Patříme k sobě

Viktor

A je to tady. Další den ve škole, kdy se na mě Bianca ani nepodívá.
Už z dálky jsem spatřil lesk jejích nádherných hnědých vlasů, zapletených do několika copánků. Víc než její vlasy už se leskly pouze její šperky, kterými byla ověšená od hlavy až k patě.
Věděl jsem, co bude následovat. Přejede pohledem chodbu, ale na mě se očima ani nezastaví. A stalo se. Bianca chodbu pohledem přejela, ovšem tentokrát se její tmavé oči zastavily na mé osobě.
,,Čau Viki!" vykřikla Bianca nepřirozeně nadšeným hlasem a rozeběhla se ke mně.
Jen jsem stál a šokovaně zíral, zatímco se mi vrhla kolem krku.
,,Ahoj Bianco." zakoktal jsem zmateně. Bianca mi vlepila pusu na tvář. Damn. Kouzlo asi opravdu fungovalo. Jen jsem dále stál, neschopný slova a zíral na ni.
,,Jak se máš vole?"
,,Proč na mě tak civíš vole?"
,,Co se ti stalo vole?"
,,Seš v pohodě vole?"
Zasypala mě Bianca otázkami.
Jen jsem zmateně zamrkal. ,,Na co mám odpovědět nejdřív?"
Bianca obrátila oči v sloup. ,,No dovol, jen o tebe mám starost, když jsi teď můj přítel."
,,Já jsem tvůj přítel?" zeptal jsem se zmateně. Takhle kouzlo zafungovat nemělo, ale nestěžuju si.
,,Hele Viki, ty víš, že tě mám ráda, ale s těma otázkama už to fakt přeháníš."
Nebyla to náhodou ona, kdo mě před chvílí zasypal otázkami.
Bianca zatleskala a řekla: ,,Už se vážně těším až tu novinu řeknu Kat! Hele, támhle zrovna jde!"
Otočil jsem se za jejím pohledem a uviděl usměvavou dívku s dlouhými vlnitými vlasy. Šla směrem k nám a koukala se do mobilu. To ovšem neměla dělat, jinak by si možná všimla, že se prudce otevřely dveře od toalet. V mžiku jí praštily mezi oči a svalila se na zem.
S Biancou jsme oba dostali záchvat smíchu, ale přerušilo nás hluboké hihňání. Podíval jsem se, kdo nebo co ten zvuk vydává. To individuum se ukázalo býti vysokým klukem s tmavými vlasy, který došel k Biančině kamarádce a pomohl jí zvednout se ze země.
,,Co ten tady dělá?" pronesla Bianca a z jejího tónu byl cítit odpor.
,,Ty ho znáš?" Zamračil jsem se a nenápadně si stoupnul před Biancu.
Z jejího tónu bylo jasné, že ho nemá ráda, či mu nevěří.
Bianca se kolem mě protáhla a zvedla ze země telefon své kamarádky. Zvedla obočí a roztáhla ústa do šibalského úsměvu. ,,Kdo je to Matt Červovník III.?" otázala se.
,,Jo Kat, kdo je to Matt Červovník III.?" ten random borec naklonil hlavu na stranu. ,,Prosím řekni mi, že to není odpadkáč." zasmál se, ale když viděl jak se Kat tváří, jeho úsměv se vytratil.
Kat oněměle těkala pohledem mezi mnou, Biancou a cápkem.
,,Vysvětlí mi někdo co se děje?" zeptal jsem se.
Bianca se na mě rychle otočila, jako by si zrovna vzpomněla, že tu jsem taky.
,,Tom je můj a Katherinin společný známý." vysvětlila Bianca.
,,A odkud se znáte?" Otázal jsem se.
Všichni tři si vyměnili rychlý pohled a Tom řekl: ,,Ze základky." a Bianca začala rychle přikyvovat.
Tom se otočil na blondýnku a zamával jí rukou před obličejem. ,,Kat? Haló? Jsi tu s námi?"
Kat zmateně potřásla hlavou a otočila se na Biancu. ,,Co tady chce?" Zeptala se napůl vyděšeně a zmateně.
Tom se záludně usmál. ,,Co bych asi tak dělal ve škole. Chodím se sem učit, narozdíl od vás."
,,Však já se tady učím!" skoro vykřikla Bianca.
Odkašlal jsem si. ,,Hele Bianco, zase nepřehánějme."
,,No dovol?" řekla Bianca ublíženě.
