Průvodce po galaxii (DW)

Druhý Stín

/ Další pokračování je tu. Dnešní díl je opět velmi krátký za což se Vám moc omlouvám. Pokusím se Vám to příště vynahradit. Tentokrát tento díl věnuji EměZuno která mne podporuje už od samého počátku. Děkuji moc za podporující komentáře a za Váš čas, který jste si pro mou povídku našli. Jo a ještě jsme dosáhli 200 shlédnutí což je fantastické! Tak jdeme na to./

Začala jsem si představovat to prapodivné dítě a ano v mé hlavě vzniklo něco podobného:
Ne nedělám si legraci a ani nejsem žádný magor, opravdu jen mám trochu bujnou fantazii.
" A odkud jste ještě nikdy jsem vás tady s TARDIS neviděla?!"
" No pocházím celkem z velké dálky."
" A odkud?"
" Samé otázky, není čas ztrácet čas, jsem tu za nějakým účelem a tak to tu pořádně prošmejdíme" Zvolal Doctor
Pohlédl na zem a pak na mne a celé to znova zopakoval v jeho očích se objevil strach.
" Co se děje?"
" Tvůj Stín"
" Co by s ním mělo být?" Pohlédla jsem na stín bylo brzy ráno, skoro ještě tma a vedle cesty stáli lampy.
" Jsou dva!" poté si něco začal zamyšleně mumlat o nějaké Vashtě neradě jako by dva stíny dával za vinu právě ji.
" Kde máte knihovnu?"
" Knihovnu?" začala jsem pochybovat o tom zda se mi tohle nezdá, ale i zároveň jsem projížděla mapu našeho městečka.
" Tamtudy." ukázala jsem na tmavou uličku.
" Ne tudy nepůjdeme!" Prohlásil. "Musíme jít pouze po světle" dodal a rozhlédl se po okolí.
" Tak dobře ale kudy jinudy?"
Doctor opatrně přeskakoval z jednoho světla na druhé. Každou chvílí se z jeho směru ozval výkřik, křičel když se mu čistě náhodou podařilo jen palecem dotknout se stínu.
Flegmaticky jsem za nim pokračovala a šlapala jsem na tmavá místa a potají jsem se mu smála když mě varoval " Musíš být opatrná, stín ne, světlo ano...chápeš?" Nejraději bych mu odpověděla že nechápu ale nechtěla jsem tu dělat takle po ráno povyk.
" Co by se podle tebe mělo stát kdyby jsem šlápla do stínu?" Šibalsky jsem zamrkala.
" To radši ani nechtěj vědět." Odpověděl ale nic dalšího nedopověděl a pak si zase začal něco šuškat o té Vashtě neradě.
Pozorovala jsem jak vedle mne Doctor skákal jak nějaká antilopa.
" Doktore? Co je na tom mít dva stíny?"
"Myslíš si že mít dva stíny je dobré?" Odpověděl na mou otázku otázkou a ani se nepootočil.
" Mě to přijde naprosto normální."
" Proč si to myslíš?" zastaví se.
" No když je více jak dva světelné zdro-"
"Proč? proč mě to prostě nenapadlo ve všem vidím hned to nejhorší, taková primitivnost. Proč? Knihovnu už nepotřebujeme! Jdeme do školy!" Zajásal a rozeběhl se.
" Doctore?!"
"Ano Jane?" Zahalekal a zpomalil do kroku.
"Jdete špatným směrem."
Doctor se zastavil otočil se a přiběhl zpět ke mne.
" Veď mne až na konec světa." Prohlásil a vyrazil se mnou směrem Jedličkův ústav (škola).

/ Jak už jsem říkala tento díl byl velmi krátký, ale snad se Vám líbil. Jako vždy jsem moc vděčná za každou zpětnou vazbu. Děkuji za podporu a předem se omlouvám za případné gramatické chyby. S pozdravem vaše Bree/