Anaid Viguité: Zrozena v pekle (1. díl) ✓

》Kolík v hrudníku《

Liam stuhl a upřel svůj smaragdový pohled na nepřítele stojícího před ním.

„Jak to myslíš, návnadu?"

„Hm. To bys chtěl vědět, hochu, že?" Upír se usmál od ucha k uchu.

Blonďák zatnul ruce v pěst, až mu zbělaly klouby. Přimhouřenýma očima propaloval Nicolase, který svou dokonalou klidností přivázel ostatní účastníky k šílenství.

„Tak vysvětlíš nám to, nebo tě máme rovnou zabít?"

Dez už nemohla vydržet to ticho. Ubíjelo ji to zevnitř. Sotva se držela, aby se nevrhla k nepříteli. Výcvik ji to nedovoloval, stejně jako to nedovoloval Anaid.

„Fajn," upír zvedl poraženecky ruce vzhůru, ale stále se nepřestal usmívat," ta dívka je upírka. A dosti stará. Drahý James má určitě plné ruce práce. Dalo mi práci ji sehnat a přesvědčit, ať mi pomůže. Ale stačila chvíle vyhrožování její krevní linii a bylo to. Snadné jako facka."

„A co ti vlci?" Liam těkal očima od Nicolase k Anaid. Čekal, až vyrazí ona, nechť nevěděl, co jiného má dělat.

„Hologram."

V tom u Liamových nohou přistála malá stříbrná krabička. Mladík ji obratně zvedl a otáčel ve svých rukou. Byla zdobena nějakým písmem a na boku vyčnívalo modré tlačítko. Liam neváhal a ihned ho stiskl.

Nadskočil leknutím.

Před ním stál vlk stejně stříbrný jako hologramová krabička a upřeně zíral na něj.

Mladík obrátil krabičku v rukou a zespodu na ní našel tlačítka. Zmáčkl první, které připomínalo kroužek, a vlk před ním se na něj rozběhl a skočil.

Liam se automaticky bránil a dal před sebe ruce, až upustil krabičku. V tom vlk zmizel a byl slyšet jen tolik nenáviděný smích.

„Čemu se směješ, tupíre?" Při tomto oslovení Nicolas ztuhl a tázavě pohleděl na černošku, která vyřkla tuto otázku.

„Jemu," ukázal na Liama," očividně nechápe, že něco, co neexistuje, mu neublíží."

Mladík to již dál nestrpěl. Od malička se mu všichni smáli.

S válečným pokřikem, nesoucím se celou ulicí, vyrazil vstříc nepříteli. V rukou třímal vrhací nože a neváhal vytáhnout i dýku, spokojeně třímající ve svém pouzdře na jeho boku.

Upír se přikrčil, a když byl Liam blízko, začal nelítostný souboj.

Netrvalo ani chvíli, když se vzpamatovala Anaid i Destiny a vydaly se na pomoc příteli.

Za bojující dvojicí se vynořilo minimálně 15 dalších upírů, všichni pozorujíc lovkyni a vlkodlaka.

Podle jasné rudé barvy očí bylo zřetelné, že je Nicolas přeměnil před nedávnem. Upíři neváhali příliš dlouho a vydali se proti lovkyním.

Anaid se s vrčením rozběhla do boje a pro lepší boj se rozhodla proměnit na dívku. Obratně vyskočila a dopadla na záda jednomu z upírů, kterého okamžitě usmrtila.

Destiny se také držela docela obstojně, ale na svou přítelkyni značně ztrácela. Vzpomněla si na hru, kterou s Anaid hrávala. Kdo zabije více nadpřirozených.

Černovláska se rozhlédla po svém démonickém příteli a všimla si, že značně prohrává. Jeho tělo zdobilo mnoho modřin a několik silně krvácejících ran, zatímco Nicolas na sobě neměl ani škrábanec.

Dívka nesnesla tento pohled a vydala se na pomoc. Cestu ji však zastoupil další z upírů.

Vrhla se na něj a v běhu se proměnila na démonku. Objala upíra a zuby mu zarazila do ramene. Jeho žalostný a bolestivý výkřik zaskočil i samotného Nicolase.

Otočil se a podíval se na dívku stojící nad mrtvým upírem. Přimhouřil oči a usmál se.

Zezadu na něj vyskočil, teď už vysílený, Liam a zarazil mu dýku do srdce. Tedy, myslel si to. A očividně minul.

Nicolas se vzepjal a přehodil si mladíka před sebe.

„Hlupáku." Zakroutil hlavou a stiskl Liamovo hrdlo. Ten okamžitě uchopil Nicolasovu pevnou paži ve snaze povolit smrtící stisk.

Než se však cokoliv stalo, do potyčky se vyřítila Anaid a zabodla jednu svoji dýku do upírova ramene.

Nicolas leknutím povolil stisk a Liam využil chvilky a zkroutil mu ruku za záda.

Při tom k nim přispěchala Destiny, která právě zabila posledního upíra.

všichni 3 se hrdě tyčili nad klečícím Nicolasem, kterému se na tváři objevil úšklebek.

V tom mu na obličeji přistála tak silná facka, až sykl bolestí.

„Jak se opovažuješ se ještě vracet. Zabil jsi mou rodinu, ty hajzle."

Všechny pohledy se stočily na Liama mnoucího bolavou dlaň.

„O čem to, ksakru, mluvíš?"

„Anaid, to on zabil moji rodinu. To on je všechny vyvraždil. I mou dvouměsíční sestřičku."

„A jak to, že žiješ?"

„Nebyl jsem doma."

Upír se zasmál a tím si vysloužil kopanec do břicha od Destiny.

„Sklapni!!"

Do ulice se vřítil upír v obleku a upřel svůj zrak na ostatní.

„Očividně jsem přišel o spoustu zábavy."

„To jo, Jamie. A co s ním? Chce mít někdo tu čest?" Destiny vytáhla obyčejný dřevěný kolík politý svěcenou vodou a držela ho v rukou, všem na očích.

Nicolas se vzepjal a vytrhl Liamovi z rukou. Rozpřáhl se a chtěl ho udeřit, ale v hrudi se mu objevil kolík.

Zajíkl se a svezl na koleno. Uchopil kolík do rukou a odhodil ho pryč. Pak pohlédl na osobu, která ho zabila.

Anaid se nad ním hrdě tyčila a tentokrát to byla ona, komu na tváři hrál úšklebek.

Nicolas se prudce nadechl a nakonec z něj zbyla jen hromádka popela.

„Tak co, jdeme domů?" Ozvala se lovkyně o chvíli.

Nikdo nečekal a všichni souhlasně přikývli a vydali se zpět do, teď již bezpečného, domova.

------------------------

Jak jste si mohli všimnout, Nicolas nám již zhynul a tak Vám určitě došlo, že i tento příběh se ubírá ke konci. Doufám, že se Vám má story líbila. :))