,,No dovoluju. Hele je vidět, že se snažíš." pronesl jsem smířlivým tónem. Nechci se rozhádat s mojí nově nalezenou přítelkyní. I když ta už si mě stejně nevšímala, protože se momentálně vraždila pohledem s Tomem. Můj pohled se střetl s pohledem Katherine, která vypadala při nejmenším stejně zmateně a ztraceně, jako já.
Přišel jsem k ní. ,,Co přesně se tady děje?" zeptal jsem se.
Katherine se ke mně naklonila, jako by se mi chystala předat přísně tajnou zprávu a zašeptala: ,,Nejsem si jistá, ale myslím, že jsme všichni zmatení."
Beze slova jsem na ni minutu zíral a odsuzoval ji pohledem. ,,No ne, Kat, děkuju ti, to mě nenapadlo." řekl jsem sarkasticky a zavrtěl hlavou.
,,Nemáš za co!" usmála se Kat.
Chodbou se rozlehlo nechutné, hlasité drnčení školního zvonku.
,,V jaké jsi třídě?" zeptala se Bianca Toma.
,,V kvintě." odpověděl Tom nezaujatým tónem.
,,Myslíš v kintě?" opravila ho Bianca.
,,Ne, myslím v kvintě." zamračil se zmateně Tom.
,,Tome, já jsem taky v kvintě, tak můžeme jít do třídy spolu." navrhl jsem a co nejrychleji ho odtáhl pryč od holek. Vypadal, že se mu dost ulevilo, že je pryč z té zmatené, trapné konverzace.
,,Vysvětlíš mi prosím co se to tam sakra dělo?" Ptal jsem se tý blonďatý holky, ale ta vypadala ještě víc zmateně než já."
Tom se uchechtl. ,,Já Bianca a Kat jsme spolu chodili na základku. Moc jsme se nebavili, ale Bianca mi z nějakého naprosto neznámého důvodu nevěří." řekl.
,,A ta Kat... ona má nějakou poruchu nebo co je s ní špatně?" zeptal jsem se opatrně.
,,S Kat není nic špatně, je naprosto dokonalá." zamračil se na mě Tom.
,,Když to říkáš." pokrčil jsem rameny. Stejně ji neznám dost na to abych to mohl posoudit a Tom vypadal, že se ho skoro až dotklo, když jsem o ní mluvil špatně.
S Tomem jsme vešli do třídy a sedli jsme si spolu do lavice. Bavili jsme se celou hodinu chemie a ukázalo se, že je MNOHEM zajímavější než vyčíslovaní rovnic. Vůbec nechápu co proti němu Bianca má - vždyť má dokonce i rád jednorožce! Proto jsem se s Tomem bavil po celý zbytek dne.
Najednou můj telefon začal vyzvánět melodii Dark Horse. Přijal jsem hovor, jelikož jsem na obrazovce spatřil jméno svého bývalého kamaráda ze základky.
,,Čau Viki!! Stýskalo se mi po tobě." ozval se příliš hlasitě hlas z reproduktoru mého mobilu.
,,Nazdar Dimitri. Co chceš?" Pronesl jsem nezaujatě a snažil se ignorovat Toma, který vybuchl smíchy, když uslyšel jméno Dimitri.
,,Ty bydlíš v Klatovech, že?" zeptal se.
,,Jo bydlím." odpověděl jsem.
,,Výtečně." pronesl. ,,Právě se tam chystám na výlet."
,,Co tady chceš jako dělat? Vždyť je to strašná díra, kde nic není." Pronesl jsem nechápavým tónem.
,,Jdu navštívit svého nejlepšího kamaráda hahaha." začal se smát. Já se nesmál. Po chvilce si však uvědomil, že není vtipný a tak radši trapný smích ukončil.
,,Ne ale vážně, chci tě navštívit." pronesl tentokrát již vážným tónem.
,,Je něco co ti musím nutně sdělit." dodal spiklenecky.
Zamračil jsem se. Věděl jsem, že Dimitri je taky čaroděj a to mělo možná co dočinění s jeho náhlou plánovanou návštěvou.
,,Nuže dobrá. Hledej mě na adrese Vatočková 3." pokusil jsem se napodobit jeho boomerovský způsob vyjadřování.
Nezaujatě jsem zavěsil a dal zelefon zpět do kapsy. Nechci se teď stresovat ohledně čarodějnických věcí, když teď můžu konečně trávit čas s mojí milovanou Biancou.