Patříme k sobě

Tom

Zasranej odpadkáč. To nemá na práci nic lepšího než balit mojí Kat. Čistě teoreticky ještě není úplně moje, ale už delší dobu si to přeju. Kat asi musí být úplně mimo, když nevidí jak se na ni dívám. Samozřejmě jsem na ní zlej, protože se mi zdá roztomilý, jak vždy zrudne když se naštve. Z přemýšlení o Kat mě vytrhnul
otravný vyzváněcí zvuk mého telefonu. Bon nám všem poslala  zprávu, ať se okamžitě vrátíme zpět do kavárny, prý je to hodně naléhavé. Nakonec jsem se rozhodl, že se vrátím. I přestože mě nezajímá Bon ani její naléhavá záležitost, nepotřebuju víc problémů. A navíc tam bude Katherine. Mohl bych se jí omluvit, ale neudělám to.

S povzdechem jsem znovu vkročil do kavárny. To místo fakt nebylo nic moc, ještě ani neuklidili ten dort, který Bianca shodila na zem.
Upíři z naší skupiny seděli usazení u stolu, kromě Bon, která nervózně pochodovala sem a tam. Na tváři měla ustaraný výraz, stejně jako všichni... všichni až na Katherine. Ta se zrovna přihlouple usmívala na svůj telefon.
Usadil jsem se na poslední volné místo, vedle Biancy, která se snažila přečíst display Katherininého telefonu.
Bon si odkašlala a spustila: ,,Všem se omlouvám, že jsem vás sem svolala uprostřed lovu, ale máme prob- KATHERINE NECH TEN TELEFON - problém."
Do našeho města před chvílí dorazila skupina čarodějů. Vědí o tom, že tu žijí upíři a chtějí nás vyhladit."
Nenápadně jsem se podíval na Katherine. Zatímco ostatní šokovaně lapali po dechu, ona s Biancou se na sebe jen podívaly takovým tím výrazem, který uděláte, když zrovna zjistíte, že budete psát test z matiky. Chápal jsem, proč je to moc netrápí. Vyhladit nás chtěl někdo pořád. Otráveně jsem obrátil oči v sloup. Kvůli tomu jsem se musel vracet?
,,Tentokrát je to vážné! Jsou vycvičeni, připraveni a neměli byste to brát na lehkou váhu!" řekla naštvaně Bon a sjela mě, Katherine i Biancu naštvaným pohledem.
Bon začala vykládat něco o bezpečnosti a ja jsem se přes Biancu naklonil ke Katherine.
,,Vymazala jsi mu paměť?" zašeptal jsem obzvlášť potichu, nestojím o další významné pohledy Bon.
Katherine na mě na chvíli upřela modré oči a pak se pohledem vrátila k Bon a předstírala, že dává pozor.
Za tu dobu co Katherine znám, jsem si už stihl všimnout, že nikdy nedává pozor. Vždy má takový zasněný výraz a občas jí slyším, jak vypráví své příběhy Biance.
Jasně, je to dost divný, ale mám pocit, že ji znám, i přes to, že se s ní nebavím. Prostě umím dobře číst v lidech.
,,Ty mě ignoruješ?" zašeptal jsem. Katherine dál upřeně sledovala Bon.
,,Očividně ignoruje." uchechtla se Bianca a odstrčila mě zpět na mou židli.
,,Takže... opravdu pečlivě kontrolujte, jestli jste jim všem vymazali paměť. Zkrátka si dávejte pozor, abyste dodržovali naše pravidla, nevím co víc říkat." dokončila Bon svůj velice záživný výklad, který jsem zapomněl poslouchat.
,,Jako by nás pravidla mohla uchránit před čaroději." ozval se Tony.
Upřímně by mi ani nevadilo, kdyby čarodějové dostali zrovna jeho.
,,To samozřejmě nemůžou, ale když tu budeš pobíhat a zabíjet náhodné lidi, asi to taky úplně nepomůže." řekla Bianca.
,,To jsem nikdy neudělal." namítl Tony ublíženě.
Cítil jsem na sobě Katherinin odsuzující pohled. Vždyť jsem toho pablba stejně nezabil!
,,Tak jo vážení, už jsem vás o všem informovala, tak si běžte po svých." řekla Bon a prostě odešla.
Kat se zamyšleně otočila na Biancu a zeptala se: ,,Co je to vůbec za jméno Bon?"
Bianca se pousmála a odpověděla jí: ,,Bon má totiž temné tajemství a ve skutečnosti se jmenuje Bulgur."
Zahihňal jsem se nepřirozeně hlubokým hlasem.
,,Ty nemáš právo se smát!" řekla Katherine.
Bianca se na ní nechápavě otočila. ,,Proč by se nemohl nepřirozeně hluboce hyhňat?" zeptala se.
,,Ale ne, hihňat se vyslovuje s měkkým i." poučila ji Katherine. ,,A tenhle šašek se nesmí hihňat kvůli tomu, že dneska málem zabil člověka!"
V hraném zděšení jsem si položil ruku na ústa. ,,Ó ne Katherine, ty jsi mě nazvala šaškem? Tos přehnala, teď jsi ranila mé city."
Katherine se ve tváři okamžitě objevila panika. ,,Promiň! To jsem nechtěla!" vypískla.
,,Achich ouvej, Katherine!" zaúpěl jsem.
,,Kat!" zašeptala Bianca. Ovšem její kamarádka
jí neslyšela a nadále se mi omlouvala, zatímco já jsem si užíval jejího utrpení.
,,Ale já jsem tě nechtěla urazit, i když by sis to možná zasloužil." řekla Katherine.
,,Jo, ale nemusela jsi to tolik přehánět." smutně
jsem si povzdychl.
,,Kat!" řekla Bianca hlasitěji.
,,Co je?" zeptala se Kat.
,,Dělá si z tebe prdel!" vyjasnila jí Bianca.
Kat se zhrozeně nadechla. ,,NE!" pronesla nevěřícně a naprosto směšně u toho vykulila oči.
To už jsem se neudržel a rozesmál se na celé kolo.
Katherine obrátila oči v sloup a pronesla vysokým hlasem: ,,Hlavně nezabíjej žádný lidi, šašku."
Pak se obě zvedly a nechaly mě tam samotného abych zaplatil účet. Ovšem ani nevrlá servírka mi nemohla zhoršit náladu, neboť tohle byl nejdelší rozhovor, jaký jsem kdy s Katherine vedl. Ale i přes to jsem měl pocit, jako kdyby její pohled byl jiný, chladnější.