Průvodce po galaxii (DW)

Chaos na chodbách

Ahoj, tak a po delší době tu máme další pokračování. Snad se Vám bude líbit./

Pomalu jsme se přišourali ke škole a Doctor mi vyprávěl všelijaké příběhy, občas jsem uvažovala jestli někde nemá vypínač. Většina věcí co řekl zněla tak že by si je nepřipraveně vymíšlel. Asi se moc díval na sci-fi pořady. Jsem, ale ráda, že jsem ho potkala. Moc přátel jsem si v životě nenašla a tak se i bláznivý přítel hodí.

Školu jsem stihla jen tak tak. Skočila jsem do šatny a Doctor nebyl nikde. Nejraději bych šla hledat ale za asi tři minuty mi měla začít dvouhodinovka matematiky.

Doběhla jsem do třídy a vyhodila učebnice na stůl, všichni spolužáci si pravděpodobně ani nevšimli že jsem přišla. Což mi vyhovovalo, alespoň jsem byla uštědřena určitým fórkům.
Po příchodu profesorky Frausové ve třídě nastal klid.
Profeorka začala vyprávět o tom že matematika nejsou jenom čísla.... o tom co je Parabola, Hyperbola, Elipsa a Kružnice... a další nesrozumitelné výrazy.
Pravděpodobně by nikdy nezkončila kdyby celé vyučování nevyrušil řev na chodbě. Čekala jsem kdy mi prasknou bubínky.

Profesorka se nejdří vsnažila pískot přehlučit svým hlasem, ale po chvilce to vzdala.
Rozhodla se že se vydá zjistit jaký z nezbedných žáků se opovažuje vyrušovat hodinu.

"Netušíš kam mohla na tak dlouho zmizet?" Zeptala se Wendy která seděla vedle mne.

Wendy byla asi jedna z nejnormálnějších osob, které jsem kdy poznala.
"Opravdu nevím, ale jestli se do nějaký doby asi se z tohohle rámusu dočista zblázním" Odpověděla jsem a přitiskla si ruce na uši.

Rámus na chodbě asi po osmi minutách ustal, ale učitelka se stále nevracela. Pravděpodobně potkala Doctora a snažila se ho vyhnat ze školy. S jejími oblíbenými slovy: " Škola není žádný holubník aby jste si tu mohli poletovat kde chcete. A navíc vy neste student... vy jste se dočista zbláznil" Dokážu si to živě představit jak Frausová se snaží Doctora vyhnat, zatímco Doctor tvrdohlavě vrtí hlavou a nenechá se ničím vyvyklat.
Byl by to vtipný střet, škoda že se ho nezúčastím.

Uběhlo dalších deset minut
A Frausová se stále nevracela. Celá třída to vzala velmi pozitivně využili zadní část třídy a snažili se tancovat čaču. Někdy bych zakázala takovým lidem chodit do tanečních, nejen že dupali, tak až opadává omítka, ale neuvěřitelně u toho řvali. O proti tomu se zvuk, který byl na chodbě stal jako balzám pro uši.
Nechala jsem třídu být třídou a pomalu se vkradla na chodbu, která se zdála stejně nezajímavá jako vždy. Wendy na mne poočku koukla ale nerozhodla se mne následovat. Pomalu jsem procházela okolo dveří ostatních tříd když v tom přede mnou zaznělo ohromná rána a zvuk jako by se něco obrovskou rychlostí blížilo. Můj instinkt mi řadil abych se co nejrychleji někam schovala. Na poslední chvíli jsem vtrhla do dveří jedné z nejbližších učeben, kde na mne čekalo nemilé překvapení hledělo na mne nejméně tucet prváků a profesor Chocholka který si mne měřil pohledem a udiveně na mne hleděl.
Celá třída jako by najednou zpozornila a žáci kteří se rozhodli svou hodinu Geografie připsat si mnuli oči a snažili se zaostřit na mne.
" Tak nejdříve by jsi měla asi pozdravit a pak nám pořádně a srozumitelně vysvětlit co tě přivedlo k tomu aby jsi nám vtrhla do výuky." Profesor se ušklíbl nad radostí z toho, že mne vidí v rozpacích.
Občas jsem si rikala že se v tom asi učitele vyžívaj.
" No...já...totiž.." nevěděla jsem co odpovědět " Já jsem si totiž spletla třídu." zalhala jsem.
Pro celý první ročník jako bych už nebyla zajímavá a ospalci si už zašle lehlo na lavice a začali poddřimovat.
Vyšla jsem celá spocená z učebny a vydala se dal po chodbě. Už už jsem zabývala do jižního cípu budovy a někdo do mne narazil. Překvapení pro mne bylo že to nebyl kdo ale co omylem jsem totiž narazila do ohromné policejní budky která se nějakým nevysvětlitelným způsobem dostala do středu chodby. Obešla jsem tu velkou modrou bednu a následovala ve výpravě za ničím. Ano říkám za ničím protože jsem vlastně nic nehledala, jenom jsem využila situace a vyrazila po stopách Frausové.
Krok co krok jsem měla dorazit k východu v jižní části budovy když jsem opět do něčeho narazila. Upadla jsem na zem a prohlédla směrem vzhůru abych zjistila co mne přimělo k cestě na podlahu. Nade mnou se tyčila muže. Trochu se mi Motala hlava a tak jsem chvilku uvažovala zda to nejsou dva muži tedy spíše nějaká dvojčata. Obraz se nakonec usadil a spatřila jsem Doktora jak mi podává ruku a přitom se směje.
" Jaké nečekaně setkání." podotkl a upravil si motýlka kterého měl nakřivo.
" Láska si na tebe stěžovala že jsi ji napadla a chudák mi celou minutu brečela a ptala se jestli nemá poškrábaný lak. Musel jsem ji pak utěšit a to mi taky chvilku trvalo!?"
" A z toho vyplívá co?"
" Nevím, nechci to tedy spíš říct." Přiznal a sklopil pohled.
Prohlédla jsem na něj a další informace už slyšet nechtěla.
" A jak jsi si užil pár minut ve škole?" zeptala jsem se a šibalsky na něj mrkla.
" No, řekl bych že tu máme zajímavý případ, tedy s tímhle druhem jsem se osobně ještě nikdy nesetkal."
Když v tom ho přerušil silný řev, velmi podobný tomu kvůli kterému se Frausová vydala na procházku.
" Co to bylo za zvuk?" Zděsila jsem se.
Doctor vytáhl s kapsy takovou divně tvarovanou tyčku a začal s ní pípat všude možně.
Do toho si ale všiml že na něj udivene hledím a tak prezidenta zvuk pipani začal vysvětlovat.
Polovině věci co říkal jsem nerozuměla ale dozvěděla jsem se že ta vecička co drží v ruce je sonický šroubovák a že to má něco spojeného s vlnovými frekvencemi.
Po chvilce sonikovaní se vydal beze slovně chodbou a já abych si nenechala ujít dobrodružství jsem vyrazila za ním.

/Pokud se vám příběh líbil můžete mne podpořit sdílením či hlasováním:D Moc a moc za vše děkuji, jo a psala jsem to na cestě v autobuse tak se moc omlouvam za překlepy i dramatické chyby.
S pozdravem Bree/