepříjemně.
Po asi další minutě mi zazvonil mobil byl to Tyler.

Než jsem to stihla zvednout Klaus udělal ještě krok blíž ke mě.

,,Nezvedej to."

Nechápala jsem proč bych neměla. On je opravdu zvláštní a taky úplně jiný než ostatní.

,,Prosím."

Šeptl tak, že jsem ho neslyšela skoro ani já.
Položila jsem to.

V tu chvíli se mi Klaus zadíval do očí. V jeho očích jsem najednou neviděla hněv, namyšlenost nebo něco takového. Teď jsem v nich viděla spíše bolest.

,,Nechceš si se mnou třeba o něčem promluvit nebo tak něco."

Zašeptala jsem.
Klaus se na mě malinko pousmál a obejmul mě.

Ležela jsem vedle Klause v jeho posteli, oblečená. A poslouchala jak mi o sobě vypráví snad úplně všechno. Teda všechno co o sobě věděl on sám. Dozvěděla jsem se o Mikaelovi, jeho přeměně na upíra, o tom že rád maluje a o svých sourozencích.

,, Občas se cítím strašně zvláštně?"

,,Jak zvláštně?"

Zeptala jsem se ho.

,,Moc to neumím popsat. Cítím se neúplně, jako kdyby mi něco pořád chybělo, část mě.
Myslel jsem že až se konečně stanu hybridem budu spokojený, budu mocný, budeme s rodinou po hromadě a všechno bude dobré, že ta část která mi chybí je ten vlk."

Pohladila jsem ho jemně po ruce.

,,Určitě jednou najdeš část sebe, jen musíš čekat."

,,Musím?"

,,Jak to myslíš?"

Usmál se na mě a chytl mě za mou ruku. Když se mě dotknul bylo to tak zvláštní, ale příjemné.

,,Co když jsi to ty?"

Zarazila jsem se.

,,Já to nemůžu být a taky jsem sestra Tylera."

,,Hmm."

Klaus se vyhoupl nade mě a rukama se zapřel u mojí hlavy.
Pomalu se ke mě začal přibližovat, až mezi našimi obličeji byla jen malinkatá mezera.
Klaus se mi koukal do očí jakoby se z nich snažil něco vyčíst.
Pomalu jsem se nadechla, že mu něco řeknu, ale v tu chvíli byli jeho rty na těch mých.
Polibek jsem mu po chvilce opatrně vrátila.

Za chvíli to nebyli už jen nevinné polibky, ale Klaus mě vášnivě líbal na rtech.

Najednou mi došlo co se děje.

Rychle jsem se odtrhla a shodila ze sebe Klause.

Než se Klaus stihl vzpamatovat už jsem stála na nohou.
Klaus se na mě zaraženě díval a stoupnul si.

,,Co se stalo?"

Zeptal se a už stál přede mnou.

,,Já nemůžu."

,,Co nemůžeš?"

,,Nemůžu se s tebou líbat, ani bych tu vlastně neměla být a-"

,,Já to nechápu, proč?"

,,Nemůžu se zamilovat já-"

,,Ty si myslíš, že tě miluju?"

Zarazila jsem se. Myslela jsem, že to myslí vážně. Ne že jsem nějaká jeho hračka.

,,Já, teda jo trochu jsem si to myslela. Nebo vlastně víš co ostatní mají pravdu."

,,No jo, to jsem celý já Klaus Mikaelson bezcitný hybrid, který zabíjí nevinné lidi!"

,,Klausi já-"

Nestihla jsem ani nic doříct a Klaus otevřel šuplík a hodil po mě klíč.

To snad nemyslí vážně.

,,Máš klíč tak už můžeš odejít."

,,Klausi."

,,Co ještě potřebuješ."

,,Tak jsem to nemyslela, promiň."

Přišla jsem k němu a obejmula jsem ho.
Chvíli byl překvapený, ale pak si mě k sobě přitáhnul ještě víc a opřel si bradu o mojí hlavu.

,,Proč se nechceš zamilovat?"

,,Vlastně nevím, všichni se stejně pořád hádají podvádějí a tak. Asi se toho bojím."

,,Aha."

,,Neříkej to."

,,Co nemám říkat?"

,,Když řekneš aha, tak to zní jako, že tě to nezajímá nebo nudí."

,,To není pravda, mě to zajímá."

Zvedla jsem hlavu a usmála jsem se na něj.

,,Mohl by jsi mi prosím půjčit něco na spaní, chtěla bych se osprchovat."

,,Jo jasně."

Klaus mě pustil a šel ke skříni.
Podal mi jedno jeho tričko a já šla do jeho koupelny a pro jistotu jsem se zamkla.
Sice mu důvěřuju dřív než předtím, ale pořád je to Klaus.

Když jsem vylezla z koupelny Klaus chodil po pokoji a s někým docela naštvaně telefonoval.
Když mě uviděl usmál se na mě úsměv jsem mu oplatila a šla jsem za ním.
Klaus mi dal pusu na čelo a já si šla sednout na jeho postel.

Přemýšlela jsem jestli je Klausovi doopravdy něco cítím a on ke mě.
Najednou Klaus něco zakřičel do toho telefonu a já sebou cukla.
Klaus si toho všiml, sedl si na postel, přitáhl si mě k sobě a začal mě hladit ve vlasech.

,,Klausi?"

,,Děje se něco?"

,,Ne, já jen mohla bych spát s tebou bojím se spát sama v pokoji v tomhle domě."

Klaus se jen pousmál a stáhnul mě k sobě pod peřinu. Když mě objal cítila jsem se konečně v bezpečí a po chvíli usla.

...

(Editováno: 26.4. 2023)