Elliotův plán (Poppy Playtime fanfiction)

Kapitola 6. Úkryt

Pohled Bombase

Dostali jsme se do nějakého starého skladu hraček. Řeknu to takhle. Jako úkryt bych tohle nenazval, ale jestli je to jenom "krycí název", tak budiž. Byl tu docela svinčík a světlo tu bylo taky, ale bylo to takové světlo, které kdybych zhasnul, tak to ani nepoznáme. No, nevím jestli bych si tohle místo vybral jako úkryt. Je to sice krásně odříznuté od továrny, ale je tu bordel jak v tanku a možná se tu můžeme ztratit. Věděl jsem, že jsme tu na chvíli v bezpečí, ale jen to té chvíle, dokud se tou ventilací sem neprocpe Mommy. Byla docela daleko, když jsem opouštěl ventilaci, takže máme tak tři minuty na to promyslet co dál. Jediné, co mě napadlo a zdálo se mi přijatelné, bylo ukrýt se do něčeho v čem by šlo se přesouvat, abychom mohli hledat východ. Svěřil jsem se s tímto nápadem dětem a jim se to zamlouvalo. Nejspíš si představily takové ty špionážní filmy, kde borec musí lézt mezi strážnými ukryt v krabici nebo podobné jiné věci. To v podstatě dělat budeme. Schováme se do něčeho, v čem se můžeme nenápadně pohybovat, a jakmile se sem dostane Mommy a Elliot, budeme muset kolem nich proklouznout. Steve, Huggy a Poppy si našli nějaké krabice a já si vzal svůj starý dobrý odpadkáč, který mě před Mommy (a taky před Elliotem) jednou zachránil. Když jsme zaparkovali do svých úkrytů, za necelou minutu se z ventilace procpala ven Mommy a Elliot ji hned následoval. "Někde tady musí být. Najdi je." přikázal Mommyně Elliot a ona se začala všude možně prohrabávat. Dokonce i Elliot sám se tu prohrabával. Kdybych měl u sebe InvisiWatch, zneviditelnil bych se a pořádně bych ho nakopnul tam, kde slunce nesvítí, jenže k jeho štěstí je nemám. Začal jsem uvažovat, že se pokusíme nenápadně proplížit k ventilaci, ale pak jsem zaslechl Mommy triumfálně se smát. Nemusel jsem ani použít mozek, aby mi došlo, že je vyčmuchala. Rychle jsem se rozběhl na Elliota (pořád jsem byl v tom koši) a pěkně jsem ho nabral. Nebylo to sice tak uspokojivé jako kdybych ho nakopnul tam kde slunce nesvítí, ale lepší než nic. Rychle jsem dostal děcka ze spárů Mommy a hnal jsem je co nejdál od nich. Největší průser nastal v momentě, kdy jsme se dostali do rohu. Když jsme se otočili, z jednoho směru šla Mommy a z druhého Elliot. Mohl bych zase Elliota nabrat, ale Mommy by mě jistě zastavila dřív než bych se k němu dostal. "Dal jsem vám šanci se vzdát a přežít, ale nevyužili jste toho. Vypadá to, že budete muset zemřít." řekl Elliot. Mommy se k nám stále více přibližovala a už se natahovala po Stevovi. Já měl stále jedno eso v rukávu. "Chci vyjednávat." řekl jsem. Elliot zarazil Mommy, takže pustila Steva a stoupla si po Elliotovo boku. "A co mi chceš nabízet? Nejsi moc v situaci, kdy máš co nabídnout." vysmál se Elliot. "Zahrajeme si šachy na tři vítězný. Pokud vyhraješ, můžeš jim udělat cokoliv. Klidně z nich můžeš udělat tříchodovou večeři pro Mommy, mě to bude fuk. Ale pokud zvítězím já, necháš děcka být a zbavíš Mommy toho nechutného mozkovýplachu, který jsi na ni použil." nabídl jsem. Elliot v tu chvíli na mě čuměl jak tele na nový vrata. "Jak víš, že jsem ji ovládl nějakou látkou?" vyzvídal Elliot. "S jistotou ti mohu říct, že je jedno jak moc sis zabezpečil kancelář, protože jsi měl dveře dostatečně dlouho otevřené na to, abych ti dovnitř proklouznul. Jediné co jsem ve tvé kanceláři hledal, byl ten mozkovýplach, který jsi tady na Mommy použil a mohl zjistit jak funguje a jak se ho zbavit." vysvětlil jsem. Elliot na mě překvapeně vejral, jako by mě viděl poprvé v životě. "Inu, udělal jsem menší chybu, to uznávám. Ale přijímám tvoji férovou nabídku." řekl Elliot.